Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 55/2008 - 131

č. j. - 131

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: JUDr. I. Z., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6248/06-110, č. j. 6249/06-110, č. j. 6250/06-110 a č. j. 6251/06-110 vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti,

takto:

Soudci desátého senátu Městského soudu v Praze JUDr. Jan Ryba, Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Ludmila Sandnerová n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 7. 2006 č. j. 6248/06-110, č. j. 6249/06-110, č. j. 6250/06-110 a č. j. 6251/06-110. Následně v podání ze dne 19. 11. 2006 navrhl, aby z rozhodování byli vyloučeni pro podjatost soudci, kteří sami, nebo jejich blízcí, bydlí v bytech s regulovaným nájemným, a to z důvodu jejich osobního zájmu na výsledku tohoto řízení. Rovněž v průběhu ústního jednání dne 27. 3. 2008 uvedl, že pokud žádný ze soudců nebydlí v bytech s regulovaným nájemným, nemá žádnou námitku proti obsazení senátu. Poté žalobce v podání ze dne 29. 3. 2008 zopakoval svou námitku podjatosti s tím, že v předmětné věci se všechny žalobní body vztahují k rozhodnutí, zda je regulované nájemné v bytech pro majitele ziskové nebo ztrátové a soudci bydlící v bytech s regulovaným nájemným nemohou pro jejich vztah k projednávané věci rozhodnout nestranně a zajistit tak žalobci spravedlivý proces. Proto navrhl, aby soudci, kteří mají ve věci rozhodovat a bydlí v bytech s regulovaným nájemným, sami podali návrhu na vyloučení, příp. aby byli vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci pro podjatost.

Věc byla poté městským soudem předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle věcně příslušný rozhodnout o námitce podjatosti.

K podané námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Jan Ryba, Mgr. Jana Brothánková a JUDr. Ludmila Sandnerová zařazení podle rozvrhu práce městského soudu na správním úseku, kteří budou o žalobě rozhodovat a tito shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné důvody, které by odůvodňovaly jejich podjatost v dané věci ve smyslu

Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d). Přípustnou výjimkou z této zásady je pouze vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů nebo na základě námitky podjatosti uplatněné účastníkem řízení.

Součástí práva na spravedlivý proces (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) je garance, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o které je schopen relativně přesně referovat pouze soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci je založeno ne na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání. Rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

Žalobce uvedl jako důvod podjatosti bydlení soudců, kteří mají ve věci rozhodovat, v bytech s regulovaným nájemným. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že v daném případě objektivně neexistují okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že tito soudci mají k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Skutečnost, že některý ze soudců bydlí v bytě s regulovaným nájemným, ještě neznamená jeho přímý poměr ke konkrétní věci, neboť zde zjevně není dán jejich přímý právní zájem na výsledku konkrétního projednávaného sporu. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje výkon soudnictví a výše jmenované okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů. Žalobcem tvrzené důvody však nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti členů senátu, kteří mají rozhodovat v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření těchto soudců. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující pouze subjektivní přesvědčení žalobce. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal vznesenou námitku podjatosti jmenovaných soudců důvodnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2008

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu