Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 14/2008 - 55

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobců: a) M. N., b) nezl. M. K., c) nezl. H. K., d) nezl. A. K., žalobci b) až d) zastoupeni žalobcem a) jako zákonným zástupcem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. - 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. – 35, byl zamítnut návrh žalobců (dále jen „stěžovatelé“) na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 8. 2007, č. j. OAM-516/LE-05-ZA07-2006, jímž stěžovatelům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení až , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatelé nesplňují podmínku, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně jejich práv, protože využili svého práva domáhat se přezkoumání správního rozhodnutí a jejich žaloba obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti. Vlastními úkony tedy učinili vše, co je třeba podle právních předpisů učinit k ochraně jejich práv, a to zcela kvalifikovaným způsobem. Neznalost právních předpisů České republiky a skutečnost, že stěžovatelé jsou cizinci, není za těchto okolností sama o sobě důvodem pro ustanovení zástupce. Ani skutečnost, že stěžovatelé požadují nařízení jednání, není důvodem pro ustanovení zástupce, protože při jednání bude přítomen tlumočník a stěžovatelé tedy nebudou znevýhodněni z důvodu neznalosti českého jazyka. Rovněž neznalost právních předpisů nezpůsobuje znevýhodnění stěžovatelů, neboť v souladu s je soud povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby neutrpěli újmu. Závěrem krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. – 64.

Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v a d) V kasační stížnosti vyjádřili nesouhlas s tím, že jim krajský soud neustanovil zástupce. Poukázali na to, že jsou státními příslušníky Kazachstánu, neovládají český jazyk a nejsou orientováni v českém právním řádu. Současně se v daném případě jedná o řízení ve věci azylu, tedy týkající se ochrany základních lidských práv a svobod, jehož výsledek má pro budoucí život stěžovatelů zcela zásadní význam. Ze spisového materiálu je zřejmé, že jejich žádost o udělení mezinárodní ochrany nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, nýbrž byla posuzována meritorně. Stěžovatelé ve věci požádali o nařízení jednání, a právě v této žádosti požádali o ustanovení zástupce. S projednáním věci samé je spojena řada úkonů, které nejsou zjevně schopni činit toliko za účasti tlumočníka. Postup krajského soudu tak zcela eliminuje smysluplný výkon oprávnění účastníka stanovených zákonem, která spočívají v jeho osobní účasti při projednání věci. Na kvalitu projednávání žádostí o udělení mezinárodní ochrany a navazujících opravných prostředků by přitom měly být kladeny přísné požadavky, neboť prostřednictvím státních orgánů jsou v tomto řízení plněny mezinárodní závazky České republiky obsažené v mezinárodních úmluvách o lidských právech. Závěrem stěžovatelé poukázali na to, že krajským soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. – 64, se netýkal problematiky přezkumu správního rozhodnutí ve věci azylu, a na předmětnou problematiku proto není přiléhavý. Z výše uvedených důvodů navrhli zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnili stěžovatelé v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle věta první může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze na základě jeho návrhu ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho práv. Soud rozhodující o takovém návrhu musí vždy vzít v úvahu konkrétní procesní situaci účastníka řízení, na základě ní posoudit potřebu zastupování z hlediska ochrany jeho práv a svůj závěr spolu s uvedenými úvahami, které k němu vedly, vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí.

V projednávané věci se krajský soud nezabýval splněním první zákonné podmínky, když dospěl k závěru, že není splněna druhá z podmínek, a to potřeba ochrany práv stěžovatelů. Zástupce může být účastníkovi k ochraně jeho práv ustanoven tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv vyjde v soudním řízení najevo, např. z jeho nekvalifikovaných podání, jimiž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka. V projednávané věci lze souhlasit s krajským soudem, že stěžovateli podaná žaloba proti rozhodnutí ministerstva veškeré náležitosti obsahovala včetně vymezení rozsahu napadených výroků, uvedení žalobních bodů, a tím i vymezení rozsahu soudního přezkumu, stejně jako návrh výroku rozsudku. Za situace, kdy stěžovatelé okolnosti sepisu formálně i obsahově kvalitní žaloby až do vydání napadeného usnesení neobjasnili, neměl krajský soud důvod k pochybnostem o jejich způsobilosti hájit své zájmy před soudem. Stěžovatelé se tak zcela kvalifikovaným způsobem obrátili na soud, s krajským soudem i v průběhu řízení komunikovali způsobem, který svědčil o tom, že se v dané problematice zcela orientují a jsou svými vlastními úkony schopni učinit vše, co je třeba k ochraně jejich práv. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje i na to, že žádost stěžovatelů o ustanovení zástupce byla krajskému soudu doručena až dne 10. 1. 2008, tedy po 4 měsících od podání žaloby, přičemž v mezidobí stěžovatelé komunikovali se soudem v českém jazyce a adekvátně reagovali na jeho výzvy (oprava petitu žaloby, žádost o nařízení jednání a ustanovení tlumočníka).

Námitka stěžovatelů, že krajským soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. není na předmětnou problematiku přiléhavý, je nedůvodná. Právní závěr soudu vyjádřený v tomto rozsudku je formulován natolik obecně, že jej lze aplikovat bez ohledu na charakter projednávané věci.

Ze všech výše důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2008

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu