Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 32/2008 - 88

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. Č., zastoupené JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem se sídlem Skrétova 25, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2006, č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2007, č. j. - 38, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2008, č. j. - 77,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Petra Knoblocha s e u r č u j e částkou 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 24. 2. 2006, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – jih ze dne 22. 12. 2005 není žalobkyně plně invalidní, nýbrž toliko částečně invalidní, neboť v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %. Podle zákona o důchodovém pojištění je pak plně invalidní pojištěnec, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. O nároku na částečný invalidní důchod žalovaná vydala téhož dne rozhodnutí č. II.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, č. j. - 38, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2008, č. j. - 77, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované. Soud uvedl, že podle posudkových závěrů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, byla rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně chronická bronchitis se středně těžkou obstrukcí v periferních dýchacích cestách. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně byla stanovena podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5, písm. b) z možných 30 až 60 % hodnotou 50 %. Nad horní hranici míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyla míra poklesu navýšena podle citované vyhlášky. Žalobkyně není postižena žádnou z chorob, pro kterou by musela vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, netrpí ani žádným postižením uvedeným v příloze č. 3 k Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by k datu vydání rozhodnutí žalované byla plně invalidní. Soud proto nepřisvědčil žalobním námitkám, že žalobkyně je plně invalidní, že byl její zdravotní stav nesprávně posouzen a na základě nesprávně posouzeného zdravotního stavu učiněn nesprávný závěr o stupni invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, z jejíhož posudku soud vyšel, zasedla v řádném složení za účasti odborníka z oboru interny, žalobkyně byla komisí vyšetřena. Soud neměl pochybnosti o úplnosti, přesvědčivosti, logičnosti a celistvosti posudkových závěrů. Zdravotní stav žalobkyně i zhodnocené výsledky a vyšetření komise v posudku podrobně popsala. Komise v posudku zdůvodnila, z jakého důvodu volila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle VIII, oddílu B, položky 5, písm. b) a nikoliv podle písm. c), neboť postižení žalobkyně neodpovídá těžkému stupni postižení dýchacích cest. Soud zamítl doplnění posudku výsledkem plicního vyšetření pro nadbytečnost, neboť se jedná o zprávu s časovým odstupem po datu vydání napadeného rozhodnutí č. I ze dne 24. 2. 2006. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že její zdravotní stav je špatný a požádala o nové vyšetření zdravotního stavu, neboť je těžce nemocná. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – jih a posudek Posudkové komise ji shledaly toliko částečně invalidní, ačkoliv obdrželi veškeré podklady; tím se stěžovatelka cítí být poškozená. V doplnění kasační stížnosti zástupce stěžovatelky uvedl, že soud při rozhodování nezvážil plně všechny skutkové otázky, pro které jsou podklady i ve správním spise. Stěžovatelka má za to, že nebylo zhodnoceno její pracovní postavení, kdy zejména s přihlédnutím k dokumentu označenému jako pracovní rekomandace je její pracovní schopnost značně omezena, což je obsaženo i v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 6. 2006. Stěžovatelka je přesvědčena, že s ohledem na své pracovní omezení měla být hodnocena jako plně invalidní a proto měl krajský soud vyhovět podané žalobě. Pokud jde o den doručení napadeného rozhodnutí stěžovatelce, zástupce stěžovatelky uvedl, že dnem doručení rozhodnutí je 1. 11. 2007. Stěžovatelka je přesvědčena, že jsou dány důvody kasační stížnosti podle a b) a navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2007, č. j. - 38, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2008, č. j. - 77, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody podle a b) ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

První důvod kasační stížnosti je uveden v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že je plně invalidní, a vytýká posudku posudkové komise, že její zdravotní stav ohodnotila toliko jako částečnou invaliditu. Nejvyšší správní soud však neshledal v právním posouzení ze strany žalované a soudu prvního stupně žádného pochybení. Pokud posudkové závěry pořízené ve správním řízení i v řízení před soudem prokázaly toliko částečnou, a nikoliv plnou invaliditu žalobkyně, postupovala žalovaná správně, pokud žalobkyni nepřiznala plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud pak postupoval v souladu se zákonem, jestliže žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za situace, kdy pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně nepřesáhl 66 %, a současně žalobkyně není postižena žádnou z chorob, pro kterou by musela vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, nemohl jí být přiznán plný invalidní důchod. Důvod kasační stížnosti podle proto není dán.

Další důvod kasační stížnosti je uveden v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatelka namítá, že žalovaná pochybila, jelikož v posudku nebylo dostatečně přihlédnuto k její pracovní rekomandaci, přičemž s přihlédnutím k pracovním omezením by žalobkyně musela být shledána plně invalidní. V záznamu o jednání pořízeném Okresní správou sociálního zabezpečení Plzeň - jih dne 22. 12. 2005 je uvedeno, že žalobkyně trpící chronickou bronchitis se středně těžkou obstrukcí v periferních dýchacích cestách je neschopna těžké fyzické práce v prašném prostředí, v riziku výparů, v nepříznivých klimatických podmínkách, v chladu, vlhku a že je schopna lehčí práce s uvedeným omezením. Stejného znění byla i pracovní rekomandace vydaná Okresní správou sociálního zabezpečení Plzeň – jih dne 28. 12. 2005. Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. - 92, publikovaný jako č. 731/2005 Sb. NSS, podle něhož „není úkolem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině okruh takovýchto zaměstnání“. Nejvyšší správní soud tedy neshledal pochybení žalované ani soudu prvního stupně při hodnocení pracovní rekomandace žalobkyně. Důvod kasační stížnosti podle tedy není dán.

Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Z důvodu nadbytečnosti Nejvyšší správní soud nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byl opětovně zkoumán její zdravotní stav. Podotýká se, že v případě zhoršení zdravotního stavu může žalobkyně opětovně podat žádost o přiznání plného invalidního důchodu.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 2 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 500 Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 23. 1. 2008 a 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , a d) a , ve znění pozdějších předpisů. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 304 Kč; odměna advokáta navýšená o daň tedy činí 1904 Kč. Zástupci žalobkyně se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2008

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu