Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Azs 113/2008 - 46.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 113/2008 - 46
Pokud jde o posouzení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud odkazuje na svou bohatou prejudikaturu (srov. např. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48; rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, oba dostupné na www.nssoud.cz; či rozsudek ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publikovaný pod č. 375/2004 Sb. NSS), ze které vyplývá, že žalovaný má při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 14 zákona o azylu prostor pro správní uvážení, přičemž meze tohoto uvážení jsou dány zákazem diskriminace a libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. Jedná se tedy o otázku prejudikovanou, přičemž Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutích krajského soudu ani žalovaného pochybení při posouzení důvodů dle § 14 zákona o azylu, které by mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
Ke snaze stěžovatele legalizovat si pobyt na území ČR sobě a svým dětem odkazuje Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, dle něhož poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V rozsudku č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, ze dne 5. 6. 2008 Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že snahu o legalizaci pobytu vyjádřenou žadatelem ve správním řízení, za situace, kdy žadatel primárně žádal o ochranu před pronásledováním, nelze žadateli vyčítat. Snaha po legalizaci může být důvodem sekundárním. V daném případě však stěžovatel na otázku žalovaného, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany, odpověděl, že „požádal o udělení trvalého pobytu pro děti, ale bylo zamítnuto. Pak jsem žádal o prodloužení výjezdního příkazu, dokud se nevyřeší odvolací řízení ohledně pobytu dětí….Dne 26. 1. 2008 končily všechny doklady, výjezdní příkaz a jelikož jsem nechtěl s dětmi v ČR zůstat nelegálně, aby nedostaly zákaz pobytu, musel jsem požádat o azyl. Navíc se nemohu vrátit na Ukrajinu, jelikož jsem tam stále hledán těmi lidmi, se kterými jsem měl problém. …“ Z výpovědi stěžovatele, za situace, kdy v ČR pobýval již od roku 1997, je tak zřejmé, že primárním důvodem pro podání žádosti byla snaha legalizovat pobyt na území ČR.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§ 32 odst. 5 zákona o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.; žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu