Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 50/2008 - 47

č. j. - 49

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: R. C., zastoupen JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem Na Hradbách 2632/18, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2008, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupci žalobce advokátovi JUDr. Karlu Sochorovi s e u r č u j e na odměně za zastupování a na hotových výdajích částka 2400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. - 18, zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 10. 2006, č. j. OAM-1119/VL-10-04-2006, jímž byla podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítnuta žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. Krajský soud vyšel při svém rozhodování ze skutečností, které stěžovatel uvedl ve vlastnoručně psaném prohlášení, v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k této žádosti. Ve všech případech stěžovatel uváděl jediný důvod, který ho vedl k opuštění vlasti, a to touha žít v České republice se svým otcem a pokračovat zde ve studiu, neboť v Kosovu již nemá kde a s kým žít. Krajský soud proto po právní stránce dovodil, že ministerstvo opodstatněně žádost stěžovatele o udělení azylu zamítlo podle , protože neopustil svou vlast z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má ( ).

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel namítal důvody podle , b) a d) Vzhledem k časové tísni a nedostatečné orientaci v právním řádu České republiky požádal o ustanovení právního zástupce, jehož prostřednictvím bude následně kasační stížnost doplněna.

Usnesením krajského soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. – 34, byl stěžovateli ustanoven zástupcem advokát JUDr. Karel Sochor, který kasační stížnost doplnil. Konkrétně namítal, že správní řízení bylo poznamenáno závažným pochybením, které se následně přeneslo i do řízení soudního. Podle stěžovatele pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany proběhl za okolností, které nebyly způsobilé pro dostatečné zjištění a opatření si podkladů pro rozhodnutí ve věci. Pohovor byl veden v albánském jazyce, přičemž dotazy a odpovědi pracovníka ministerstva překládal tlumočník A. S. Stěžovatel namítal, že tato osoba nemá statut soudního tlumočníka, že byl ustanoven pouze „ad hoc“ a přesto, že nehodlá zpochybňovat jeho znalost albánštiny, neboť je rodilým Albáncem, má důvod pochybovat o jeho dostatečné znalosti českého jazyka tak, aby byl schopen porozumět otázce a následně ji i přeložit. Podle názoru stěžovatele je zjevné, že tlumočník jeho odpovědi, ač dosti podrobné, překládal co možná nejstručněji, a důvody jeho odchodu z vlasti bagatelizoval. Otázky formulované v protokolu o pohovoru pak tlumočník překládal i způsobem, kterým ho vlastně naváděl k odpovědi, jež se nakonec v zápise objevila (otázka č. 21). Současně stěžovatel tvrdí, že nebyl poučen o možnosti své výpovědi doplnit a podrobněji rozvést, a pokud by býval byl poučen, dodal by podrobnosti o svém životě v Kosovu. Ostatně dědeček, u kterého žil, se zejména pro své stáří vyhýbal jakýmkoliv politickým projevům, a přesto byli oba cílem různých výhrůžek a provokací. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost a odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele, i na obsah svého rozhodnutí. Ministerstvo má zato, že v případě stěžovatele postupovalo korektně, shromáždilo dostatek materiálu k tomu, aby mohlo rozhodnout, a zabývalo se všemi stěžovatelem sdělenými důvody. Proto byla na místě aplikace odst. písm. g) , jelikož stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v nebo . Z toho důvodu ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.

Z podnětu kasační stížnosti lze napadený rozsudek krajského soudu přezkoumat v mezích daných ustanovením , 3 jen za předpokladu, že kasační stížnost je přípustná.

Podle ustanovení není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Podle ustanovení , ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Citovaná ustanovení tedy brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl a aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí krajského soudu, uplatňovaly skutkové novoty.

Podle ustanovení musí žaloba kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ) obsahovat a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a f) návrh výroku rozsudku. Je věcí žalobce, aby v žalobních bodech v potřebné míře uvedl všechna skutková a právní pochybení, k nimiž došlo ve správním řízení a kterými se má soud zabývat. Tato možnost žalobce je ale omezena lhůtou k podání žaloby, neboť pouze v ní může rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body.

V daném případě žaloba stěžovatele zejména nesplňuje náležitosti podle ustanovení a d) , protože v ní stěžovatel pouze zcela obecně, bez skutkové a právní konkretizace, uvedl jenom jednotlivá ustanovení , ve znění pozdějších předpisů ( , a 2, , ) a , přičemž ve zbytku odkázal na žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Za tohoto stavu krajský soud zcela nadstandardně věcně přezkoumal napadené správní rozhodnutí.

V podané žalobě stěžovatel nevytýkal žádné konkrétní vady řízení před správním orgánem, rovněž v ní nezmínil případné nedostatky pohovoru či neschopnosti nebo zaujatosti tlumočníka, ačkoliv tak mohl učinit bez jakýchkoliv problémů, pokud by měl zato, že jde o správní rozhodnutí nezákonné. Navíc výtku vůči osobě tlumočníka mohl stěžovatel uplatnit již v průběhu řízení před správním orgánem. Není proto možné uplatňovat tyto námitky až v řízení o kasační stížnosti, když je stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, kde tak učinit mohl a měl. Uvedené stížní námitky jsou proto nepřípustným novým právním důvodem ve smyslu ustanovení

Proto Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou ( s. ř. s . za použití ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení věty první ve spojení s .ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát a podle platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle a s přihlédnutím k , ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) v částce 2100 Kč a podle citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč, celkem tedy 2 400 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2008

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu