Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Azs 19/2008 - 106.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 19/2008 - 106
2 Azs 19/2008 - 106
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. R., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2006, č. j. OAM-564/VL-10-ZA05-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2007, č. j. 56 Az 174/2006 - 77,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu “), neboť bylo prokázáno, že podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Rozhodnutí krajského soudu vycházelo z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě přesvědčivě zjištěného skutečného stavu věci a bylo řádně odůvodněno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, je-li kasační stížnost přípustná ve smyslu § 104 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále též „s. ř. s. “). Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatelovy námitky ohledně toho, že v daném případě nejsou naplněny náležitosti pro postup podle § 16 odst. 2 zákona o azylu , neboť stěžovatel si žádost o azyl podal již několik dní před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o jeho vyhoštění, nemohou být považovány za přípustné, neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl (jedná se o námitky týkající se správního řízení). V ostatním shledal zdejší soud kasační stížnost přípustnou.
Následně se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti podle § 104a s. ř. s. s. ř. s. , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako č. 933/2006.
V projednávané věci konstatuje Nejvyšší správní soud, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) , b), d) s. ř. s. s. ř. s.
Ve smyslu písm. a) citovaného ustanovení stěžovatel polemizuje s tím, že mu nebyl udělen azyl z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu . Ten stěžovateli udělen být měl, neboť stěžovatel je silně nedoslýchavý. Je donucen používat znakovou řeč, přičemž země jeho původu neposkytuje osobám s takovým znevýhodněním dostatečnou péči. Poukazuje na judikaturu, z níž plyne, že humanitární azyl je určen např. pro osoby těžce zdravotně postižené. Je tedy jednoznačné, že mu azyl z těchto důvodů měl být udělen.
Námitky stěžovatele podřaditelné pod písm. d) shora uvedeného ustanovení pak spočívají v tom, že se krajský soud v napadeném rozsudku humanitárními důvody, které stěžovatel v průběhu všech řízení uváděl, nezabýval.
Námitky podle písm. b) shora uvedeného ustanovení cílí proti tomu, že v průběhu řízení před správním orgánem byl stěžovatel zkrácen na svých právech vyplývajících z § 2 odst. 1 , 4, § 3 , § 50 odst. 2 , 3, 4 a § 68 odst. 3 správního řádu .
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura správních soudů. K tvrzení stěžovatele, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu a že se relevantními námitkami týkajícími se humanitárního azylu krajský soud nezabýval, Nejvyšší správní soud připomíná, že žádost stěžovatele o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu . Obdobnou otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz, v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaném pod č. 244/2004 Sb. NSS. Z uvedených rozhodnutí plyne, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti podle § 12 , potažmo pak i podle § 13 a § 14 téhož zákona.
Pokud jde o tvrzené porušení několika ustanovení správního řádu , pak je nutno odkázat na to, že námitky týkající se porušení správního řádu , pokud není uvedeno, v čem konkrétně jsou tato porušení spatřována, nejsou způsobilé k bližšímu přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 - 54, nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66, oba dostupné na www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 3 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu