Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 93/2007 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Bounty Trade, a. s., v likvidaci (dříve Energo Trading Zlín, a. s.), se sídlem nám. T. G. Masaryka 1280, Zlín, zastoupený JUDr. Radkou Záhorcovou, advokátkou se sídlem Mostní 5552, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 1. 2007, čj. 051/111084/2006-431, 43/117863/2006-431, 43/117865/2006-431, 43/117866/2006-431, 41/117867/2006-431, 43/117868/2006-431, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, čj. - 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutími ze dne 17. 1. 2007, čj. 051/111084/2006-431, 43/117863/2006-431, 43/117865/2006-431, 43/117866/2006-431, 41/117867/2006-431, 43/117868/2006-431, nevyhověl žádostem žalobce o přezkoumání rozhodnutí [ , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 5. 2006, čj. 7714/06/FŘ 150, 7713/06/FŘ 150, 7711/06/FŘ 150, 7710/06/FŘ 150, 7709/06/FŘ 150, 7708/06/FŘ 150.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 31. 7. 2007, čj. - 34, odmítl. Městský soud uzavřel, že rozhodnutí, kterým není povolen přezkum podle daňového řádu, není rozhodnutím ve smyslu a nepodléhá proto soudnímu přezkumu. Domáhal-li se žalobce rovněž zrušení rozhodnutí finančního ředitelství a jim předcházejících rozhodnutí finančního úřadu, městský soud uzavřel, že se účinky usnesení o odmítnutí žaloby vztahují i na tato rozhodnutí.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí a dále z důvodu, že soud nesprávně posoudil právní otázky“. Nejvyšší správní soud na tomto místě podotýká, že z podstaty věci přichází v úvahu pouze stížní důvod podle , tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, jemuž stížní námitky také podřadil.

Stěžovatel namítl, že rozhodnutí o přezkoumání rozhodnutí podle daňového řádu jsou způsobilá zasáhnout do subjektivních veřejných práv stěžovatele ve smyslu „To tvrzení odůvodňuje tím, že stěžovatel požádal o přezkum dle ust. b ZSDP, kterému nebylo vyhověno a tím mu bylo odepřeno právo na přístup k soudu, což je zásahem do jeho subjektivních práv.“. Dále stěžovatel uvedl, že mu „bylo odejmuto právo na soudní meritorní přezkum jeho věci“ a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Jedná se o „formalistický způsob nazírání na dosud proběhlé řízení“, který stěžovatel považuje za porušení práva na soudní ochranu, práva na spravedlivý proces a porušení rovnosti účastníků (články 36 – 38 d).

Dále stěžovatel namítl, že se žalobou domáhal zrušení všech rozhodnutí vydaných v předmětné věci, tj. i zrušení rozhodnutí finančního ředitelství a jim předcházejících rozhodnutí finančního úřadu, která jsou rozhodnutími ve smyslu Městský soud neodůvodnil, proč se těmito rozhodnutími nezabýval.

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že rozhodnutí podle daňového řádu, jímž byla zamítnuta žádost o přezkoumání rozhodnutí, není rozhodnutím ve smyslu . Nadto žalovaný dodal, že v posuzované věci nebyla splněna žádná z podmínek daňového řádu. Namítl-li stěžovatel, že se domáhal rovněž zrušení rozhodnutí finančního ředitelství a finančního úřadu, konstatoval žalovaný, že stěžovatel mohl tato rozhodnutí napadnout v zákonné lhůtě žalobou. Bylo pouze jeho volbou, že tak neučinil a uplatnil pouze žádost o přezkoumání rozhodnutí podle daňového řádu.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel poměrně obecně namítl, že městský soud rozhodl formalisticky a porušil tím řadu práv stěžovatele garantovaných d. Nejvyšší správní soud však právnímu názoru městského soudu přitakal. Odpovídá totiž dlouhodobě ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu [srov. např. usnesení ze dne 29. 4. 2003, čj. - 18 (č. 14/2003 Sb. NSS), nebo rozsudek ze dne 19. 12. 2006, čj. - 114 (č. 1113/2007 Sb. NSS)], která má předobraz ve starší judikatuře Vrchního soudu v Praze [srov. např. usnesení ze dne 31. 7. 1995, čj. - 9 (SP č. 150)], a byla podrobena i testu ústavnosti u Ústavního soudu [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 1997, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. , http://nalus.usoud.cz]. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvodu odchýlit se od citované judikatury, tím méně pak za situace, kdy stěžovatel pro tvrzení o porušení svých práv nepřinesl prakticky žádné argumenty.

Stěžovatel městskému soudu rovněž vytkl, že neodůvodnil, proč se nezabýval rozhodnutími finančního ředitelství a finančního úřadu. Nejvyšší správní soud stížní námitce nepřisvědčil. Městský soud tato rozhodnutí zmínil, jakkoliv stručně, s tím, že se účinky usnesení o odmítnutí vztahují i na ně. Závěr městského soudu je zcela správný. Jak uvedl i žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti, stěžovatel mohl napadnout rozhodnutí finančního ředitelství a tím také finančního úřadu, samostatnými žalobami. Volba odpovídajícího procesního postupu byla plně na něm a v souladu se zásadou vigilantibus iura nemůže její důsledky přenášet na někoho jiného. Rozhodl-li se tedy stěžovatel nebrojit proti správním rozhodnutím žalobami podle , měl a mohl si být vědom, mj. s ohledem na existenci shora zmíněné ustálené judikatury, důsledků, které z jeho volby plynou. Jinými slovy, pozdější žaloba napadající rozhodnutí, kterým nebyl povolen přezkum podle daňového řádu, není prostředkem, jímž by bylo možno zpochybnit ve věci dříve vydaná rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud shledal usnesení městského soudu zákonným, proto kasační stížnost zamítl ( ).

Výroky o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti mají oporu v za použití Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti náležela, podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. července 2008

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu