Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 63/2008 - 6

t a k t o :

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o zaplacení částky ve výši 4000 Kč za nevrácení vypůjčeného technického zařízení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení od 4. 7. 2007 do zaplacení, j e s o u d .

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 5. 2008, čj. - 12, s e z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 15. 8. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5 ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobkyně UPC Česká republika, a. s., žalobu proti žalované A. H. o částku 4000 Kč s příslušenstvím.

Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:

Uvedená žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 27. 12. 2007. Podle žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou „Smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby přístupu k síti Internet“ a v souladu se smlouvou zapůjčila žalované technické zařízení pro poskytování služeb (modem). Jelikož žalovaná porušila svou povinnost vrátit vypůjčené zařízení po ukončení smluvního vztahu, žalobkyně ji vyzvala k zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 4000 Kč (odpovídající ceně nevráceného zařízení). Žalovaná na výzvu nereagovala, a žalobkyně proto soudu navrhla, aby žalované uložil povinnost uhradit jí dlužnou částku i s příslušenstvím a náklady řízení.

Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení usnesením ze dne 28. 5. 2008, čj. - 12, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“). V odůvodnění uvedl, že podle , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozhoduje Úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož „dodávka televizních programů prostřednictvím satelitního signálu“, sjednaná mezi žalobkyní a žalovanou, je veřejně dostupnou službou elektronických komunikací, jak ji upravuje zmíněný zákon, nepřísluší spor mezi nimi řešit soudu, nýbrž uvedenému úřadu.

V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o částku 4000 Kč, která představuje smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného technického zařízení, jednak o její příslušenství. Úřad není podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí o tomto sporu, neboť částka 4000 Kč – jednorázová smluvní pokuta, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala za nevrácené zařízení – není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím ze soukromoprávního vztahu ze smlouvy o výpůjčce mezi žalobkyní a žalovanou. O této částce, jakož ani o příslušenství k ní se vztahujícím, není Úřad příslušný rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:

Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle § 129 odst. 1 zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Jak plyne z listin založených v soudním spisu, obsahem „Smlouvy o poskytování veřejné telekomunikační služby přístupu k síti Internet“ uzavřené mezi stranami původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost poskytovat žalované přístup k síti Internet a jejím službám prostřednictvím pevného připojení k žalobkynině datové síti, které odpovídala povinnost žalované hradit žalobkyni tuto službu vždy do 15 dnů po vyúčtování. Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností – které jsou upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě, resp. ve smluvních podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích (srov. část první hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.

Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za vypůjčené technické zařízení (modem), které si žalovaná ponechala v rozporu se smlouvu i poté, co žalobkyně od smlouvy odstoupila, a bezdůvodně se tak obohatila. Nelze jistě popřít, že výpůjčka technického zařízení v tomto případě podmiňovala poskytování služby elektronické komunikace; bez ní by totiž přístup k síti Internet nebyl možný. To ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických komunikací.

V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok na tento doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek za službu a hovorné – tedy v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb – jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního vztahu založeného kupní smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu (srov. č. NSS). Obdobná argumentace se tak uplatní i v projednávané věci: nezáleží na označení smluv, které mezi sebou strany uzavřely, nýbrž na povaze konkrétních vztahů (zde vztah mezi půjčitelem a vypůjčitelem), které jsou jejich předmětem.

Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o poskytování veřejné telekomunikační služby přístupu k síti Internet“ se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli (omezená smluvní svoboda zájemce o službu co do určování obsahu tohoto vztahu při uzavírání formulářové smlouvy je věcí jinou, pro tyto úvahy nepodstatnou), a žádná ze stran nemůže autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah, v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní protiplnění. To vše svědčí o tom, že vztah mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem je vztahem soukromoprávním a že rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží pravidelně soudům v občanském soudním řízení ( ). Zákon o elektronických komunikacích ( ) stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba vykládat úzce – ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.

Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu k příslušenství – smluvní pokutě požadované ve výši 0,1 % za každý den prodlení a vztahující se k dlužné částce ve výši 4000 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo žalované několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči žalobkyni. V prvé řadě šlo o platbu za samotné poskytování služby přístupu k síti Internet (tedy služby elektronických komunikací) – ta však není předmětem sporu v této věci; dále šlo o platbu (smluvní pokutu) za nevrácení vypůjčeného technického zařízení po ukončení smluvního vztahu. Sankce, které si strany smlouvy mezi sebou sjednaly, se nevztahují k blíže neurčenému „porušení smlouvy“, ale jsou neoddělitelně spjaty s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost k rozhodování o této sankci se tak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti byla sjednána. Byla-li by porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických komunikací, rozhodoval by o této povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění Český telekomunikační úřad. Byla-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení přísluší rozhodovat soudu - jak je tomu i v tomto případě – bude soud rozhodovat i o sankci vztahující se k takovému porušení povinnosti.

Je třeba ještě upozornit na nepřesnost, které se dopustil obvodní soud, když popsal povahu služby poskytované žalobkyní jako „dodávku televizních programů prostřednictvím satelitního signálu“. Jedná se patrně o písařskou chybu, vzniklou převzetím textu odůvodnění z jiné podobné věci; na závěry zvláštního senátu však tato chyba nemá žádný vliv. Jak nesprávně zmíněná dodávka televizních programů prostřednictvím satelitního signálu, tak v dané věci poskytování služby přístupu k síti Internet jsou službami elektronických komunikací, a i po záměně těchto pojmů by tedy rozhodnutí obvodního soudu nepostrádalo vnitřní logiku. Zároveň však platí, že výpůjčka technického zařízení není ani dodávkou televizních programů, ani službou přístupu k síti Internet, jakkoli je pro poskytování těchto služeb nezbytná.

Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc (byť k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají ( ). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu.

Zvláštní senát podle zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu v rozsahu a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu podle závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 5 pokračovat v původním řízení o podané žalobě.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. října 2008

JUDr. Karel Podolka

předseda zvláštního senátu