Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 58/2008 - 63

- 65

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. B., právně zastoupeného Mgr. Barborou Leiterovou, advokátkou se sídlem Heinrichova 16, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-1-323/VL-01-ZA04-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, č. j. - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce stěžovatele Mgr. Barboře Leiterové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2856 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-1-323/VL-01-ZA04-2007. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. , a , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud přisvědčil správnímu orgánu, že za situace, kdy se stěžovatel narodil na území České republiky, je zcela vyloučeno udělení azylu z důvodů uvedených v ust. . Rovněž nejsou opodstatněny obavy z pronásledování ve smyslu ust. , neboť nebylo prokázáno, že by rodiče stěžovatele byli v Kazachstánu pronásledování z náboženských důvodů. Vzhledem k tomu, že žádost rodinných příslušníků stěžovatele o mezinárodní ochranu byla zamítnuta, nepřicházelo v úvahu udělení azylu podle ust. . Soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že v případě stěžovatele nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy podle .

Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů podle ust. a d) , (dále jen „ “). Tvrdil, že soud nesprávně interpretoval ust. ve spojení s . Dále namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Stěžovatel uvedl, že žalovaný i krajský soud dospěly k závěru, že nábožensko-ideologický základ víry, kterou vyznával, představuje potenciální hrozbu pro veřejnou bezpečnost v Kazachstánu. Podle stěžovatele však v průběhu správního řízení nebylo zjištěno, a ani z jeho vyjádření nijak nevyplynulo, že by jeho náboženská víra skutečně představovala jakékoliv nebezpečí. Stěžovatel a jeho souvěrci pouze nebyli řádně zaregistrováni jako náboženské uskupení. I podle mezinárodních smluv o lidských právech je nezbytným předpokladem pro možné omezení práva na svobodu náboženského vyznání fakt, že tato opatření jsou nezbytná k ochraně veřejného pořádku a dalších hodnot. Z žádného z provedených důkazů však nevyplývá, že by postup státních orgánů v Kazachstánu vůči stěžovateli byl z tohoto hlediska oprávněný.

Žalovaný ani krajský soud se nevypořádaly s tvrzením stěžovatele ohledně nepřijatelnosti prostředků, které státní orgány v Kazachstánu uplatňují vůči členům předmětné náboženské skupiny. I kdyby bylo možné konstatovat, že požadavek státních orgánů na registraci náboženské skupiny je legitimní, nelze takto zaštítit zcela nepřiměřené a nezákonné prostředky, jimiž tento požadavek bezpečnostní síly Kazachstánu prosazují. Při samotném soudním jednání pak stěžovatel výslovně poukázal na praktiky, které bezpečnostní složky používají proti příslušníkům náboženské skupiny, k níž náleží, jejichž cílem je nezákonným způsobem opatřit důkazní prostředky pro trestní postih těchto osob. Pravdivost tvrzení stěžovatele přitom dokládají listinné důkazy, zejména zprávy nevládních organizací popisující situaci v oblasti dodržování lidských práv v Kazachstánu, které jsou založeny ve spise. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl krajským soudem vynesen dne 16. 5. 2008, tedy po účinnosti novely azylového , zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Nejvyšší správní soud předně konstatoval, že posouzením žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané nezletilým žadatelem narozeným na území České republiky se dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. - 71, www.nssoud.cz., či v rozsudku ze dne 8. 2. 2006, č. j. - 56, www.nssoud.cz, kde dospěl zde k závěru, že důvody pro udělení azylu podle jsou v takovém případě většinou odvozeny od důvodů uplatněných rodiči žadatele či jeho zákonnými zástupci, neboť tento žadatel zpravidla žádný důvod pro udělení azylu vztahující se pouze k němu mít ani nemůže, protože situaci v zemi původu vůbec nepoznal.

K postavení vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu se pak Nejvyšší správní soud již dostatečně vyjádřil např. v rozsudku ze dne 10. 6. 2008, č. j. - 75, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 24. 4. 2008, č. j. - 98, www.nssoud.cz. Zde dospěl k závěru, že příslušníci tzv. čistého islámu nejsou v zemi jejich původu pronásledováni, diskriminováni ani nepřiměřeně trestáni. Podrobně se přitom zabýval otázkou, kdy konkrétní formy negativních reakcí žadatelova okolí či orgánů státní moci již dosahují jednotlivě či ve svém souhrnu takové intenzity, aby je bylo možno považovat za „opatření působící psychický nátlak“ ve smyslu . Zákonný požadavek povinné registrace náboženských skupin v Kazachstánu pak Nejvyšší správní soud považoval za zcela legitimní, odůvodněný zájmem na ochraně bezpečnosti osob. Nejedná se tedy o výraz porušování lidských práv (náboženské svobody), resp. o pronásledování z náboženských důvodů. Osoba, která se tomuto požadavku nepodřídí, je pak vystavena oprávněné pozornosti státních orgánů.

K otázce, kdy je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. , se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, čj. - 36, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, čj. - 75, publ. pod č. NSS; k důvodnosti kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, pak např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, čj. - 76, www.nssoud.cz.

Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle pro nepřijatelnost odmítl.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení, ve výši 2100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 2. října 2008

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu