Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ans 6/2008 - 85

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného JUDr. Miroslavou Hustákovou, advokátkou, se sídlem nám. Míru 4, 5, Bruntál, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, č. j. - 7,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Miroslavě Hustákové, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl postoupen jeho návrh ze dne 27. 9. 2007 Městskému soudu v Praze. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce se v daném případě domáhá ochrany proti nečinnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „VZP ČR“), která má sídlo v Praze. Podle , (dále jen „ “), je tak místně příslušným k vyřízení žaloby Městský soud v Praze.

Usnesení o postoupení věci napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností téměř nečitelného obsahu z důvodů uvedených v , b), c) a d) Dále uvádí, že žalovaný mu již poskytl požadovaný výpis o zdravotní péči za rok 2006 a že byla podána ke Krajskému soudu v Ostravě samostatná žaloba na ochranu osobnosti proti témuž žalovanému, a proto stěžovatel žádá, aby krajský soud obě žaloby spojil. Současně požádal, aby mu byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.

Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu posouzení věci, zkoumal, zda je kasační stížnost přípustná, jinými slovy zda usnesení, kterým se postupuje věc místně příslušnému soudu, není usnesením „jímž se pouze upravuje vedení řízení“ ve smyslu , proti němuž není kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení za takové rozhodnutí nelze považovat.

Při posuzování uvedené otázky je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutno za rozhodující vzít vždy to, zda a nakolik předmětné usnesení zasahuje do práv účastníků řízení, a zda je tudíž i na místě možnost jejich dalšího přezkoumání soudy vyššího stupně. Podle d nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Smyslem citovaného ustanovení je jednak zamezit tomu, aby rozhodnutí určité věci bylo svěřeno věcně, funkčně či místně nepříslušnému soudu (tj. garance příslušnosti soudu), a dále pak akcentovat požadavek, aby soudci nebyly věci přidělovány ad hoc, ale podle jasných a určitých pravidel obsažených v rozvrhu práce příslušného soudu (tj. garance transparentnosti obsazení soudu). Jak vyplývá z výše uvedeného, je ustanovení o místní příslušnosti jednou z forem realizace cit. ústavního článku.

Z hlediska intenzity zásahu do práv účastníka řízení, se tedy v případě postoupení věci nejedná o rozhodnutí, jímž by se pouze upravovalo vedení řízení ( ), ale o rozhodnutí, které řeší otázku podmínek řízení, a které má ve svém důsledku dopad i na uplatnění zásady zákonného soudce. S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, je na místě uzavřít, že proti usnesení o postoupení věci podle je kasační stížnost přípustná. (K uvedenému blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, č. j. - 35, www.nssoud.cz; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101; podpůrně pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006, č. j. - 101, publ. pod č. 1006/2007 Sb. NSS.)

Jelikož shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přípustnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních bodů, po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.

O věci uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Názor stěžovatele, podle něhož je v souzené věci správním orgánem ve smyslu Územní pracoviště VZP ČR v Olomouci, by mohl podle Nejvyššího správního soudu obstát pouze v případě, kdyby právní předpis svěřoval této organizační složce žalované určité samostatné rozhodovací pravomoci. Tak je tomu např. u okresních správ sociálního zabezpečení jako vnitřních organizačních jednotek České správy sociálního zabezpečení (srov. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle kterého okresní správy sociálního zabezpečení „rozhodují“ ve zde taxativně vypočtených případech). U veřejného zdravotního pojištění je však situace jiná. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, má zdravotní pojišťovna postavení správního orgánu zejména tehdy, jestliže rozhoduje ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné (srov. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , www.nssoud.cz). Tyto pravomoci zdravotních pojišťoven jsou upraveny v zákoně č. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, konkrétně v ustanoveních a (pokuty a přirážky k pojistnému). Zde zákon operuje pouze s pojmem „příslušná zdravotní pojišťovna“, o jednotlivých organizačních složkách se neuvádí ničeho.

Ust. a násl. pak sice upravují organizační strukturu VZP ČR, ani ony však nesvěřují jednotlivým organizačním složkám žádné samostatné rozhodovací pravomoci. Jedná se o normu organizační, upravující postavení správního orgánu, resp. jeho součástí, nikoli však o normu kompetenční, která by upravovala jejich pravomoc a působnost. citovaného zákona pak svým zněním pouze potvrzuje závěr krajského soudu, uvádí-li se v něm výslovně, že krajské pobočky a územní pracoviště „jednají a vykonávají činnost jménem Pojišťovny“. Pro stanovisko stěžovatele tak podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze v platné právní úpravě nalézt jakoukoli oporu.

Tvrzením stěžovatele, že již byl uspokojen poskytnutím požadovaného výpisu o zdravotní péči ze strany žalovaného, se bude zabývat soud věcně a místně příslušný k projednání žaloby. K požadovanému spojení správní žaloby a žaloby na ochranu osobnosti Nejvyšší správní soud toliko konstatuje, že nelze spojit věc, která se projednává v režimu správního soudnictví a v řízení občansko - právním.

Z výše popsaného vyplývá, že v řízení o žalobách vedených před správními soudy vystupuje jako žalovaný správní orgán VZP ČR se sídlem v Praze, a Krajský soud v Ostravě tak správně postoupil věc k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Usnesení Krajského soudu v Ostravě tedy netrpí vadou podle , b), c) a d) a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle jako nedůvodnou.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalované žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. - 38 ze dne 7. 2. 2008 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Protože v dané věci nebyly provedeny ustanovenou advokátkou žádné úkony, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), bylo rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce JUDr. Miroslavě Hustákové, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu