Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 45/2008 - 63

- 63

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Ing. V. S., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, odbor sociálních věcí a problematiky menšin, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2004, č. j. SOC/514/04/R/23, v řízení o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, vznesené v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, pod sp. zn. ,

takto:

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, Mgr. Karel Kostelecký, Mgr. Hana Ptáčková a JUDr. Pavel Vacek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v řízení o návrhu žalobce ukončeném usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 39 ze dne 18. 6. 2007.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 2. 3. 2004 žalobu proti rozhodnutí žalovaného č. j. SOC/514/04/R/23 ze dne 20. 2. 2004. Soud v průběhu řízení o žalobě zjistil, že žalobce byl zbaven způsobilosti k právním úkonům a byl mu ustanoven opatrovník Město Jablonec nad Nisou. Opatrovník žalobce vzal žalobu dne 13. 6. 2007 zpět. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j. - 39 ze dne 18. 6. 2007 bylo řízení v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) zastaveno.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. , byl však následně zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně, kterým byl Ing. V. S. zbaven způsobilosti k právním úkonům. Podáním ze dne 2. 1. 2008 a 29. 1. 2008 žalobce vznesl námitku podjatosti soudců, kteří v již ukončené věci rozhodovali. Námitku opírá o následující skutečnosti: Mgr. Hana Burešová a Mgr Karel Kostelecký jsou osobami, kterých se týká ustanovení , zatímco žalobce je osobou uvedenou v stejného zákona. Oba se vůči žalobci v minulosti negativně vymezili: Mgr. Burešová podávala vůči žalobci trestní oznámení, dále působila u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, kde každý spor byl veden jako politický proces, pokud se dotýkal odpůrců režimu. Spolu s JUDr. Kohoutkem maří projednání další žalobcovy věci. Mgr. Kostelecký jakožto dřívější prokurátor nezabránil týrání politických vězňů v Minkovicích. Žalobce s touto osobou má obdobnou zkušenost i pokud šlo o další případy. Jako předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem zabránil odhalení skutečnosti, že k vraždě sester T. došlo vinou komunistických představitelů jablonecké policie. Spolu s Mgr. Marií Važanovou věděl, že Město Jablonec nad Nisou má ve věci sp. zn. vlastní zájem, neslučitelný s právy žalobce. Dále žalobce požaduje, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně a vůči zmíněným soudcům aby byla vyvozena kárná odpovědnost. Mgr. Hana Ptáčková a JUDr. Pavel Vacek nebyli v textu blíže zmíněni. Námitka podjatosti byla poté Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle věcně příslušný o námitce podjatosti rozhodnout. Podle vyjádření členů senátu nejsou dány důvody jejich podjatosti.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Podle ustanovení je o námitce podjatosti věcně příslušný rozhodnout Nejvyšší správní soud; je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. (V projednávaném případě je namítána i podjatost asistentky Mgr. Marie Važanové - o této námitce tedy Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť k tomu nebyl věcně příslušný.)

Nejprve je třeba uvést, že žalobce zmiňuje v daném případě v souvislosti s námitkami podjatosti také osobu předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Kohoutka a Mgr. Hanu Burešovou. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle rozvrhu práce žalobcovu věc nerozhodovali tito soudci - tedy Mgr. Burešová, ani JUDr. Kohoutek - ale pouze soudci jmenovaní ve výroku tohoto usnesení. Rozhodování konkrétní žalobcovy kauzy pak nespadá do okruhu věcné působnosti předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Kohoutka. Proto o podjatosti, či nepodjatosti těchto soudců Nejvyšší správní soud ve výroku tohoto usnesení nerozhodoval.

Námitka podjatosti vůči Mgr. Haně Ptáčkové a JUDr. Pavlovi Vackovi nebyla nijak konkrétně zdůvodněna. Podle přitom námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Konkretizace důvodů byla uvedena pouze vůči osobě Mgr. Karla Kosteleckého (nespokojenost s jeho dřívější činností, nedůvěra v jeho osobu - viz výše). K tomu Nejvyšší správní soud uvádí: Soudci jsou vyloučeni z projednávání věci pro jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce. V daném případě žalobce uvádí celou řadu skutečností, žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenovaných soudců k věci, nebo k účastníkovi - žalobci. Ani soudci si takového poměru nejsou vědomi, jak vyplývá z jejich vyjádření k námitce podjatosti. V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti členů senátu, kteří rozhodovali v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření těchto soudců, v kterých potvrzují, že k věci, ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobce. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vznesené námitce podjatosti jmenovaných soudců nevyhověl, což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu