Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
7 As 65/2008 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
7 As 65/2008 - 52
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. T., zastoupen JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Bratislavská 12, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, Malinovského nám. 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) RNDr. I. Ř., 2) JUDr. J. Ř., 3) Ing. L. K., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31 Ca 15/2007 – 23,
t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31 Ca 15/2007 – 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2008, č. j. 31 Ca 15/2007 - 23, bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor územního a stavebního řízení (dále jen „stěžovatel“) ze dne 27. 11. 2006, č. j. OÚSŘ U 06/52372/Bo a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že nepovažuje za dostatečné řešení přístupu k hlavnímu uzávěru vody, když stěžovatel nevyvrátil námitku žalobce (dále jen „účastník řízení“), že v době kdy je restaurace uzavřena nemusí být spoluvlastníci domu pan K. a pan K., kteří mají klíče od předmětných prostor, přítomni, a přístup k hlavnímu uzávěru tak není zabezpečen. Podle názoru krajského soudu se zcela nedostatečně správní orgány vypořádaly i se žalobní námitkou, že účastníkovi řízení bude provedenými stavebními úpravami zcela zabráněno v přístupu k jeho dalšímu majetku, a to zahradě p. č. 239 v k. ú. Veveří. Stěžovatel se nevypořádal s uvedenými odvolacími námitkami, což vzhledem k závažnosti možného hmotněprávního dotčení představuje podstatnou vadu řízení způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že řešení přístupu k hlavnímu uzávěru vody respektuje jak požadavek § 11 odst. 2 vyhl. č. 137/1998 Sb. , o obecných požadavcích na výstavbu, tak i § 43 odst. 3 citované vyhlášky. Řešení vstupu do zahrady přes 1. PP se změnou užívání těchto prostor ze sklepů na restauraci nezměnilo a odpovídá pravomocnému stavebnímu povolení a ověřené projektové dokumentaci. Provedení změn stavby nad rámec podmínek územního rozhodnutí, stavebního povolení a dokumentace ověřené ve stavebním řízení nelze v rámci kolaudačního řízení uložit, neboť by to bylo v rozporu s § 81 a § 82 zákona č. 50/1976 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon “). Ochrana účastníků, kteří se do průběhu jednotlivých řízení, vedených podle stavebního zákona , mohou zapojovat svými připomínkami či námitkami, má však své limity. Jedním z nich je limit časový, daný koncentrační zásadou platnou pro územní, stavební a kolaudační řízení. V žalobě proti rozhodnutí o odvolání ve věci kolaudačního rozhodnutí byly uplatněny důvody, které se výhradně týkaly řízení stavebního, a ne kolaudačního. Podle názoru stěžovatele v řízení kolaudačním, resp. následném odvolacím řízení, neuplatněné námitky spadající do předchozí, pravomocně ukončené fáze řízení, již řešit nelze. Stěžovatel z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti označil názor stěžovatele, že uplatnil v žalobě důvody, které se výhradně týkaly řízení stavebního, za nesprávný. Stavební úřad je v kolaudačním řízení povinen zkoumat naplnění podmínek stanovených v § 81 odst. 1 stavebního zákona a veškeré námitky účastníka řízení v kolaudačním řízení přitom směřovaly právě do porušení či nesplnění těchto podmínek, jimiž byl stěžovatel povinen se zabývat. Účastník řízení dále uvedl, že se proti rozhodnutí o vydání stavebního povolení odvolal, a to podle jeho názoru v odvolací lhůtě, když v této věci nebyly dány podmínky pro doručení fikcí podle správního řádu . Účastník řízení byl přímo dotčen na svých právech, neboť pokud by nebyl zabezpečen samostatný vstup na zahradu u domu, jsou tím porušována ta nejzákladnější práva spoluvlastníků zahrady, resp. výkon těchto práv, a to i právo pokojně užívat majetek zakotvené v Protokole č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Znemožněním užívání předmětu vlastnictví dochází zcela nepochybně ke změně postavení těchto spoluvlastníků. Rovněž vyjádřil nesouhlas s návrhem na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Na základě uvedených skutečností navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom shledal vady uvedené v odstavci 3 tohoto ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Podle § 34 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3 .
Podle § 34 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat jeho předmětem.
V daném případě předpoklad být zúčastněnou osobou splňovali všichni účastníci kolaudačního řízení, kteří byli také uvedeni v záhlaví napadeného správního rozhodnutí, neboť byli přímo dotčeni ve svých právech a povinnostech jeho vydáním. Podle obsahu soudního spisu však nebyl vyrozuměn o probíhajícím soudním řízení jeden z účastníků kolaudačního řízení, a to stavebník R. H., kterému tak byla odepřena možnost uplatňovat svá práva v průběhu soudního řízení. Rovněž mu nebyl krajským soudem doručen napadený rozsudek. Řízení před krajským soudem tak bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V této souvislosti lze odkázat i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 21. 12. 2005 č.j. 1 As 39/2004 - 75, v němž byl vysloven právní názor, že „Ustanovení § 34 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení. Jestliže krajský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení účastníka správního řízení odlišného od žalobce, který splňoval podmínky § 34 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. (zde stavebník), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“ Obdobně v rozsudku ze dne 2. 5. 2007 č.j. 5 As 3/2007 -68, Nejvyšší správní soud uvedl, že „Neoznačil-li žalobce v žalobě osobu, o jejímž postavení osoby zúčastněné na řízení před soudem dle § 34 s. ř. s. s. ř. s. již z napadeného správního rozhodnutí nebylo pochyb, bylo povinností předsedy senátu tuto osobu vyrozumět o probíhajícím řízení, jakož ji i vyzvat, aby oznámila, zda bude svá práva v řízení uplatňovat; nedostál-li krajský soud této povinnosti a takovou osobu v řízení zcela pominul, trpí jeho rozhodnutí vadou, pro kterou je nutno jej zrušit [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ].“
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s). S ohledem na důvod zrušení napadeného rozsudku jej nemohl meritorně přezkoumat.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ust. § 107 s. ř. s. s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť bezodkladným rozhodnutím ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu