Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 99/2008 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: T. M., zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. - 10,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. - 10, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2007, č. j. OAM-10-643/LE -2007, žalované Ministerstvo vnitra neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).

Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Městského soudu v Praze žalobou. Před samotným posouzením merita věci se městský soud zabýval svojí místní příslušností. Dospěl přitom k závěru, že s ohledem na (dále jen „ “), v návaznosti na zákona o azylu, a dále s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v době podání žaloby umístěn v Přijímacím středisku mezinárodního letiště Praha 6 - Ruzyně, je místně příslušným soudem pro řízení Krajský soud v Praze. Tomuto soudu proto Městský soud v Praze věc napadeným usnesením postoupil.

Výše uvedené usnesení napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností opírající se o důvody uvedené v Stěžovatel městskému soudu vytýká, že hrubě porušil zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy a že zákon o azylu použil nezákonným způsobem. Novela totiž nenabyla účinnosti dne 5. 12. 2007 (jak uvádí městský soud), ale až 21. 12. 2007. Podle čl. IV citované novely zákona o azylu se řízení, která nebyla pravomocně ukončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení ale soud nerespektoval a v rozporu s ní své usnesení opřel o nové ustanovení zákona o azylu. Právní teorie jednoznačně popisuje nutnost postupu podle účinné právní normy, nadto je nezpochybnitelná povinnost orgánu normu aplikujícího, ověřit prostorovou, osobní a časovou působnost normy. Tomu však soud nedostál, čímž se dostal i do rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 25. 7. 2007, č. j. - 60, a usnesení ze dne 10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 - 39). Pokud by postupoval soud podle zákona o azylu v jeho znění do 21. 12. 2007, určil by příslušnost podle obvodu, v němž byl žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den podání žaloby hlášen k pobytu. V den podání žaloby se jmenovaný nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha - Ruzyně, místní příslušnost Městského soudu v Praze tak je dle stěžovatele nezpochybnitelná. Závěrem se stěžovatel vyjadřuje k otázce přípustnosti kasační stížnosti a k přesahu vlastních zájmů stěžovatele. Přípustnost spatřuje v nezákonnosti usnesení soudu způsobené nesprávným právním posouzením právní otázky, přesah vlastních zájmu potom v zásadním dopadu tohoto pochybení do hmotněprávního postavení stěžovatele, v čemž se opírá o usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. S ohledem na výše uvedené pak požaduje, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

K otázce přijatelnosti kasační stížnosti odkazuje Nejvyšší správní soud na své rozhodnutí ze dne 29. 3. 2007, č. j. - 67, dle kterého „institut nepřijatelnosti ve smyslu nelze vykládat tak, že není důvodu považovat za přijatelnou kasační stížnost opřenou o – per se důvodné – námitky proti procesnímu pochybení krajského soudu, jestliže podle obsahu spisu lze s vysokou mírou pravděpodobnosti mít za to, že i kdyby k tomuto procesnímu pochybení nedošlo, rozhodnutí ve stěžovatelově věci by nebylo pro něho příznivější.“ Dále se k otázce přijatelnosti kasační stížnosti vyjádřil Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 30. 1. 2007, č. j. - 59, tak, že „kasační stížnost může být ve smyslu přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, případně že nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu.“ Nejvyšší správní soud tak i v přezkoumávaném případě dospěl k závěru, že procesní pochybení spočívající v postupu podle neúčinného právního předpisu spadá do mezí přijatelnosti tak, jak byla judikována, a proto kasační stížnost proti usnesení městského soudu shledal za svým významem přesahující vlastní zájmy stěžovatele.

Pokud jde o samotné posouzení procesního postupu městského soudu, pak je nutno konstatovat, že dne 21. 12. 2007 nabyl účinnosti , kterým se mění zákon o azylu, a některé další zákony (dále jen „ “). Podle čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle zákona o azylu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti

Ze správního spisu vyplynulo, že v období od 7. 12. 2007 do 28. 12. 2007 se stěžovatel zdržoval v Pobytovém středisku Praha – Ruzyně. V tomto období, tj. dne 18. 12. 2007 byla Městskému soudu v Praze doručena jeho žaloba proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 10. 12. 2007, č. j. OAM-10-643/LE -2007; tuto žalobu dne 17. 12. 2007 předal žalobce držiteli poštovní licence k přepravě. Z uvedeného tedy plyne, že soudní řízení bylo zahájeno před účinností a dosud nebylo pravomocně skončeno, a proto se v otázce místní příslušnosti, při respektování zásady perpetuatio fori, použije ustanovení zákona o azylu před novelou provedenou , tj. v tomto znění: „K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu.“ K otázce místní příslušnosti se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 15. 5. 2007, č. j. - 51, publikovaném pod č. 1294/2007 Sb. NSS: „K řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se žalobce fakticky zdržuje, či soud, v jehož obvodu uvádí žalobce v žalobě místo svého pobytu. Neobstojí tak postoupení věci jinému soudu opřené jen o údaj v žalobě uvedený.“ Obdobně se vyslovil v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, č. j. - 38, dostupném z http://www.nssoud.cz, když konstatoval, že „jako místo hlášeného pobytu žadatele o azyl ve smyslu , o azylu, je třeba považovat i přijímací středisko, do něhož byl stěžovatel umístěn policií podle zákona o azylu.“

Pobýval-li tedy žalobce v době podání žaloby v Pobytovém středisku Praha – Ruzyně, pak byla touto skutečností založena místní příslušnost Městského soudu v Praze. Ten pochybil, pokud věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Praze, neboť jeho příslušnost pro soudní řízení zahájené dne 17. 12. 2007 s ohledem na čl. IV nebyla dána.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost za důvodnou z důvodů vyplývajících z ustanovení , nezbylo mu, než za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty první , usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ve věci ( , věta první ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. února 2009

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu