Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 10/2008 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupena Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem Božetěchova 9, Olomouc, proti žalované: Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje, se sídlem 30. dubna 24, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. – 27,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. – 27, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. - 27, byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení fiktivního rozhodnutí Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje jako odvolacího orgánu a současně fiktivního rozhodnutí Okresního ředitelství Policie České republiky v Olomouci jako povinného subjektu. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že se zabýval především otázkou, zda došlo ke vzniku fiktivního negativního rozhodnutí a podle jeho názoru lze z ust. a , ve znění účinném do 22. 3. 2006 (dále jen „zákon o informacích“) dovodit, že povinný subjekt má možnost ve lhůtě pro vyřízení žádosti, tj. i v prodloužené lhůtě, buď žádosti vyhovět a poskytnout požadované informace, nebo žádosti nevyhovět a vydat o tom rozhodnutí, anebo má možnost v této lhůtě věc odložit v souladu s ust. zákona o informacích a pak musí tuto odůvodněnou skutečnost sdělit do 3 dnů žadateli. V daném případě povinný subjekt žádost stěžovatelky odložil v souladu s ust. citovaného zákona a tuto odůvodněnou skutečnost jí sdělil, čímž nemohlo dojít ke vzniku fiktivního negativního rozhodnutí o neposkytnutí informace. Neexistuje tak rozhodnutí, jehož přezkumu a zrušení by se stěžovatelka mohla u soudu domáhat. Pro úplnost krajský soud dodal, že k odložení žádosti stěžovatelky došlo v souladu s právními předpisy.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v Podle jejího názoru došlo k vydání fiktivního rozhodnutí o odepření poskytnutí informace a krajský soud tak chybně aplikoval ustanovení zákona o informacích. Ze správného výkladu citovaného ustanovení totiž podle stěžovatelky plyne, že správní orgán rozhodující o poskytnutí informace není oprávněn zákonnou 15 denní lhůtu prodloužit, aby následně žadateli sdělil, že není k poskytnutí informace příslušný. Citované ustanovení slouží pouze pro případy, kdy správní orgán zamýšlí požadované informace poskytnout, ale např. pro složitost věci tak nemůže učinit v zákonné lhůtě, a nikoliv pro případy, kdy zamýšlí poskytnutí informace odepřít, popř. žadatele odkázat na jiný orgán. Toto ustanovení o možnosti prodloužení lhůty pro poskytnutí informace zakládá významnou pravomoc orgánu veřejné správy vůči žadatelům a tuto pravomoc nelze pomocí rozšiřujícího výkladu vztahovat na jiné případy, než na které se podle jeho výslovného znění vztahuje. Rozšiřující výklad pravomoci orgánů veřejné správy totiž koliduje s normami ústavního pořádku České republiky, především se zásadou zákonnosti. Stěžovatelka dále namítala, že podání povinného subjektu, jímž byla informována, že není v jeho kompetenci požadované informace poskytnout, je nezákonné i z věcného hlediska. Povinný subjekt totiž požadovanou informaci měl k dispozici, a její znalost byla dokonce nutnou zákonnou podmínkou k řádnému výkonu jeho funkce, což znamená, že byl povinen rozhodnout meritorně. Pokud se tak ovšem v daném případě nestalo a nápravu nesjednal ani odvolací orgán, bylo vydáno fiktivní rozhodnutí o odepření poskytnutí informace, které měl krajský soud zrušit a vrátit k dalšímu řízení. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona o informacích povinný subjekt posoudí obsah žádosti a: a) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, rozhodne o odmítnutí žádosti, b) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli, c) poskytne požadovanou informaci ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti podle písmena a), a to písemně, nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, nebo na paměťových médiích.

Podle ustanovení § 14 odst. 5 zákona o informacích je možno lhůtu pro poskytnutí informace prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Závažnými důvody jsou a) vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od úřadovny vyřizující žádost, b) vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti, c) konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti. Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.

Podle § 15 odst. 4 věta první zákona o informacích jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí podle § 15 odst. 1, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel.

V daném případě stěžovatelka podáním, které bylo doručeno povinnému subjektu dne 17. 2. 2005, požádala o poskytnutí informace, kdo byl dozorujícím státním zástupcem podle § 158 odst. 3 tr. ř. v případech, které v tomto podání specifikovala. Dopisem, který byl stěžovatelce doručen dne 2. 3. 2005, sdělil povinný subjekt, že v souladu s ust. § 14 odst. 5 písm. c) zákona o informacích prodlužuje lhůtu pro poskytnutí informace o 10 dní, jelikož požadovanou informaci musí zkonzultovat s věcně a místně příslušným státním zastupitelstvím. Následně podáním ze dne 4. 3. 2005, doručeným stěžovatelce dne 8. 3. 2005, sdělil povinný subjekt, že po konzultaci s Okresním státním zastupitelstvím v Olomouci dospěl k závěru, že požadovaná informace nespadá do jeho kompetence a stěžovatelka se musí se svou žádostí obrátit na Okresní státní zastupitelství v Olomouci. Poté stěžovatelka podala odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace, které bylo doručeno povinnému subjektu dne 17. 3. 2005. Odvolací orgán, jemuž bylo odvolání postoupeno dne 22. 3. 2005, o něm nerozhodl.

Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že byla-li povinnému subjektu doručena srozumitelná, konkrétně formulovaná žádost, z níž je zřejmé, jaká informace je požadována, musel tento subjekt neprodleně posoudit, zda se vztahuje k jeho působnosti, a pokud dospěl k negativnímu závěru, žádost odložil a tuto odůvodněnou skutečnost sdělil do tří dnů žadateli. V případě, že povinný subjekt do 3 dnů žadateli nesdělil, že jeho žádost ve smyslu ustanovení § 14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích odložil, měl povinnost o ní rozhodnout meritorně. Tuto, byť velmi krátkou lhůtu, nebylo možno prodloužit. Pro úplnost lze uvést, že této skutečnosti si byl vědom i zákonodárce, a proto s účinností od 23. 3. 2006 lhůtu prodloužil na 7 dnů ode dne doručení žádosti. Pouze lhůtu pro poskytnutí informace mohl podle ust. zákona o informacích povinný subjekt z důvodů v tomto ustanovení taxativně stanovených prodloužit. Případné výkladové pochybnosti v tomto směru odstranil zákonodárce tím, že v ustanovení jednoznačně stanovil, že lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d), může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní.

Protože v daném případě povinný subjekt stěžovatelce do tří dnů v souladu s ust. § 14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích nesdělil, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti a že žádost odkládá, neposkytl jí ve lhůtě pro vyřízení žádosti požadované informace a ani nevydal rozhodnutí podle ustanovení § 15 odst. 1 citovaného zákona, byly naplněny podmínky odst. 4 citovaného ustanovení pro fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o odepření informace. Proto měla Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje jako odvolací orgán postupovat, poté co stěžovatelka podala odvolání, podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona o informacích.

Pokud krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl s tím, že nebyly splněny podmínky řízení, tj. existence rozhodnutí, jehož přezkumu a zrušení by se mohla stěžovatelka u soudu domáhat, je tento jeho právní závěr v rozporu se zákonem. Proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta prvá před středníkem ), v němž rozhodne o podané žalobě meritorně.

V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2008

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu