Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 28/2008 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: Vimperská masna, a. s., se sídlem Špidrova 84, Vimperk, zastoupené Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem se sídlem Velké náměstí 119, Písek, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2007, čj. 3261/07-1200, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2007, čj. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Finanční úřad ve Vimperku rozhodnutím ze dne 1. 8. 2002, čj. 23186/02/102970/1169, dodatečně vyměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 551 950 Kč. Žalobkyně napadla rozhodnutí správce daně odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 6. 2003, čj. 4543/120/2003.

Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 8. 6. 2005, čj. - 31, žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 2. 2007, čj. - 64, zrušil rozsudek krajského soudu a ten poté rozsudkem ze dne 5. 4. 2007, čj. - 75, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému dalšímu řízení.

V něm žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správce daně a dodatečně vyměřenou daň ve výši 551 950 Kč snížil na částku 219 800 Kč.

II.

Žalobkyně napadla i toto rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 19. 12. 2007, čj. - 24, zamítl.

Oproti žalobním námitkám krajský soud dospěl k závěru, že vedením shora uvedených soudních řízení došlo v souladu s ke stavění běhu prekluzívní lhůty pro vyměření daně [ , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a posledně napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ještě před vypršením této lhůty.

III.1

Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů podle , tj. nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, podle nějž po dobu soudních řízení došlo v souladu s ke stavění běhu lhůty pro vyměření daně. Podle jejího názoru počal v návaznosti na podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1999 běžet běh tříleté i desetileté lhůty pro dodatečné stanovení daně dne 1. 1. 2001, a to podle předpisů platných pro toto období. Stěžovatelka se domnívá, že změna podmínek, za nichž nastane prekluze práva, provedená , resp. jeho , představuje v právním státu nepřípustnou retroaktivitu. Stěžovatelce po dobu soudních řízení plynula desetiletá lhůta ( daňového řádu) a „Právě tak k prekluzi práva daň dodatečně stanovit dle ust. je možné jen za podmínek platných pro zdaňovací období roku 1999.“. Pokud tedy správce daně neprovedl v průběhu let 2004 – 2006 žádný úkon ve smyslu daňového řádu „za podmínek platných pro zdaňovací období roku 1999“, došlo podle stěžovatelky k prekluzi práva na doměření daně.

III.2

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Po podrobné rekapitulaci věci uvedl, že stížní námitka je shodná s žalobní námitkou a dodal, že není důvodná a nemá oporu v zákoně. Stěžovatelka podle žalovaného zaměňuje lhůtu podle daňového řádu, upravujícího prekluzi vyměřit daň, a stavění lhůt podle , upravujícího stavění lhůt po dobu řízení u soudu. Soudní řízení byla v posuzované věci zahájena a probíhala již za účinnosti nové právní úpravy a plně se tedy uplatní i Ke vztahu mezi daňového řádu a žalovaný odkázal rovněž na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2007, čj. - 55 a ze dne 18. 7. 2007, čj. - 66.

III.3

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění konstatuje, že se (jediná) stížní námitka z podstatné části překrývá s (jedinou) žalobní námitkou, s níž se ovšem krajský soud podrobným způsobem vypořádal.

Krajský soud uvedl, že správce daně nemohl v letech 2004 – 2006 provést žádný úkon, protože v té době s výjimkou dvanácti dnů mezi pravomocným rozsudkem krajského soudu a jeho napadením kasační stížností probíhala soudní řízení. Krajský soud dále odmítl námitku stěžovatelky, podle níž nelze v její věci aplikovat , a uvedl, že „Žalobkyně směšuje pojem prekluze práva daň vyměřit, která je stanovena daňového řádu a v tomto směru nedošlo od roku 2000 skutečně k žádné změně, se stavěním běhu lhůt ve smyslu , v platném znění, který nabyl účinnosti 1. 1. 2003. Stavění lhůt podle citovaného ustanovení nastává v souvislosti podáním žaloby ke správnímu soudu proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu podle a násl. , a v důsledku podání žaloby pak je potřeba v řízení před správními soudy aplikovat i další ustanovení tohoto zákona, mezi které patří právě ustanovení tohoto zákona. Žalobkyně nepopírá, že mohla brojit proti pravomocnému rozhodnutí správních orgánů žalobou ve smyslu a násl. , který byl účinný od 1. 1. 2003, avšak aplikaci nepřipouští. K tomu je třeba uzavřít, že v dané věci nelze selektovat, zda ustanovení a násl. bylo na danou věc aplikovatelné, s výjimkou tohoto zákona, neboť zákon musí být aplikován v celém rozsahu, pokud neobsahoval přechodná ustanovení, kterými by eventuelně byla účinnost některých ustanovení předmětného zákona posunuta. Citovaný , v platném znění taková přechodná ustanovení neobsahoval, a proto bylo nutné aplikovat tento zákon od 1. 1. 2003 v celém rozsahu. V souvislosti s tím nedošlo k nepřípustné retroaktivitě, tak jak je namítáno v žalobě.“.

Nejvyšší správní soud nemá k výstižnému odůvodnění krajského soudu mnoho co dodat. je předpisem, upravujícím mj. postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví [ ]. Tento předpis s účinností od 1. 1. 2003 umožnil ve srovnání s předchozí právní úpravou kvalitativně jiný přezkum správních rozhodnutí a zároveň s procesní úpravou řízení před správními soudy stanovil některé důsledky, které s vedením soudního řízení souvisí. Jedním z nich je pak i stavění běhu lhůt podle Účastník řízení, který podává žalobu např. podle , musí být srozuměn s důsledky, vč. stavění běhu lhůt, které jsou s tímto procesním krokem spojeny. Nejvyšší správní soud v té souvislosti připomíná, že soudní přezkum správních rozhodnutí představuje relativně samostatný proces, právní ochrana poskytovaná správními soudy je ochranou originární a není pokračováním správního řízení. Ustanovení proto nelze vykládat tak, že v případě vedení soudního řízení podle nedochází ke stavění lhůt, které začaly běžet podle jiného předpisu, např. daňového řádu, před účinností . V případě stěžovatelky nelze o retroaktivitě úpravy obsažené v vůbec hovořit, protože jí v okamžiku podání žaloby a následně kasační stížnosti byly známy, resp. měly být známy, důsledky, které jsou s tímto krokem spojeny a které v daném okamžiku vyplývaly z platné a účinné právní úpravy. Ostatně, žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela příhodně odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu, v nichž byl podobný právní názor jako nyní již vysloven, a které jsou veřejně dostupné (www.nssoud.cz), v nedávné době se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil ke vztahu daňového řádu a např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2008, čj. 1 Afs 9/2008 - 59 (dostupném rovněž na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stížní námitka není důvodná, proto kasační stížnost zamítl ( ).

O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2008

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu

- 59