Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 2/2009 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R. D., zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2008, čj. OAM-264/VL-07-11-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2008, čj. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2008, čj. OAM-264/VL-07-11-2008, zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 20. 10. 2008, čj. - 23, zamítl. Krajský soud přitakal závěru žalovaného, že žalobce podal žádost o azyl s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Zároveň podle krajského soudu nebylo prokázáno, že žalobce opustil Ukrajinu z důvodu pronásledování z azylově relevantních důvodů.

Žalobce („stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, podle , tj. vady řízení před žalovaným, pro niž měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit, a podle , tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí soudu. Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku splnění podmínek zamítnutí žádosti podle , neboť vycházel ze závěrů, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze z důvodu vyhnout se správnímu vyhoštění, přičemž tento závěr je nesprávný a nemá oporu ve správním spisu. Žalovaný se podle stěžovatele vůbec nezabýval důvody, které jej vedly k opuštění země původu, ani tím, zda mu hrozí v zemi původu reálné nebezpečí ze strany soukromých osob. Podle stěžovatele krajský soud neposoudil správně ani otázku pronásledování ve smyslu . Stěžovatel má obavu z pronásledování ze strany soukromých osob, ale státní orgány nejsou schopny zajistit mu ochranu. Krajský soud pochybil i tím, že se nezabýval možností udělení doplňkové ochrany, přestože byly splněny podmínky pro její udělení. Uvedl-li stěžovatel v žádosti o udělení mezinárodní ochrany obavy o svou bezpečnost a život v zemi původu, mělo být žalovaným rozhodnuto o poskytnutí doplňkové ochrany i v případě odmítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost je přijatelná ( ). V tomto směru konstatuje, že se otázkou vztahu a a , která je předmětem posuzování i v této věci, v dále citované judikatuře zabýval. Tuto judikaturu však dosud nelze považovat za konstantní, proto považoval za vhodné odpovídající právní názor zopakovat v meritorním rozhodnutí.

Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel namítl, že krajský soud dostatečně nezkoumal rozhodnutí žalovaného ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle . Ze soudního spisu ovšem vyplývá, že tato námitka nemá předobraz v žalobních námitkách, proto nelze krajskému soudu vytýkat, že se danou otázkou nezabýval ( ).

Nejvyšší správní soud dále dodává, že se otázkou vztahu na jedné straně a a na straně druhé podrobně zabýval v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, čj. - 48, (www.nssoud.cz), na jehož podrobné a precizní odůvodnění v této souvislosti pro stručnost odkazuje. V citovaném rozsudku mj. vyslovil, že eurokonformní výklad musí být následující: „jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, je-li z postupu žadatele patrné, že ji podal [POUZE] s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a pokud žadatel neprokáže opak“. Jen takový výklad je v souladu s články 13 a 18 Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004, o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, (dále jen „kvalifikační směrnice“), ve spojení s článkem 23 odst. 4 písm. i) a j) Směrnice Rady č. 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005, o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, (dále jen „procedurální směrnice“). Použití vyžaduje třístupňový test: (1) zda hrozí žadateli vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, (2) zda mohl žadatel požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve a (3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně; v případě nesplnění byť jedné z nich nelze aplikovat, přičemž při posuzování třetího bodu testu přitom leží důkazní břemeno výhradně na žadateli. Ačkoliv krajský soud výše nastíněný test neaplikoval na případ stěžovatele výslovně, jeho závěry i ve světle citovaného právního názoru obstojí. V případě stěžovatele byly všechny tři podmínky pro použití nepochybně splněny.

Nesouhlasí-li stěžovatel se závěrem krajského soudu, podle nějž jeho případ nelze podřadit pod odůvodněný strach z pronásledování ze strany soukromých osob před kterými mu státní orgány v zemi původu nejsou schopny poskytnout efektivní ochranu, Nejvyšší správní soud připomíná, že se obdobnými otázkami ve své judikatuře opakovaně a podrobně zabýval (např. v rozsudcích ze dne 10. 3. 2004, čj. - 48, ze dne 27. 6. 2005, čj. - 68, ze dne 10. 2. 2006, čj. - 54, a ze dne 29. 3. 2004, čj. - 37, www.nssoud.cz). Závěry krajského soudu ve světle této judikatury bezpochyby obstojí a Nejvyšší správní soud neshledal stížní námitku důvodnou.

Nejvyšší správní soud shledal rozsudek krajského soudu zákonným, proto kasační stížnost zamítl ( ).

O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, jemuž by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti podle obsahu spisu nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu