Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 75/2008 - 46

- 48

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. A., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2006, č. j. OAM-1200/LE-07-07-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008, č. j. - 26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2006, č. j. OAM-1200/LE-07-07-2006. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel uplatňuje důvody podle , (dále jen „“). Žalovaný podle jeho názoru porušil , , ve znění pozdějších předpisů, tj. povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a neopatřil si proto dostatečné důkazy. Žalovaný se též nezabýval meritem věci. Je totiž známo, že hlavním problémem v Pákistánu je „extrémní chudoba, špatná bezpečnostní situace a neschopnost státních orgánů tuto problematiku řešit“. Stěžovatel se domnívá, že pokud jeho situace nespadá pod zákona o azylu, jistě je podřaditelná pod , případně tohoto zákona. Žalovaný se pak možností udělení humanitárního azylu, případně doplňkové ochrany podle citovaných ustanovení, nedostatečně zabýval. Neshromáždil ani poznatky o zemi stěžovatelova původu z nezávislých a objektivních zdrojů. Navrhuje proto, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k věci uvedl, že jak svoje rozhodnutí tak rozsudek krajského soudu považuje za vydaný v souladu se zákonem. Odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Závěrem pak navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona ( zákona o azylu).

Dále se musel Nejvyšší správní soud zabývat přípustností kasační stížnosti. V dané věci je třeba zmínit, že krajský soud byl při vydání napadeného rozhodnutí vázán názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. - 79, www.nssoud.cz. Tímto rozsudkem zrušil zdejší soud předchozí rozhodnutí krajského soudu v téže věci (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, č. j. - 48) s tím, že stěžovatelova výpověď v azylovém řízení „týkající se jeho konfliktu se svým věřitelem vykazuje výrazné znaky nevěrohodnosti“. Tu spatřoval zdejší soud zejména v nekonzistentnosti stěžovatelovy výpovědi a její částečné nelogičnosti, Nevěrohodnost svojí výpovědi stěžovatel završil závěrem pohovoru před žalovaným, kdy uvedl, že by se do Pákistánu vrátit mohl až získá v České republice doklady a vydělá nějaké peníze. Toto jeho tvrzení je pak v příkrém rozporu s jeho údajnou obavou o život. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí dále uvedl, že i kdyby stěžovatel měl „v Pákistánu skutečně takové problémy se svým věřitelem, o nichž hovoří, nemohl by to být důvod pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu“. Stěžovatel totiž nevyužil možnosti ochrany státu, jehož je státním občanem (Pákistánu), přestože této možnosti využít mohl. Stěžovatelem tvrzené potíže by tak nebylo možné považovat za dostatečné k udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, i kdyby je soud shledal věrohodnými. V citovaném rozsudku se tedy Nejvyšší správní soud jednoznačně vyslovil k tomu, zda se žalovaný dostatečným způsobem zabýval možností udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu a zda si pro svoje rozhodnutí opatřil dostatečné podklady. Uvedené námitky jsou tak podle nepřípustné.

Předtím, než mohl Nejvyšší správní soud vážit důvodnost ostatních námitek uplatněných v kasační stížnosti, musel se zabývat její přijatelností ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, www.nssoud.cz.

Pokud jde o obecné námitky týkající se nedostatečných skutkových zjištění ve vztahu k možnosti udělení humanitárního azylu, tak ty byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, z poslední doby lze namátkou uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. - 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. - 103. V rozsudku ze dne 16. 8. 2005, č. j. - 60, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil povinnost správního orgánu zjišťovat toliko „skutečnosti rozhodné pro udělení azylu v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl“, a v rozsudku ze dne 13. 7. 2006, č. j. - 66, (všechny dostupné na www.nssoud.cz), se vyslovil též k povinnosti žalovaného provádět dokazování. Rozsah prováděného dokazování pak vedle stěžovatelem sdělených skutečností odráží právě věrohodnost jeho tvrzení.

Poukazuje-li pak stěžovatel na splnění podmínek humanitárního azylu, tak i touto námitkou se zdejší soud zabýval již dříve (viz např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48, všechny dostupné na www.nssoud.cz) a vždy dospěl k závěru, že na udělení azylu z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu nemá žadatel subjektivní právo.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou.

O nákladech řízení rozhodl soud podle , , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu