Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ans 7/2008 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem, se sídlem Štítného 1344, Kladno - Kročehlavy, proti žalovanému: Magistrát města Kladna, se sídlem nám. Starosty Pavla 44, Kladno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2007, č. j. - 29,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci JUDr. Vladimíru Nedvědovi, advokátu, se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž odmítl jeho podání z 2. 5. 2006; v něm se stěžovatel domáhal vydání rozsudku, jímž by městský soud zajistil vymahatelnost práva vyplývajícího z pravomocného správního rozhodnutí o nařízení odstranění stavby.

Městský soud stěžovatelovo podání odmítl podle ust. , (dále jen „ “), neboť jej stěžovatel na výzvu soudu nedoplnil tak, aby se jím bylo možno zabývat. Městský soud nejprve stěžovatele v usnesení z 14. 6. 2007, č. j. - 21, vyzval k doplnění podání, poučil jej, v jakém směru je třeba podání doplnit (zejména zdůraznil nutnost doplnění návrhu petitu rozhodnutí soudu - zda se stěžovatel domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. a násl. , nebo ochrany před nezákonným zásahem podle ust. a násl. - a též upřesnil rozdíly mezi oběma typy žalob) a rovněž stěžovatele poučil o následcích nedoplnění podání, zejména o možnosti odmítnutí podání ve smyslu ust. Stěžovatel své podání přípisem z 12. 7. 2007 doplnil tak, že upřesnil, kdo je žalovaným, a navrhl, aby městský soud nařídil žalovanému vymáhat splnění pravomocného rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že soudy ve správním soudnictví nejsou povolány zajišťovat „vymahatelnost práv“, neboť takové rozhodnutí nespadá do jejich pravomoci stanovené v ust. Z tohoto důvodu stěžovatelovo podání odmítl podle ust.

Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž usnesení vytýká nezákonnost, neboť se domnívá, že zajištění vymahatelnosti práva je v pravomoci soudu ve správním soudnictví (viz ust. ). Stěžovatel se též domnívá, že řádně vyhověl výzvě soudu k doplnění žaloby a soud tedy neměl důvod žalobu odmítnout. Konečně pak vyjadřuje přesvědčení, že městský soud se věcí úmyslně nezabýval po dobu více než jednoho roku a tímto způsobem se ji snažil „zamést pod koberec“. Ze všech těchto důvodů žádá zrušení napadeného usnesení a řádné projednání své žaloby.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ) a tuto kasační stížnost podal včas ( ). Stěžovatel je též zastoupen v řízení o kasační stížnosti advokátem ve smyslu ust. V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které lze podřadit pod důvod podle ustanovení , jde tedy o důvod přípustný podle ust. téhož zákona. Nejvyšší správní soud za této situace napadené usnesení městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle ust. a 3 přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení městského soudu o odmítnutí jeho žaloby. Městský soud žalobu odmítl, neboť shledal, že v žalobě stěžovatel navrhuje vydání rozhodnutí (nařízení výkonu správního rozhodnutí žalovanému), jehož vydání nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví (ust. ). Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem městského soudu, že do pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží poskytování právní ochrany veřejným subjektivním právům osob, a to způsobem stanoveným (srov. ust. ). Stejně tak je Nejvyšší správní soud toho názoru, že výkon správních rozhodnutí do této kategorie zahrnout nelze. Domáhat se výkonu pravomocného správního rozhodnutí umožňuje právní řád dokonce dvěma způsoby: výkon rozhodnutí správním orgánem - část druhá, hlava IX , a soudní výkon správního rozhodnutí - část šestá , . Soudy ve správním soudnictví pak takovouto pravomoc nemají a jakékoliv jejich rozhodnutí ve věci výkonu práva by tak bylo nezákonné, ba i neústavní, neboť by bylo vydáno v rozporu s článkem 2 odst. 2 d.

Pokud stěžovatel namítá, že své podání na výzvu soudu řádně doplnil, lze této jeho námitce přisvědčit jen částečně. Městský soud stěžovatele vyzval k doplnění podání tak, aby z něj bylo zřejmé, kdo je žalovaným a čeho se stěžovatel domáhá. V otázce označení žalovaného stěžovatel skutečně své podání zcela jasně doplnil. V otázce upřesnění žalobního návrhu však již stěžovatel své podání nedoplnil. Městský soud stěžovatele též obsáhle poučil o významu žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu a žaloby na ochranu před nezákonným zásahem a o tom, čeho se lze těmito žalobami domoci. Stěžovatel však ve svém podání uvedl, že „navrhuje, aby městský soud žalovanému nařídil toto pravomocné rozhodnutí [o nařízení odstranění stavby] splnit...“. Městskému soudu tedy nezbývalo, než postupovat podle ust. a řízení odmítnout. Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutí městského soudu žádné vady, pro něž by napadené usnesení trpělo nezákonností.

Stěžovatel dále namítal v kasační stížnosti, že městský soud se jeho žalobou záměrně více než rok nezabýval, stěžovatel se tedy zřejmě domnívá, že městský soud ve věci zapříčinil neodůvodněné průtahy. Taková výtka však není přípustným důvodem kasační stížnosti vytčeným v ust. a jedná se tedy o důvod kasační stížnosti, který je nepřípustný (ust. ). Na okraj lze však uvést, že soudy mají povinnost vyřizovat věci v pořadí, v jakém byly podány.

V této situaci tedy Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou a jako takovou ji zamítl v souladu s ust.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. ve spojení s ust. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému, tomu však, jak soud zjistil ze spisu, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly.

Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. - 41, ustanoven zástupcem pro řízení JUDr. Vladimír Nedvěd, advokát. Podle ust. platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování zástupci stát. V projednávané věci však ze soudního spisu nebylo zjištěno, že ustanovený zástupce učinil byť jediný úkon ve věci, ač byl městským soudem vyzýván k doplnění kasační stížnosti (usnesením ze 7. 8. 2008, č. j. - 43). Nebylo tedy zjištěno, že by zástupci vznikly v řízení jakékoliv náklady či nárok na odměnu za zastupování; zástupce ostatně ani v řízení o kasační stížnosti takové skutečnosti netvrdil. V takovém případě Nejvyšší správní soud rozhodl, že se odměna nepřizná, neboť na ni nevznikl nárok.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. února 2009

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu