Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 37/2007 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: EkoMotol CZ, spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Štefánikova 65, zastoupeného Mgr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Štefánikova 65, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2005, čj. 500/1082/50221/05, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. – 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha, oddělení odpadového hospodářství ze dne 8. 4. 2005, čj. 1/OH/06252/05/Ha byla žalobci uložena podle , o odpadech a změně dalších zákonů (dále též „zákon o odpadech“) pokuta ve výši 500000 Kč za porušení téhož zákona, neboť žalobce na pozemcích p. č. 431, 432, 436 a 437 v k. ú. Motol provozoval zařízení na odstraňování odpadů, a to bez příslušného souhlasu.

K odvolání žalobce rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy ze dne 29. 12. 2005, čj. 500/1082/50221/05 bylo uvedené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ve výroku doplněno o dobu spáchání deliktu s tím, že ostatní text napadeného rozhodnutí zůstává beze změny.

Žalobou podanou u Městského soudu se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí. Jako jediný žalobní bod uvedl, že byl novelizován zákon o odpadech a to tak, že v zákona o odpadech, bylo stanoveno, že tento zákon se nevztahuje na vytěžené zeminy a hlušiny, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanovených prováděcím právním předpisem. Žalovaný však v rozporu s zákona o odpadech tento prováděcí právní předpis doposud nevydal. Za této situace nemůže svoji legislativní nečinnost přičítat k tíži adresátů, zvláště pak, jde-li o vyvozování odpovědnosti za správní delikt. Právní názor, že do doby vydání tohoto prováděcího právního předpisu nelze ve znění vůbec jakkoli aplikovat a tedy i nadále považovat jakoukoli, tedy i naprosto neškodnou výkopovou zeminu za odpad, nemůže obstát.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. – 28 byla žaloba zamítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí městský soud poukázal na to, že skutečně bylo povinností žalovaného vydat dotyčný právní předpis, ovšem s tím, že do jeho vydání tuto výluku ze zákona o odpadech nelze aplikovat. Na základě důkazů provedených ve správním řízení však dospěl k závěru, že § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech na daný případ vůbec nedopadá (a námitka nevydání prováděcího právního předpisu je účelová). Po výkladu pojmu „vytěžené zeminy, hlušiny a sedimenty“ uvedl, že o takovýto materiál ukládaný na pozemky žalobcem se nejednalo, neboť šlo o zeminu, kámen, stavební suť, zbytky omítek, zbytky kabelů atd.

Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá přezkoumání a zrušení tohoto rozsudku. Jako prvý stížní důvod s poukazem na nájemní smlouvu uzavřenou s Městskou částí Praha 5 dovozuje, že nemohl být subjektem provádějícím skládkování odpadů, neboť účelem nájmu bylo dle této smlouvy shromažďování materiálu sloužícího k rekultivaci. Pokud se týká pozemku p. č. 437 ve smlouvě uzavřené s panem J. K. bylo stanoveno, že „materiál zůstane ve vlastnictví p. K. do vyřízení potřebných povolení pro rekultivaci a stavební povolení sportovišť, poté materiál přejde do vlastnictví společnosti EkoMotol bezplatně“. Tuto smlouvu vzal na vědomí i stávající „správce“ pozemků – Městská část Praha 5. Stěžovatel tedy nepřevzal od pana Kučery žádný materiál (ani odpad), ale pouze souhlasil s jeho uložením na tomto pozemku, který mu by pronajat.

Stěžovatel v další části kasační stížnosti dovozuje porušení procesních předpisů a to jak při kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí, tak i u žalovaného.

Pokud se týká žalobních bodů, stěžovatel pouze obecně uvedl, že soud při hodnocení důkazů vycházel z dvojího metru. Zatím co údajné pochybení žalobce je hodnoceno v rozporu se zákonem o odpadech jako porušení tohoto zákona a byla mu uložena finanční pokuta, záměrné neplnění povinnosti ze strany žalovaného je přecházeno a naopak omlouváno. V této souvislosti stěžovatel poukázal na jiné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, který uznal „platnost“ ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti především dovozuje, že bylo prokázáno, že se stěžovatel podílel na navážení odpadu na dotyčné pozemky. Dále konstatuje, že jakékoli smlouvy uzavřené žalobcem s kýmkoliv jej nezbavovalo povinnosti dodržovat právní předpisy, mj. zákon o odpadech. Žalovaný polemizuje i s tvrzením stěžovatele o porušení procesních předpisů. Závěrem uvádí, že zemina znečištěná odpadem, jak tomu bylo i v daném případě, nemohla být vyňata z působnosti zákona o odpadech a to bez ohledu na to, zda příslušná vyhláška byla vydána. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

O podané kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud uvážil takto:

Zdejší soud již opakovaně (např. v rozsudku ze dne 3. 9. 2008, čj. – viz www.nssoud.cz) vyslovil, že je pouze na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší, nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, bude brojit žalobou u soudu či nikoliv, a je na něm, aby v případě, že se bude takto domáhat ochrany svých práv, v žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ( ). Správní soudnictví je ovládáno jednak zásadou koncentrační (viz a ), jednak zásadou dispoziční (pokud nejde o případy, ke kterým musí soud přihlédnout z úřední povinnosti). Soud tedy v řízení o žalobě zásadně přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu jen v mezích žalobních bodů. Při rozhodování o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v tomto směru posuzuje, zda se krajský (městský) soud náležitě vypořádal se všemi žalobními body.

V daném případě stěžovatel v žalobě pouze namítal, že žalovaný nesplnil svoji povinnost vydat prováděcí právní předpis [§ 2 odst. 3 ve vztahu k § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech] a jaké dle jeho názoru tato skutečnost pro uložení sankce má důsledky. Kasační stížnost v tomto směru pouze hovoří „o dvojím metru“, aniž by „např. dovozovala, že výklad pojmů“ vytěžená zemina, hlušina včetně sedimentů z říčních toků provedený městským soudem je nesprávný, či že závěr o tom, že o takovýto materiál se nejednalo, se opírá o neúplné skutkové zjištění ve správním řízení, o nesprávné hodnocení důkazů apod. Proto nemůže takto obecně formulovaná stížní námitka, obstát. Ostatní důvody uvedené v kasační stížnosti (závěr, že stěžovatel neprovozoval skládku s poukazem na dohody o nájmu, námitka porušení procesních předpisů) stěžovatel v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl. Proto k těmto stížním námitkám nemohl zdejší soud přihlédnout ( ).

Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost žalobce zamítnuta.

Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ). Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo ( ve spojení s ), soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu