Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 4/2008 - 35

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. H., zastoupeného JUDr. Karlem Frimmelem, advokátem se sídlem Lidická 57, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2006, čj. JMK 36047/2006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, čj. - 11,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 19. 10. 2007 se žalobce domáhal u Krajského soudu v Brně obnovy řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. a skončeného jeho usnesením ze dne 11. 7. 2006, čj. - 12, pro nezaplacení soudního poplatku.

Krajský soud usnesením ze dne 31. 10. 2007, čj. - 11, návrh na obnovu řízení odmítl. Odkázal přitom na , podle nějž je obnova řízení přípustná pouze proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí. Krajský soud své rozhodnutí opřel i o právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, čj. - 25 (č. 1316/2007 Sb. NSS), podle nějž „Návrh na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný ( a contrario)“. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení, jehož obnovy se žalobce domáhal, byla žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ( a násl. ), je podle soudu obnova řízení nepřípustná ( a contrario) a krajský soud návrh odmítl [ .) ].

Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Její důvody výslovně nepodřadil žádnému z důvodů podle , z podstaty věci však připadá v úvahu pouze důvod podle

V první části kasační stížnosti stěžovatel vytkl krajskému soudu pochybení, kterých se měl dopustit v původním řízení o žalobě vedeném pod sp. zn. , tj. v řízení, jehož obnovy se stěžovatel domáhal.

Usnesení krajského soudu, napadenému kasační stížností, se věnuje její další část. V ní stěžovatel namítl porušení článku 6 (právo na spravedlivý proces) a článku 13 (právo na účinné ochranné prostředky) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a článku 36 odst. 1 a 2 d (dále jen „ “), které podle obsahu kasační stížnosti spatřuje v zákonné úpravě , umožňujícím podat návrh na obnovu řízení pouze proti rozsudku, nikoliv proti usnesení

Stěžovatel dále tvrdí, že krajský soud neměl k dispozici spis o územním řízení o umístění stavby, proto nevěděl, že krajský úřad rozhodl v rozporu s článkem 6 Úmluvy. Tímto řetězením chyb byl „žalobce a osoby které zastupoval“ kráceny na svých nezadatelných právech, ztratili důvěru v demokratické principy „na kterých je tato společnost postavena“ a které jsou zakotveny v Úmluvě a v y.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud především uvádí k první části stížnosti, v níž stěžovatel brojí proti vadám v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. (tj. pravomocně skončeného řízení, jehož obnovy se domáhá), že kasační stížnost nebyla a ani nemohla být podána proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení, ale proti rozhodnutí vydanému v řízení o obnově. Pouze posledně jmenované rozhodnutí pak může být předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu. Pouze na okraj Nejvyšší správní soud dodává, že proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 7. 2006, čj. - 12, jímž bylo původní řízení zastaveno, stěžovatel rovněž brojil kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 11. 2007, čj. - 21 (www.nssoud.cz), odmítl jako opožděnou.

V části kasační stížnosti, týkající se nyní posuzovaného usnesení krajského soudu (čj. - 11), stěžovatel namítl porušení článků 6 a 13 Úmluvy a článku 36 odst. 1 a 2 y, spočívající v zákonné úpravě

Stížní námitka není důvodná. především nezná obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, jak vyplývá z a contrario, který obsahuje taxativní výčet řízení, jejichž obnovu je možné povolit. Obnova je tak možná pouze v případě řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a řízení ve věcech politických stran a politických hnutí. To ostatně vyplývá také z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. krajským soudem citované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, čj. - 25, č. 1316/2007 Sb. NSS). Logika úpravy vychází ze subsidiární povahy ochrany práv ve správním soudnictví - obnova řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není namístě, protože účastník správního řízení má možnost využít institutu obnovy řízení podle a násl. .

Otázku formy rozhodnutí soudu je třeba v případě obnovy řízení řešit teprve tehdy, je-li navrhována obnova přípustného typu řízení. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo a krajský soud správně návrh stěžovatele na obnovu řízení odmítl.

Nad rámec nutného odůvodnění pak Nejvyšší správní soud dodává, že účelem obnovy řízení je možnost revize meritorního rozhodnutí, vyšly-li najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez viny navrhovatele nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny. Tomu ostatně odpovídá i znění Rozhoduje-li soud usnesením, zpravidla neposuzuje věc meritorně (srov. ) a neprovádí důkazy nebo nehodnotí skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení věci samé.

Úprava ostatně není v českém právním řádu výjimečná a odpovídá řešení zvolenému i dalšími procesními předpisy (srov. , nebo § 277 a násl. trestního řádu).

Nejvyšší správní soud uzavřel, že neodporuje článku 6 Úmluvy, který zakotvuje právo na spravedlivé projednání záležitosti nestranným a nezávislým soudem, článku 13 Úmluvy, zakotvujícímu právo na účinné opravné prostředky, ani článku 36 odst. 1 a 2 y, garantujícímu právo na soudní ochranu. Ostatně, stěžovatel rozpor citovaného ustanovení se jmenovanými články tvrdí pouze obecně, aniž by svůj názor blíže rozvedl. Nejvyšší správní soud připomíná, že účastník správního řízení má možnost podat návrh na obnovu správního řízení podle , rozhodnutí správního orgánu o tomto návrhu je přezkoumatelné v řízení o řádném opravném prostředku podle , a to je přezkoumatelné ve správním soudnictví podle .

K další stížní námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že shledal-li krajský soud správně návrh na povolení obnovy řízení nepřípustným a odmítl jej, neměl povinnost zabývat se jím meritorně a není vadou řízení, že neměl k dispozici spisový materiál původního správního řízení.

Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu zákonným, proto kasační stížnost zamítl ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly ( za použití ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2008

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu

- 40