Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 16/2007 - 92

- 94

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce: V. N., zastoupeného JUDr. Ivanou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem V Aleji 23, Jablonec nad Nisou, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ve věci úpravy starobního důchodu, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 23. 10. 2006, č. j. - 67,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 14. 10. 2003, č. X, byl žalobci stanoven starobní důchod od 10. 7. 1999 ve výměře celkem 7421 Kč. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, v níž stěžovatelce vytkl nepromítnutí výplaty mzdy z července 1999 ve výši 1 194 160 Kč do výpočtového základu, a to i přesto, že žalobce byl od 1. 7. do 9. 7. 1999 pojištěn a bylo z této částky zaměstnavatelem odvedeno pojistné. Do celkové doby pojištění mu nebyla zahrnuta doba od 1. 4. 1998 do 9. 7. 1999, ač byl po tuto dobu v pracovním poměru.

Žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 31. 5. 2004, č. j. - 28.

Na základě žalobcovy kasační stížnosti byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. - 52, v němž soud především odkázal na své rozhodnutí č. j. - 89 ze dne 17. 8. 2005. Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že nelze použít při výkladu ustanovení , 2 a ve spojení s ustanovením toliko gramatický výklad, bez přihlédnutí ke smyslu a účelu dotčených ustanovení i celého systému důchodového pojištění a bez přihlédnutí k povaze samotného soudního řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí, jímž byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru, čemuž následovalo uzavření dohody o sporných nárocích. Přestože ustanovení a zohledňují pouze modelovou situaci, kdy zaměstnanec dosahuje pravidelnou měsíční mzdu, z níž je placeno pojistné, z logiky věci je pak nutno dovodit, že i náhrada mzdy podle ustanovení , vyplacená žalobci až v souvislosti s rozhodnutím soudu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je příjmem započitatelným do vyměřovacího základu, který lze rozpočítat na jednotlivé kalendářní měsíce a roky po dobu neplatného rozvázání pracovního poměru. Náhrada mzdy má v daném případě charakter ekvivalentu mzdy a je zúčtovatelná stejně jako mzdy. Dovodil, že účast stěžovatele na důchodovém pojištění tedy lze promítnout do zápočtu doby pojištění a z ustanovení nelze dovodit, že by vylučovalo možnost zpětného rozúčtování příjmů, jež se zahrnují do vyměřovacího základu.

Rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, č. j. - 67, rozhodl ve věci znovu krajský soud, přičemž stěžovatelčino rozhodnutí zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění zejména odkázal na , (dále jen „ “), podle něhož zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je tento soud v dalším řízení právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku vázán. Proto mu nezbylo, než stěžovatelčino rozhodnutí zrušit a věc jí vrátit k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž uplatnila stížní důvod podle a namítala, že vydala napadené rozhodnutí dne 14. 10. 2003 a nález Ústavního soudu vydaný po tomto datu je pro ni závazný ve smyslu s účinností od 1. 2. 2006. Zákon nemá přechodná ustanovení a nepůsobí zpětně. Ve správním soudnictví vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v daném případě k 14. 10. 2003. Soud tedy nemůže stěžovatelku zavázat k zápočtu mzdy rozpočtením na jednotlivé měsíce, tedy k takovému postupu, který v době jejího rozhodování nebyl zakotven v žádné právní normě. Stěžovatelka proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení a současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl zamítnut usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, č. j. - 85.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tato kasační stížnost je podle § 104 odst. 3 písm. a) nepřípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu, jímž rozhodl znovu poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem, přestože se krajský soud řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ). Za stěžovatelku jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním ( ).

Podle je však kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že krajský soud se v napadeném rozsudku zcela řídil právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, přičemž tuto skutečnost nezpochybňuje ani sama stěžovatelka. Naopak sama výslovně uplatnila stížní důvod podle , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Jelikož však právní názor krajského soudu plně vychází z právního názoru Nejvyššího správního soudu, je stěžovatelčina kasační stížnost dle nepřípustná.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost v souladu s ve spojení s téhož zákona odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu