Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 45/2008 - 79

č. j. - 79

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. Š., zastoupen opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9 a Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Na Rozcestí 6, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupci stěžovatele, advokátovi Mgr. Eduardu Benešovi s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007, č. j. - 18, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky dále jen („ministerstvo“) ze dne 10. 10. 2007, č. j. OAM-10-460/LE-C09-C09-2007, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení , b) a d) a navrhl jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť si z důvodu nedostatku finančních prostředků není schopen advokáta zajistit sám.

Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud zaslal stěžovateli na adresu uvedenou jak v kasační stížnosti, tak v žádosti Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím, aby jej ve stanovené lhůtě vyplnil a vrátil zpět soudu. Stěžovatel tomuto požadavku krajského soudu vyhověl, a proto mu usnesením ze dne 12. 3. 2008 byl ustanoven k ochraně jeho práv zástupce advokát Mgr. Eduard Beneš, neboť krajský soud shledal, že jsou splněny předpoklady pro tento postup. Toto usnesení se už nepodařilo stěžovateli na adresu uvedenou v kasační stížnosti doručit. Podle údaje pošty na vrácené zásilce se stěžovatel z uvedené adresy odstěhoval. Krajský soud proto zjišťoval místo pobytu stěžovatele u příslušných složek Policie České republiky. Podle sdělení Policie České republiky ze dne 23. 4. 2008 se stěžovatel nezdržuje v místě posledního pobytu v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, odkud odešel dne 29. 3. 2008, a jeho současný pobyt není znám (podle dostupných evidencí cizinecké policie měl stěžovatel vydaný výjezdní příkaz k opuštění republiky do 27. 4. 2008). Z důvodu neznámého pobytu krajský soud usnesením ze dne 5. 10. 2008, č. j. – 67, ustanovil stěžovateli opatrovníkem Organizaci pro pomoc uprchlíkům.

Podle ustanovení soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

Zvláštním zákonem je v tomto řízení , konkrétně ustanovení tohoto zákona.

Podle ustanovení soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).

Krajským soudem bylo sice po podání kasační stížnosti zjištěno, že stěžovatel se nezdržuje v místě pobytu hlášeném podle , ani v místě, které soudu oznámil v podané kasační stížnosti (Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Bělá pod Bezdězem), ale přesto Nejvyšší správní soud ještě učinil dotaz na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, ohledně místa současného pobytu stěžovatele, které sdělilo, že podle dostupných evidencí současné místo pobytu stěžovatele není známé.

Protože nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatele v České republice, je splněna podmínka podle ustanovení pro zastavení řízení.

Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud proto řízení zastavil podle ustanovení za použití

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věta první ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven zástupcem advokát Mgr. Eduard Beneš, který namítl podjatost soudců 7. senátu Nejvyššího správního soudu, navrhl jmenování jiného senátu a pro účely určení odměny sdělil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požadoval odměnu za tři úkony právní služby ve výši 8568 Kč (převzetí zastoupení, podání soudu ze dne 10. 6. a 8. 7. 2008). Podání ze dne 10. 6. a 8. 7. 2008 však nelze považovat za úkony právní služby učiněné ve prospěch a k ochraně práv stěžovatele, které by bylo možné podřadit pod ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. V podání ze dne 10. 6. 2008 zástupce pouze odkázal na kasační stížnost podanou stěžovatelem a důvody tam uvedené, ačkoliv v ní žádné skutkové či právní důvody nebyly uvedeny. V následném podání ze dne 8. 7. 2008 pak uplatnil zcela bez udání důvodu námitku podjatosti a požadoval odměnu za zastupování (námitku podjatosti vzal posléze zpět). Podle ustanovení citované vyhlášky mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Na rozdíl od ustanovení citované vyhlášky, kdy na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb náleží odměna již za samotné převzetí a přípravu zastoupení, ustanovení citované vyhlášky vyžaduje první poradu s klientem. Neuskuteční-li se tato první porada s klientem, nelze odměnu advokátovi přiznat pouze na základě doručení usnesení soudu o ustanovení advokáta zástupcem. Ostatně i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 7. 6. 2002, č. j. - 35, publikované pod č. 1024/2002 Soudní judikatury vyslovil, že „advokátovi, ustanovenému účastníku řízení soudem, náleží mimosmluvní odměna podle (advokátní tarif) pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení zástupcem se uskutečnila první porada s klientem“. Z výše uvedených důvodů proto nebyla ustanovenému zástupci stěžovatele přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2009

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu