Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 43/2008 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. S., v řízení zastoupeného opatrovníkem: Organizace pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2007, čj. OAM-10-659/LE-C09-C09-2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. - 18,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2008, čj. - 18, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 12. 2007, čj. OAM-10-659/LE-C09-C09-2007, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 2. 4. 2008, čj. - 18, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Praze.

Žalovaný (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností. Dovolal se stížního důvodu podle , tj. nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Stěžovatel namítl, že městský soud porušil právní zásadu rozhodování podle platné a účinné právní normy. se nejmenuje zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud. Novela nenabyla účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení, ale až dnem řádného vyhlášení, tj. dne 21. 12. 2007 (čl. XIV ). Městský soud dále nerespektoval přechodné ustanovení , podle něhož řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (čl. IV ). Městský soud v posuzované věci nedostál své povinnosti ověřit si prostorovou, osobní a časovou působnost (účinnost) aplikované normy a dostal se rovněž do rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s právním názorem vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39.

Podle stěžovatele měl městský soud postupovat podle ve znění účinném před dnem 21. 12. 2007, kdy byla místní příslušnost tímto speciálním zákonem ve vztahu k určena tak, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Žalobce se v den podání žaloby (dne 19. 12. 2007) nacházel v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, místní příslušnost Městského soudu v Praze je tak podle stěžovatele nezpochybnitelná.

Přesah vlastních zájmů ve smyslu spatřuje stěžovatel v tom, že se jedná o zásadní pochybení městského soudu, a dále v tom, že městský soud rozhodl v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu.

Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil, a to ani prostřednictvím opatrovníka, který mu byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2008, čj. - 40, ustanoven podle

Nejvyšší správní soud uzavřel, že kasační stížnost stěžovatele svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a je tedy přijatelná ( ).

Poté Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 3 ).

Kasační stížnost je důvodná.

Podle , nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Zvláštním zákonem relevantním v posuzovaném případě je . Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 20. 12. 2007, je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Ustanovením čl. III bodu 30. byla do na konec odstavce 4 doplněna věta druhá, podle níž je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (), místně příslušný Krajský soud v Praze. Podle čl. XIV nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle přechodného ustanovení citovaného zákona obsaženého v čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud dal stěžovateli za pravdu, že se nejmenuje zákon o mezinárodní ochraně, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. sice byl mj. novelizován tak, že institut azylu byl nahrazen obsahově obdobným institutem mezinárodní ochrany (v souvislosti s transpozicí směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany), nicméně ke změně dosavadního názvu touto novelou nedošlo. se proto i po uvedené novelizaci (i jakýchkoli novelizacích pozdějších) nazývá .

Nejvyšší správní soud přitakal stěžovateli i v tom, že , kterým byl novelizován , nenabyl účinnosti dne 5. 12. 2007, jak nesprávně uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení. Jak již bylo uvedeno shora, podle čl. XIV nabývá tento zákon – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní - účinnosti dnem vyhlášení. Podle až 3 , o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, nabývají právní předpisy platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Dnem vyhlášení právního předpisu je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví. Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Ze záhlaví příslušné částky Sbírky zákonů bylo zjištěno, že byla rozeslána dne 21. 12. 2007. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že – s výjimkou několika ustanovení, která nejsou pro posuzovaný případ relevantní – nabyl účinnosti dnem 21. 12. 2007. Datum 5. 12. 2007, které jako datum účinnosti předmětného zákona uvedl v napadeném rozhodnutí městský soud, pak odpovídá datu schválení tohoto zákona, které však nemá na jeho účinnost žádný vliv.

Městský soud tedy pochybil, označil-li v odůvodnění napadeného usnesení jako zákon o mezinárodní ochraně a uvedl-li, že , kterým byl novelizován , nabyl účinnosti dne 5. 12. 2007. Tato pochybení, byť představují nesprávnosti napadeného usnesení, nemohou vést bez dalšího k jeho nezákonnosti.

Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovateli i v závěru, že městský soud nerespektoval přechodné ustanovení Podle čl. IV se řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ze spisů vyplývá, že žalobce podal žalobu u Městského soudu v Praze osobně dne 19. 12. 2007. Tímto dnem bylo v souladu s zahájeno soudní řízení, které nebylo dosud skončeno. Z uvedeného vyplývá, že městský soud měl v posuzované věci postupovat podle , ve znění účinném do dne 20. 12. 2007. Posledně uvedený zákon přitom obsahoval v zvláštní úpravu (lex specialis) ve vztahu k obecně stanovené místní příslušnosti v (lex generalis), a to, že k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v den podání žaloby hlášen k pobytu v přijímacím středisku pro žadatele o azyl tranzitního prostoru mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, byl k řízení o jeho žalobě místně příslušný Městský soud v Praze.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v usnesení ze dne 10. 10. 2007, čj. Nad 13/2007 - 39, č. 1458/2008 Sb., jehož se dovolal stěžovatel v kasační stížnosti, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že pro určení místní příslušnosti soudu ve správním soudnictví jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení; i ve správním soudnictví se tedy zásadně uplatní obecná procesní zásada perpetuatio fori.

Městský soud pochybil, pokud v kasační stížností napadeném usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu postupoval podle ve znění , aniž respektoval příslušné přechodné ustanovení. Městský soud tedy nesprávně posoudil právní otázku [ ], což způsobilo nezákonnost jeho usnesení o postoupení věci.

Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). V něm bude městský soud postupovat vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí o věci samé ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 53