Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 70/2008 - 35

- 36

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: F. R., zast. Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2008, č. j. OAM-13/LE-VL10-ZA07-2008, o námitkách podjatosti vznesených žalobkyní,

t a k t o :

I. Soudkyně JUDr. Dalila Marečková n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. , s e o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou doručenou dne 1. 2. 2008 Krajskému soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2008, čj. OAM-13/LE-VL10-ZA07-2008, E. č. X, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

Dne 6. 2. 2008 zaslala žalobkyně Krajskému soudu v Praze žádost o ustanovení zástupce pro řízení o podané žalobě.

Krajský soud v Praze jí usnesením ze dne 28. 3. 2008, č. j. - 23, ustanovil pro řízení o podané žalobě zástupce, advokátku Mgr. Bohdanu Novákovou.

Podáním ze dne 18. 4. 2006 (doručeným Krajskému soudu v Praze dne 21. 4. 2008), učiněným prostřednictvím zástupkyně Mgr. Bohdany Novákové, namítla žalobkyně „podjatost soudu“. Podle jejího názoru nařizuje soud jednání s ohledem na 120denní zákonnou lhůtu omezující přípustné zbavení osobní svobody žalobkyně a snaží se věc maximálně urychlit, aby žalobkyně nebyla přemístěna do jiného azylového zařízení. Krajskému soudu v Praze vytkla, že s ní nekomunikuje v jazyce, kterému rozumí, a že ji vyzval, aby vyhledala svou ustanovenou zástupkyni a poskytla jí informace týkající se její věci, přestože nemůže opustit přijímací středisko. Namítla, že ze střediska nemůže telefonovat a že její zástupkyně ji údajně může kontaktovat jen s povolením žalovaného a České správy letišť, přestože tato procedura není úkonem ve smyslu advokátního tarifu. V této souvislosti uvedla, že žalovaný omezuje její kontakt s ustanovenou advokátkou i tím, že žalobkyni nebyla v přijímacím středisku doručena písemnost zaslaná její advokátkou. Ohradila se také proti tomu, že žalovaný na letišti Praha-Ruzyně nikdy nikomu neudělil jakoukoli formu mezinárodní ochrany, a že si „vybral jako místně příslušný Krajský soud v Praze“, což podle jejího názoru předurčuje výsledek řízení, protože se „každý uprchlík z letiště dostane do rukou několika málo soudců“, a proto je Krajský soud v Praze podjatý.

Ke vznesené námitce se vyjádřily soudkyně JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Stránská, tj. všichni specializovaní samosoudci působící na Krajském soudu v Praze, kteří jsou příslušní rozhodovat ve věcech mezinárodní ochrany tak, že v dané věci nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Samosoudkyně JUDr. Dalila Marečková uvedla, že námitku podjatosti považuje za obstrukční návrh zástupkyně žalobkyně a připomněla, že zástupkyně žalobkyně Mgr. Bohdana Nováková podala námitku podjatosti „soudu“ již v řízení před Krajským soudem v Praze, vedeném pod sp. zn. , o němž rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. , a vyslovil v něm závěr, že námitka „podjatosti soudu“ je nepřípustná. Dále poukázala na zprávu z Pobytového střediska Stráž pod Ralskem založené na č. l. 31 soudního spisu, z níž je zřejmé, že žalobkyně po svém příchodu do Pobytového střediska Stráž pod Ralskem jej po dvou dnech svévolně opustila.

Podání žalobkyně je zčásti nepřípustné, zčásti nedůvodné.

V prvé řadě Nejvyšší správní soud uvádí, že se zabýval jen námitkami podjatosti, nikoli výtkami proti postupu žalovaného nebo údajnými procesními pochybeními soudu, neboť k tomu není v tomto řízení příslušný.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. . Nejvyšší správní soud, aniž by hodnotil způsob vedení sporu žalobkyní zastoupenou advokátkou ustanovenou Krajským soudem v Praze s žalovaným o jeho rozhodnutí před správním soudem či do něj jakkoli zasahoval, připomíná, že zástupkyně žalobkyně již v jiné věci týkající se mezinárodní ochrany podala obsahově totožnou námitku podjatosti celého Krajského soudu v Praze a Nejvyšší správní soud se s ní vypořádal ve svém usnesením ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. , v němž uvedl, že námitky o podjatosti soudců nepodílejících se na rozhodování ve věci, tedy i celého soudu, jsou nepřípustné. Nejvyšší správní soud uvádí, že závěry vyslovené v tomto rozhodnutí plně dopadají i na tuto věc, což je zástupkyni žalobkyně s ohledem na výše uvedené známo. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůrazňuje, že institut podjatosti slouží k naplnění jednoho ze základních funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě, vyžadujícím, aby spory účastníků rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv zájem a u nichž je proto předpoklad, že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Soudnictví je ovšem vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci. Žalobkyně z tohoto pohledu tedy může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v její věci rozhodovat. Namítá-li podjatost soudců jiných, jde o návrh nepřípustný ve smyslu , který soud musí odmítnout.

Nejvyšší správní soud se tak věcně zabýval jen námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Dalily Marečkové, která má věc projednávat a rozhodovat.

Nestrannost soudce lze zkoumat jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu. Skutečnost, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti, musí být objektivně přezkoumatelná. Závěr o nestrannosti tak nelze založit pouze na tom, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž také na tom, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. , či rozhodnutí Ústavního soudu vedené pod sp. zn. ).

V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobkyně skutečně podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí uvedené soudkyně zabýval. Soudkyně sama, jak vyplývá z jejího vyjádření, důvody své podjatosti nezná, a za podjatou se v rozhodované věci nepovažuje.

Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti ve věci určující význam , podle něhož „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Žalobkyně vznesla obecnou námitku proti postupu krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany (dokonce nikoli pouze soudkyně, která rozhoduje v jeho věci), při němž podle jeho názoru dochází k porušování zásady rovnosti účastníků řízení. Uplatněná námitka tedy není vzhledem ke znění důvodná.

Stejně tak není důvodná ani výtka týkající se délky doby, v níž soud nařídí jednání, jestliže splňuje zákonné požadavky stanovené v V posuzované věci k nařízení jednání ostatně podle obsahu spisu dosud nedošlo, a proto je námitka zjevně nedůvodná.

Protože uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobkyně nenamítá, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudkyně JUDr. Dalila Marečková není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. června 2008

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu