Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 79/2007 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Mgr. Jan Krejsta, se sídlem Horní 32, Brno, správce konkursní podstaty úpadce K-centrum, spol. s r. o., se sídlem Křenová 19, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad Brno I, se sídlem Příkop 25, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2006, čj. 128242/06/288912/1176, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, čj. - 22,

t a k t o :

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobci s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í

Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 5. 2006, čj. 128242/06/288912/1176, zamítl reklamaci žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2006, čj. 98711/06/288912/1176, o převedení části přeplatku vykázaného na dani z přidané hodnoty ve výši 27 764 Kč na úhradu nedoplatku na silniční dani ve výši 5153 Kč. Svůj postup žalovaný odůvodnil , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za použití , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kdy při vzniku přeplatku na jedné dani finanční úřad použije přeplatek na úhradu případného nedoplatku u jiné daně.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2006 žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 29. 5. 2007, čj. - 22, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud uzavřel, že neupravuje otázku převedení přeplatku daně na nedoplatek daně, ale otázku vracení či nevracení nadměrného odpočtu, proto nemohl být podkladem správních rozhodnutí. Ta tedy spočívají pouze na daňového řádu, který však nelze aplikovat s ohledem na , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, který je ve vztahu k prvně citovanému ustanovení speciálním předpisem.

Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Stěžovatel uvedl, že vyměřením nadměrného odpočtu za dané zdaňovací období vznikl zvláštní druh přeplatku, podléhající speciální právní úpravě obsažené v , který byl správce daně povinen převést podle daňového řádu na daňový nedoplatek za daňovým subjektem, vedený správcem daně. Stěžovatel zároveň připomněl, že na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v zákonodárce v explicitně formuloval výhodnější postavení správce daně, čímž vyhověl požadavku Ústavního soudu vyjádřenému v nálezu sp. zn. .

Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyššímu správnímu soudu bylo z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze podal k Ústavnímu soudu podáním ze dne 19. 6. 2006, podle článku 95 odst. 2 y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení věty třetí , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů; řízení před Ústavním soudem bylo vedeno pod sp. zn. . Nejvyšší správní soud shledal, že i v jím posuzované věci bylo aplikováno zákonné ustanovení, které Městský soud v Praze pokládá za protiústavní, proto rozhodl, že je třeba řízení přerušit [ ], neboť výsledek rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. může mít vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu v této věci.

Ústavní soud nálezem ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. , rozhodl, že „Ustanovení věty třetí , o dani z přidané hodnoty, ve znění před novelizací provedenou , a to text „Prohlášením konkursu se daňové řízení nepřerušuje a po prohlášení konkursu se plátci vrátí vyměřený nadměrný odpočet, pokud nemá daňové nedoplatky vzniklé před prohlášením i po prohlášení konkursu.“, bylo v rozporu s d.“.

Nejvyšší správní soud v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu především rozhodl o pokračování v řízení. Zároveň je, s ohledem na nález Ústavního soudu, zřejmé, že rozhodnutí žalovaného, opírající se o ustanovení , jehož rozpor s d Ústavní soud deklaroval, nemůže obstát. V podrobnostech argumentace k protiústavnosti citovaného ustanovení Nejvyšší správní soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu.

Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že upravuje odlišnou problematiku. Mělo-li by být ovšem toto pochybení důvodem pro zrušení rozsudku krajského soudu, jednalo by se o formalistický postup, který by vedl jen k dílčí změně v odůvodnění rozsudku krajského soudu, bez vlivu na správnost jeho zrušujícího výroku.

Nejvyšší správní soud, proto uzavřel, že kasační stížnost není důvodná a zamítl ji ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a contrario za použití ). Žalobce v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení za dva úkony právní služby, spočívající (zřejmě, neboť tuto skutečnost neupřesnil) v převzetí a přípravě zastoupení a v podání soudu týkající se věci samé. Nejvyšší správní soud ovšem žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Převzetí zastoupení bylo pouze formálním úkonem, neboť advokátka, které žalobce udělil plnou moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti, jej zastupovala již v řízení o žalobě, podání soudu ve věci samé se omezilo na jednovětný souhlas s rozsudkem krajského soudu a návrh na zamítnutí kasační stížnosti provázený již zmíněným uplatněním nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 51