Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 1/2009 - 89

- 91

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Beroun, Na Kaplance 491/8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2007, č. j. OAM-872/VL-07-P13-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2008, č. j. - 48,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Jiřímu Gregůrkovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2856 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2007, č. j. OAM-872/VL-07-P13-2006. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud dospěl k závěru, že v předchozím správním řízení nebyl žalobce zkrácen na svých právech. Byly s ním provedeny dva pohovory k důvodům jeho žádosti, jím sdělené skutečnosti žalovaný konfrontoval s objektivními informacemi o zemi původu a rovněž je porovnal s výpověďmi manželky žalobce. Zohlednil také žalobcem předložené důkazy. Napadené rozhodnutí tedy bylo vydáno v souladu se zákonem.

Pokud jde o situaci v Kazachstánu, zabýval se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě otázkou svobody náboženství. Ze zprávy Ministerstva zahraničí USA o svobodě vyznání v Kazachstánu za rok 2006 vyplývá, že ve své novelizované podobě zákon o náboženství výslovně požaduje, aby se náboženské organizace u státu zaregistrovaly. I nadále však stanoví, že všechny osoby mohou svobodně vyznávat svou náboženskou víru samy nebo společně s jinými osobami. Soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2007, čj. - 68, který se ve skutkově obdobném případu zabýval otázkou povinné registrace náboženských skupin v Kazachstánu a postavením vyznavačů čistého islámu, ke kterému se žalobce hlásí. Zde Nejvyšší správní soud mimo jiné uzavřel, že zákonný požadavek povinné registrace náboženských skupin v Kazachstánu neznamená omezení ve vyznávání víry. Jedná se o nezbytnou podmínku zajišťující bezpečnost státu, je jím sledován legitimní cíl, a proto ho nelze považovat za porušování lidských práv ve smyslu . Tomuto požadavku se žalobce nepodřídil, a byl tak vystaven oprávněné pozornosti státních orgánů.

Jak lze dovodit ze zpráv o zemi původu, špatná práce policejních orgánů je v Kazachstánu obecným problémem bez souvislosti s náboženstvím dané osoby. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že jednání policistů lze hodnotit jako překročení jejich pravomoci, či jako trestné a postižitelné podle zákonů země původu, nelze jej však charakterizovat jako pronásledování dle příslušných ustanovení .

V části odůvodnění týkající se doplňkové ochrany vycházel žalovaný jak z informací od žalobce, tak z informací získaných v průběhu správního řízení, při interpretaci pojmu „nelidské nebo ponižující zacházení či trest“ citoval konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Zhodnotil, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle . V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci v případě návratu do země původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení. V Kazašské republice v současné době nedochází k mezinárodnímu nebo vnitřnímu ozbrojenému konfliktu a vycestování žalobce nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR. Podle informace Ministerstva zahraničních věcí ČR nehrozí neúspěšným žadatelům o azyl v případě jejich návratu do Kazašské republiky postih ze strany státních orgánů. S těmito závěry se krajský soud ztotožnil.

Proti rozsudku krajského soudu se ohradil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž uplatnil důvody vymezené v , b) a d) , (dále jen „ “). Jak krajský soud, tak i žalovaný odkazují na zprávu Ministerstva zahraničí USA, jež zmiňuje novelu zákona o náboženství. Podle téže zprávy je však registrace ze zákona povinná pouze v případě, že daná náboženská skupina hodlá vystupovat jako samostatná právní osobnost. V případě stěžovatele se však jedná o čistě soukromou skupinu, která se scházela ke čtení náboženských textů. Registrace proto v jejich případě nebyla nutná. Soud tak podle stěžovatele nesprávně posoudil právní charakter náboženské skupiny, což ve svém důsledku vedlo k nezákonnosti celého rozhodnutí.

Krajský soud rovněž pochybil, pokud dovodil, že špatná práce policie je obecným problémem bez souvislosti s náboženským vyznáním stěžovatele. Použitá zpráva Ministerstva zahraničí USA zmiňuje příklady perzekuce a diskriminace neregistrovaných náboženství ze strany policie, a to i přesto, že jedinou legální sankcí za neregistraci je pokuta.

Z výše uvedeného pak podle stěžovatele vyplývá, že tvrzení správního orgánu nemají oporu ve spise, zejména v pohovorech a ve zprávě Ministerstva zahraničí USA o svobodě vyznání v Kazachstánu za rok 2006, neboť byly účelově použity pouze pasáže hovořící v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel je rovněž toho názoru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. Postavením vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu se již Nejvyšší správní soud dříve meritorně zabýval v rozsudcích ze dne 5. 12. 2007, č. j. - 67; z téhož dne, č. j. - 68; a zejména pak v rozsudku ze dne 21. 5. 2008, č. j. - 73 (všechny dostupné na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ). Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 456 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu