Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 48/2008 - 97

- 98

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila ve věci žalobkyně: M. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2007, č. j. - 27, o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínové, JUDr. Marii Turkové a doc. JUDr. Petru Průchovi, CSc.,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a doc. JUDr. Petr Průcha, CSc., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.

Odůvodnění:

Před Nejvyšším správním soudem je pod sp. zn. vedeno řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. - 27 ze dne 3. 8. 2007.

Ve svém podání ze dne 18. 1. 2008 žalobkyně nejprve konstatovala, že nikoho z členů senátu, kteří dle obdržené informace o probíhajícím řízení budou její věc rozhodovat, nezná a nemůže proto posoudit jejich podjatost. Zároveň však požádala o to, aby v soudním senátu nebyly žádné osoby „které jsou v lustracích“ anebo které vykonávaly svou činnost už za komunistického režimu, protože v jejich morální kodex žalobkyně nemá důvěru. Už před svou emigrací byla zaregistrována u STB jako podezřelá osoba, a tudíž nelze počítat s nepodjatostí takových soudců. Zároveň žalobkyně vyslovila pochybnosti o nezávislosti a fungování české justice jako celku.

Námitka podjatosti byla postupem podle , (dále jen „ “), předložena k rozhodnutí šestému senátu Nejvyššího správního soudu.

Soudci čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že k uvedené věci nemají žádný vztah a rovněž nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, žádnou z těchto osob osobně neznají. Zároveň mají za to, že okolnosti, z nichž žalobkyně dovozuje podjatost, nelze podřadit žádnému z důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci uvedených v

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně však spatřuje důvod možné podjatosti soudců v tom, že vykonávali svou funkci před rokem 1990, pročež jsou zaujati vůči osobám, které byly v této době označeny za podezřelé. Všichni soudci čtvrtého senátu (přestože uvedená námitka se ani nemůže týkat soudce doc. Průchy, neboť ten byl jmenován soudcem až v roce 2003) se k námitce vyjádřili tak, že žalobkyni neznají a nemají ani žádný jiný poměr k věci. Z pouhé obecně vyslovené nedůvěry k soudcům působícím v justici již před rokem 1990 případnou podjatost soudce dovozovat nelze. Je třeba připomenout, že justice prošla po změně společenského režimu na počátku devadesátých let personálními změnami; morální předpoklady soudců jmenovaných do funkcí před rokem 1990 vyřešil zákonodárce, když v , rozhodl o kontinuitě funkce soudců z povolání ustanovených do funkce v období předchozího režimu, ale na druhé straně očistu soudcovského sboru od soudců, kteří se v minulosti zpronevěřili svému povolání, zajistil ustanovením tohoto zákona, který umožňoval odvolání soudce z důvodu, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahovat do nezávislého a nestranného rozhodování soudu, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti citovaného zákona. Tímto řešením tak zákonodárce odmítl princip kolektivní viny. Uplynutím lhůty k odvolání soudce podle citovaného ustanovení se tak u soudců ustanovených před rokem 1990 aktivizoval základní atribut této funkce v podobě soudcovské nezávislosti.

Pokud jde o žalobkynin požadavek, aby její věc nerozhodovala žádná osoba, která nesplňuje požadavky , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky (tzv. lustrační zákon), pak lze konstatovat, že se tento zákon podle vztahuje i na soudce Nejvyššího správního soudu. Všichni jeho stávající soudci, včetně soudců 4. senátu, se podrobili režimu tohoto zákona a byli shledáni oprávněnými vykonávat tuto funkci.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a doc. JUDr. Petr Průcha, CSc., nejsou vyloučeni z projednávání této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2008

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu