Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 47/2008 - 53

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 55

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. L., zastoupený JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2007, č. j. OAM-10-505/LE-C09-C09-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, č. j. - 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 11. 2007, č. j. OAM-10-505/LE-C09-C09-2007. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „“).

V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl krajský soud ke shodnému závěru jako žalovaný, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podaná až po jeho zadržení policií a zahájení správního řízení o vyhoštění z území České republiky je zcela účelová a jediným důvodem jejího podání je snaha vyhnout se vyhoštění z České republiky. Žalobcem uváděné skutečnosti (pronásledování ze strany skupiny banditů s cílem zaplacení tzv. výpalného a existence českých předků) nelze podřadit pod taxativně vyjmenované důvody pro udělení mezinárodní ochrany v . Podle krajského soudu tak žalobce pouze chtěl dosáhnout legalizace svého pobytu na území České republiky, jelikož mu reálně hrozilo uložení správního vyhoštění.

Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž uplatňuje kasační důvody dle a b)

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že má obavu z pronásledování ze strany banditů, kterému byl již v minulosti v zemi původu vystaven, bylo po něm požadováno výpalné, přičemž domovské státní orgány proti tomuto jednání nikterak nezasahují. Stěžovatel opakovaně uvádí, že jeho předkové byli českého původu a jedním z důvodů pro setrvání v České republice je návrat k jeho kořenům. Stěžovatel je tedy přesvědčen o existenci důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany a dovozuje, že správní orgán a krajský soud nezhodnotily jeho důkazy objektivně a v důsledku toho dospěly k nesprávným závěrům, navíc v projednávané věci nezkoumaly naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle ust. .

Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení , , v platném znění (dále jen „“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Nejvyšší správní soud v souvislosti s otázkou postupu správního orgánu dle ustanovení ve vztahu k rozsahu povinnosti správního orgánu zjišťovat skutkový stav poukazuje na konstantní judikaturu, která se již vyslovila k zákonným podmínkám zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ustanovení (ve znění účinném do 12. 10. 2005), jež obsahově odpovídá znění posuzovaného . V případech, kdy žadatel o poskytnutí mezinárodní ochrany podá žádost poté, kdy mu bezprostředně hrozí vyhoštění z území České republiky, lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. - 92, www.nssoud.cz, podle něhož „ naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle vylučuje posouzení žádosti podle téhož zákona (k tomu srov. rozsudek publikovaný pod č. NSS). Řečeno jinými slovy: i když by žalovaný shledal, že stěžovatel byl v zemi původu skutečně pronásledován z politických či jiných zákonem předpokládaných důvodů, nezakládalo by to jeho právo na udělení azylu, jestliže byly splněny předpoklady aplikace “.

Nejvyšší správní soud řešil vzájemný vztah výroků podle ustanovení a již např. v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 90, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že „správní orgán pochybil, jestliže žádost stěžovatelky zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , přičemž současně posuzoval důvody pro udělení azylu podle (sloučení rodiny) a (humanitární azyl) a výrokem se o nich vyjadřoval. Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v zákona, pak správní orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost. Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle zákona. Pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních a zákona je však určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Protože tento důvod při zamítnutí žádosti podle zákona zjišťován není, dostává se výrok správního orgánu o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle zákona do logického rozporu s výrokem o neudělení azylu podle a zákona“. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle vylučuje současné posouzení této žádosti podle citovaného zákona.

Ve věci namítaného nesprávného posouzení udělení doplňkové ochrany dle Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 7. 2007, č. j. - 69, publikovaném na www.nssoud.cz, uvádí, že „jakkoli nelze shledat úplnou shodu mezi zněním bývalého a nynějšího , o azylu, tak v těch částech, kde takovou shodu shledat lze, je možno i po účinnosti aplikovat právní názory vyslovené Nejvyšším správním soudem ve vztahu k onomu dříve účinnému .“ K otázce rozhodování o překážce vycestování v případě, kdy žádost o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle zákona, se Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozhodnutí ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 45, publikovaném na www.nssoud.cz, podle něhož: „Pouze v případě udělení či neudělení azylu v režimu , a téhož zákona je ve smyslu , o azylu, obligatorní částí rozhodnutí konstatování, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování.“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. ve spojení s ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2008

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu