Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 144/2007 - 55

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: Š. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 9. 2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2007, č. j. – 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 9. 2006, č. X. Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:

Žalobce podal žádost o starobní důchod dne 26. 8. 2002 a požádal o jeho přiznání ode dne 4. 10. 2002. Na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle rozhodla žalovaná dne 3. 4. 2006 o zvýšení procentní výměry starobního důchodu žalobce od 1. 1. 2006 na částku 9073 Kč měsíčně, takže spolu se základní výměrou ve výši 1400 Kč mu starobní důchod náležel ve výši 10473 Kč měsíčně. Napadeným rozhodnutím ze dne 12. 9. 2006, č. X, pak žalovaná zamítla žádost žalobce o úpravu starobního důchodu podle čl. LXVII bodu 1 s odůvodněním, že žalobci již byla procentní výměra starobního důchodu navýšena na základě pověření ministra práce a sociálních věcí.

Krajský soud se s tímto posouzením žádosti žalobce ztotožnil. Vzhledem k tomu, že žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 4. 2006 upravila výši starobního důchodu žalobce na základě pověření ministra práce a sociálních věcí, je tento osobou vyloučenou z působnosti čl. LXVII bodu 1 Námitku žalobce, že žádost podal především z důvodu, aby mu byl přiznán doplatek procentní výměry starobního důchodu již od 4. 10. 2002, a nikoliv až od 1. 1. 2006, posoudil krajský soud jako nedůvodnou, neboť se netýkala předmětu přezkumu. Žalobce nijak nezpochybnil, že výše jeho důchodu byla upravena zmíněným rozhodnutím žalované ze dne 3. 4. 2006. Krajský soud dodal, že podle uvedeného čl. LXVII lze požadovat zvýšení procentní výměry od splátky důchodu splatné po 30. 6. 2006. Na základě uvedeného krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Plzni z důvodu podle ust. Stěžovatel nic nenamítá proti samotnému zvýšení důchodu v měsíci dubnu 2006, má však za to, že důchod nebyl správně stanoven s ohledem na jeho postavení bývalého horníka uranových dolů. Tuto skutečnost přehlédla jak žalovaná, tak krajský soud. Stěžovatel pracoval 17 let jako horník v uranových dolech, v roce 1990 práci ukončil, neboť již nemohl být vystavován dalším dávkám radioaktivního záření. Poté vykonával svoji původní profesi zedníka, kterou se vyučil, od roku 1997 podnikal v témže oboru. Ze zdravotních důvodů měl různá omezení v práci a proto i nižší příjmy. Jeho výdělky se promítly též do procentní výměry starobního důchodu, která nedosahovala výše, v jaké by mu náležela jako horníkovi v aktivní činnosti. V červenci 2006 tedy požádal o odstranění tvrdosti zákona o důchodovém pojištění týkající se bývalých horníků. Z rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2006 zjistil, že mu byly zvýšeny procentní výměry za léta 2002 až 2006, avšak zvýšený důchod mu byl doplacen jen za rok 2006, resp. za leden až březen 2006, nikoli za dobu od 4. 10. 2002. Stěžovatel se domnívá, že v dubnu 2006 nemohl namítat nesprávnost rozhodnutí žalované, neboť bylo konečné. Využil však možnosti podat žádost o odstranění tvrdosti zákona týkající se hornických důchodů. Stěžovatel dále namítl, že napadené správní rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jak žalovaná ke svému rozhodnutí dospěla. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel jako důvod své kasační stížnosti formálně označil ust. Z jeho argumentace však vyplývá, že rozsudek krajského soudu napadl rovněž z důvodu podle písmene d) tohoto ustanovení, tj. pro nepřezkoumatelnost a dále dle písmena a) tohoto ustanovení, tedy kvůli nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu ust. , a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Vzhledem k tomu, že skutkový základ rozsudku krajského soudu nebyl mezi účastníky sporný, a Nejvyšší správní soud jej považuje za dostatečně zjištěný, vycházel z něj sám i v řízení o kasační stížnosti.

Ve věci samé uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Čl. LXVII bodu 1 upravuje zvýšení procentní výměry starobních důchodů přiznaných v období od 1. ledna 1996 do 30. června 2006 vymezeným skupinám osob. Starobní důchod se však nezvýší, pokud byl zvýšen podle , o důchodovém pojištění, ve znění , nebo podle čl. II , kterým se mění , o důchodovém pojištění, nebo pokud byl zvýšen na základě opatření přijatých ministrem práce a sociálních věcí podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle zásad obdobných úpravě obsažené v 76a , o důchodovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že bylo nepochybně zjištěno, že procentní výměra starobního důchodu stěžovatele již byla zvýšena rozhodnutím žalované ze dne 3. 4. 2006 na základě opatření ministra práce a sociálních věcí k odstranění tvrdosti zákona. Starobní důchod žalobce tak nelze zvýšit podle čl. LXVII bodu 1 , neboť žalobce spadá mezi osoby vyloučené z působnosti tohoto ustanovení. Žalovaná ve svém rozhodnutí tento důvod zamítnutí žádosti náležitě ozřejmila, její rozhodnutí proto nelze považovat za nepřezkoumatelné.

Pokud stěžovatel nesouhlasil se stanovením doplatku zvýšeného starobního důchodu v rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2006, měl možnost napadnout toto rozhodnutí žalobou u správního soudu. Podle je totiž ze soudního přezkumu vyloučeno pouze samotné rozhodnutí ministra o odstranění tvrdosti zákona. Rozhodnutí žalované, jímž po kladném vyřízení žádosti o odstranění tvrdosti upravila výši procentní výměry, však soudnímu přezkumu podléhá. V tomto směru bylo poučení žalované v uvedeném rozhodnutí nepřesné.

Jako obiter dictum pak Nejvyšší správní soud poznamenává, že se stěžovatel mylně domnívá, že mu měl být zvýšený starobní důchod doplacen zpětně od 4. 10. 2002. Ačkoli stanoví, že se procentní výměra starobního důchodu zvyšuje ode dne jeho přiznání, vztahuje se toto ustanovení na úpravu starobních důchodů, které jsou přiznávány po 30. červnu 2006. Žalovaná tak sice rozhodnutím ze dne 3. 4. 2006 zvýšila starobní důchod žalobce podle pravidel obdobných těm, které byly později upřesněny v , datum vzniku nároku na zvýšený starobní důchod však stanovila s ohledem na podání žádosti stěžovatele. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že čl. LXVII bodu 1 , jehož aplikace se stěžovatel domáhal, a který upravuje zvýšení procentní výměry podle stejného principu jako , stanoví, že se starobní důchod zvýší od splátky důchodu splatné po 30. 6. 2006. Z uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel nemohl být zkrácen na svých právech, neboť podle rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2006 mu náleží zvýšený starobní důchod již od 1. 1. 2006.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Plzni netrpí vadami podle ust. a b) a d) , z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle ust. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ust. zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaná měla ve věci úspěch, nevznikly jí však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec její běžné úřední činnosti. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2008

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu