Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 50/2008 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy, v právní věci žalobce: B. S., zastoupený opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, č. j. – 9,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, č. j. - 9, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 25. 10. 2007 domáhal přezkoumání oznámení žalovaného ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-2-517/2007, které žalobce považuje z materiálního hlediska za rozhodnutí a jímž žalovaný žalobci sděluje, že v jeho případě nebyly shledány důvody pro postup dle a 4 , o azylu, v tehdejším znění, (dále jen „ “), tj. prominutí minimální doby dvou let pro podání opětovné žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2007, č. j. - 9, rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že místně příslušným krajským soudem je podle ve spojení s ust. , , (dále jen ) krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu, že žalobce pobýval v den podání žaloby v Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy, tedy v obvodu Krajského soudu v Praze, nebyl Městský soud v Praze k projednání předmětné žaloby dle svého mínění místně příslušný, a proto věc dle postoupil Krajskému soudu v Praze jako věcně a místně příslušnému.

Proti předmětnému usnesení podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž podle ust. namítal nezákonnost napadeného usnesení městského soudu. Stěžovatel byl toho názoru, že vůbec nemělo dojít k postoupení věci a městský soud měl žalobu odmítnout dle ust. , neboť se jedná o návrh, který je nepřípustný. Odkázal přitom na ustanovení , dle něhož je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle nebo zvláštního zákona vyloučeno. Dále uvedl, že rozhodnutí správního orgánu, proti němuž lze podat žalobu, je definováno v ust. – jedná se o takový úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Dle ust. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Stěžovatel se domnívá, že právě o takový úkon se v případě jeho přípisu ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM-2-517/2007, jednalo.

Žalobce se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Jak vyplývá ze soudního spisu, kasační stížností napadené usnesení si žalobce převzal osobně dne 1. 11. 2007 v Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy. Dne 28. 12. 2007 Městský soud v Praze žalobci doručoval kasační stížnost k vyjádření do místa jeho pobytu – Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy 274, kde se však nepodařilo zásilku žalobci doručit. Městský soud v Praze proto zjišťoval místo pobytu žalobce prostřednictvím Policie ČR, evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké policie. Dne 5. 2. 2008 obdržel Městský soud v Praze informaci o tom, že žalobce nemá v současné době na území ČR povolen žádný druh pobytu a dne 23. 11. 2007 byl z území ČR vyhoštěn přes hraniční přechod Praha - Ruzyně do 21. 9. 2011.

Vzhledem k tomu, že byl žalobce neznámého pobytu, postupoval Městský soud v Praze v souladu s ve spojení s a ustanovil žalobci usnesením ze dne 20. 2. 2008, č. j. - 30, pro toto řízení opatrovníka, a to Organizaci pro pomoc uprchlíkům se sídlem Praha 9, Kovářská 4.

Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud z celkového hlediska důvodnou, přestože usnesení městského soudu zrušil z jiných důvodů, než jsou v ní uvedeny.

O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, jsa v tomto ohledu vázán a 3 , takto:

Především Nejvyšší správní soud uvádí, že žalobce v současnosti není možné považovat za žadatele o udělení mezinárodní ochrany dle (resp. v současném znění ), neboť žalobce o mezinárodní ochranu nepožádal, požádal pouze o prominutí lhůty dle , v tehdy účinném znění, aby mohl žádost o udělení mezinárodní ochrany v budoucnu podat. Pobyt žalobce na území ČR se tedy v současné době neřídí ani , o pobytu cizinců na území České republiky, neboť dne 23. 11. 2007 proběhlo přes hraniční přechod Praha-Ruzyně jeho vyhoštění. Předmětnou žalobu ani kasační stížnost tedy není možné považovat za věc mezinárodní ochrany ve smyslu (resp. v současném znění ), ani ve smyslu , , a dalších ustanovení . Skutečnost, že žalobce je v současné době neznámého pobytu tedy v daném případě nemůže být ani důvodem pro zastavení řízení dle a nelze hovořit ani o „místě hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany“ ve smyslu , které je rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany ( ). O poněkud jinou situaci by se jednalo v případě, kdyby žalobce podal žádost, kterou by již považoval za opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, a k ní by pouze připojil žádost o prominutí minimální doby dvou let (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. - 61, www.nssoud.cz), k tomu však v předmětné věci nedošlo.

Za dané situace bylo třeba především přihlédnout k ustanovení s. ř. s, dle kterého je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti, přičemž to neplatí, bylo-li mj. řízení před soudem zmatečné (ust. ). Dle ust. je řízení zmatečné také v případě, byl-li soud nesprávně obsazen. Městský soud přitom o postoupení věci rozhodoval, jako by se jednalo o soudní řízení ve věci mezinárodní ochrany (tedy samosoudcem). Dle ust. totiž ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce. Jelikož, jak již bylo řečeno, není možné řízení o předmětné žalobě považovat za řízení ve věci mezinárodní ochrany, měl městský soud rozhodovat ve složení dle , tedy ve specializovaném senátu složeném z předsedy a dvou soudců.

Z tohoto důvodu, aniž by se Nejvyšší správní soud ztotožnil se stížními body uváděnými stěžovatelem, musí usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení ( ). Nejvyšší správní soud k uplatněným kasačním námitkám dodává, aniž by předjímal konečné rozhodnutí městského soudu, že i kdyby měla být žaloba odmítnuta, jak tvrdí stěžovatel, je třeba, aby tak učinil věcně a místně příslušný soud, když místní příslušnost se v daném případě řídí výlučně

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude Městský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( s. ř. s).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v dalším řízení ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 25. září 2008

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu