Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 77/2008 - 62

č. j. - 63

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: G. K., zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2008, č. j. OAM-204/LE-05-05-2008, vedenému u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudu,

t a k t o :

I. Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga Stránská n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. , s e o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 3. 2008, č. j. OAM-204/LE-05-05-2008 nebyla žalobci udělena mezinárodních ochrana podle ustanovení § až 14b , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto správnímu rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu.

Podáním ze dne 4. 6. 2008 žalobce namítl „podjatost soudu“ s odůvodněním, že proces je veden urychleně a směřuje k zamítavému rozhodnutí bez řádného přezkumu napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že je mu známo více obdobných případů a že dne 3. 6. 2008 nevyhověl soud odůvodněné žádosti jeho zástupce o odročení dvou rovněž tzv. l. azylových případů a naznačil, že by odročením došlo k nepřípustnému prodlužování kauzy, což není v souladu s vnitřním pokynem soudu. Proto stěžovatel dospěl k obavě, že krajský soud nepostupuje nepodjatě. Krajský soud na přání žalovaného záměrně postupuje tak, aby ve lhůtě 120 dnů vydal zamítavé rozhodnutí, neboť v takovém případě je žalobce nucen nadále setrvat v uzavřeném přijímacím středisku X po dobu dalších třiceti dnů, po nichž následuje deportace zpět do země původu. Kasační stížnost podaná v přijímacím středisku X nemá odkladný účinek a dokonce „není vyčkáváno na rozhodnutí NSS o odkladném účinku“. Žalobce se nemůže bránit ani proti držení v uzavřeném přijímacím středisku, neboť příslušný Městský soud v Praze během relevantních 120 dnů „sotva započne proceduru“. Navíc přistoupil k přerušování těchto řízení do doby rozhodnutí o azylu. Žadatelé jsou tím v rozporu s č. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nuceni setrvat v uzavřeném přijímacím středisku „v podmínkách věznice“, tj. v uzavřených prostorech ohraničených mříží za absence denního světla, se zákazem mobilních telefonů a bez „zevních informací (TV, rozhlas, internet, tisk)“ se vstupem návštěv včetně právníků na povolení žalovaného. Soud se žalobcem komunikuje výhradně v českém jazyce a žalobce tak nezná význam soudních podání. Žalobce nemá možnost okamžitých konzultací s právníkem a povolení vstupu do střediska X je spojeno s administrativními kroky. Dále poukázal na to, že jeho zástupce se během uplynulých týdnů setkal s obdobnými případy, v nichž nebylo postupováno spravedlivě. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že správní řízení se žadateli o mezinárodní ochranu žádajícími v přijímacím středisku X jsou vedena příliš rychle, v kontrastu k řízením mimo přijímací středisko X. Během existence přijímacího střediska X v něm nebylo nikdy rozhodnuto o žádosti o mezinárodní ochranu kladně. Je proto zneklidňující obava, že krajský soud svým urychleným procesním postupem umožňuje, aby tato rozhodnutí nebyla efektivně přezkoumána. Vidí proto jasnou souvislost urychleného rozhodování tzv. l. případů a přání ministerstva vnitra, koneckonců ozřejmeného i v důvodové zprávě k novele zákona o azylu, zakotvující příslušnost krajského soudu pro l. řízení.

Ke vznesené námitce se vyjádřili soudci krajského soudu včetně soudkyně JUDr. Olgy Stránské, jíž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí tak, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení, k zástupci žalobce ani k věci samé.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V prvé řadě se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou podjatosti směřující proti soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování dané věci. Institut podjatosti slouží k naplnění jednoho ze základních funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě vyžadujícím, aby spory účastníků rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv zájem a u nichž je proto předpoklad, že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Soud vždy rozhoduje konkrétní spor a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek. Proto i nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci.

V tomto kontextu nelze přehlédnout, že podání žalobce není ve své podstatné části obsahově námitkou podjatosti, ale spíše polemikou se systémem procedury poskytování mezinárodní ochrany v rámci přijímacího střediska X. Není přitom zřejmé, jakou má mít Nejvyšší správní soud pravomoc k řešení obecně vytýkaných systémových nedostatků. Ty může zohlednit pouze při přezkumu zákonnosti konkrétního řízení a rozhodnutí, jsou-li odpovídajícím způsobem formulovány ve stížní námitce, nikoliv však preventivně zasáhnout do řízení vedeného krajským soudem, navíc za použití zcela neodpovídajícího procesního institutu zvoleného žalobcem.

Namítá-li podjatost soudců jiných, či dokonce podjatost soudu jako instituce, jde o návrh nepřípustný ve smyslu , a proto byl odmítnut.

Žalobce z tohoto pohledu tedy může namítat podjatost pouze toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat, v daném případě JUDr. Olgy Stránské.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu. Zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům, o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání. Rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. ).

Ze shora uvedených obecných postulátů vyplývá, že předpokladem pro zajištění záruky správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním stavu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není nijak zainteresován na výsledku řízení. Proto důvodem vyloučení soudce je soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech, např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení, např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Takové důvody musí být v návrhu obsahujícím námitku podjatosti nejen vzneseny, nýbrž i podloženy důkazními prostředky či konkretizovány tak, aby si soud mohl učinit úsudek o jejich existenci.

Žalobce vznesl pouze obecně námitku proti postupu krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany (dokonce nikoliv pouze soudkyně, která rozhoduje v jeho věci) a námitku týkající se rychlosti řízení. Uplatněné námitky nejsou důvodné, ostatně nelze přehlédnout, že krajský soud ve věci dosud ani nenařídil jednání. Namítané skutečnosti nemohou být ve smyslu důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobce netvrdí.

Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudkyně JUDr. Olga Stránská není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu