Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 94/2007 - 81

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Z. J., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007, č. j. – 60,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2005, č. X, kterým jí byl přiznán starobní důchod. Žalobu proti tomuto rozhodnutí, v níž namítala nezhodnocení některých dob pojištění a dřívější datum vzniku nároku na starobní důchod, než ke kterému dospěla žalovaná, podala žalobkyně dne 20. 9. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 4. Tento soud svým usnesením ze dne 16. 12. 2005, č. j. – 3, žalobu postoupil Městskému soudu v Praze.

Ve vyjádření k žalobě žalovaná konstatovala, že Obvodní soud pro Prahu 4 nepostupoval v souladu s , podle něhož měl řízení zastavit a žalobkyni poučit o správném postupu při podávání žaloby v správním soudnictví. Nebyly tak splněny podmínky

Městský soud poukázal na to, že nesprávný postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 nemůže vést ke zkrácení žalobkyně v právu na soudní ochranu, a žalobou se věcně zabýval. Dospěl k závěru, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav, když nedošetřovala dobu pojištění (zaměstnání) žalobkyně u organizace Restaurace a jídelny Praha 2. Žalovaná ani nezdůvodnila datum přiznání dávky. Proto Městský soud v Praze rozsudkem, jenž je napaden kasační stížností, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

Uvedený rozsudek žalovaná (dále též „stěžovatelka“) napadla kasační stížností, v níž uvádí, že se dovolává stížnostního důvodu podle , (dále jen „ “). Namítá totéž, co již uváděla ve vyjádření k žalobě, tj. brojí proti nezákonnému postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 při vyřizování u něj nesprávně podané žaloby. Dodává, že chybně nepostupoval toliko jmenovaný obvodní soud, ale i žalobkyně, která se obrátila na nepříslušný soud. Přitom stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , z něhož dovozuje, že z chybného postupu žalobkyně nelze usuzovat na zkrácení jejích práv.

Z vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti vyplývá, že postup Městského soudu v Praze považuje za správný, a proto navrhuje kasační stížnosti žalované nevyhovět.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek stanovených v a 3 (tj. v mezích uplatněných námitek ; přitom nezjistil vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelkou výslovně uplatněné důvody namítají nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ ]. V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvádí, že tvrzené důvody kasační stížnosti soud posuzuje podle jejich obsahu, a nikoliv podle formálního označení. Pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům, není rozhodující, že stěžovatel sám podřadil kasační důvody k jednotlivým zákonným ustanovením nepřesně. Stěžovatelka uplatnila důvod spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, nicméně z obsahu kasační stížnosti, v níž vytýká městskému soudu, že se věcně zabýval žalobou, která nebyla včas podána u příslušného soudu, vyplývá, že stěžovatelkou uplatněné důvody obsahově spadají pod písmeno c) ustanovení , tj. stěžovatelka se dovolává zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení.

V souzené věci bylo zjištěno, že ve správním spisu chybí doklad o doručení správního rozhodnutí stěžovatelky žalobkyni. Pak nezbývá než vycházet z tvrzení žalobkyně, že toto rozhodnutí jí bylo doručeno dne 27. 7. 2005. Dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby stanovená v tedy končila dne 27. 9. 2005. Žalobkyně podala žalobu dne 20. 9. 2005 k Obvodnímu soudu pro Prahu 4.

Obvodní soud pro Prahu 4 měl v případě podání správní žaloby postupovat v souladu s , podle něhož „náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví“. Poté by se včasnost následně podané správní žaloby řídila ustanovením : „Jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.“ Právě o případ podléhající těmto ustanovením se v souzené věci jednalo. Podaná žaloba byla žalobou brojící proti rozhodnutí správního orgánu, byla však chybně podána u Obvodního soudu pro Prahu 4. Správný postup obvodního soudu měl v souladu s spočívat v zastavení řízení a v poučení žalobkyně o možnosti podat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení žalobu ve správním soudnictví. Namísto toho Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil svou nepříslušnost a věc postoupil jako věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze.

To, že za takových okolností, se nemůže jednat o žalobu opožděnou, Nejvyšší správní soud vyslovil již ve svém rozsudku ze dne 7. 2. 2007, č. j. – 90, (publ. pod č. 1141/2007 Sb. NSS). Tehdy primárně vyšel z judikatury Ústavního soudu. Ústavní soud již ve svých nálezech opakovaně judikoval, že nedostatky činnosti v soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud s důvěrou obracejí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. ). V nálezu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. , pak Ústavní soud mj. deklaroval, že „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v d a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době.“ V nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. pak Ústavní soud vyslovil názor, že „Ústavní soud ve své judikatuře již dříve zdůraznil, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod“. O podobnou procesní situaci se přitom jednalo i v případě žaloby podané žalobkyní: není sporu o tom, že postup obvodního soudu byl nesprávný. Za takové situace pak není možné akceptovat výklad, podle něhož by tento nesprávný procesní postup mohl jít k tíži žalobkyně. Městský soud v Praze proto správně vycházel ze včasnosti podání správní žaloby, když žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobkyně podala před uplynutím dvouměsíční lhůty pro podání správní žaloby, i z tohoto hlediska lze tedy žalobu považovat za včasnou ve smyslu Opačným výkladem by bylo pochybení soudu přičteno k tíži účastnice řízení, což – jak bylo výše vyloženo – není přípustné.

Argumentuje-li žalovaná rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. , není zřejmé, co přesně má na mysli. Přestože i uvedený rozsudek se zabýval otázkou postupu soudů při podání žaloby v jiné soudní větvi, šlo v tehdy posuzované věci o situaci zcela odlišnou, když žaloba byla podána ve větvi správního soudnictví a správní soud v předcházejícím řízení v odmítajícím usnesení správně žalobce poučil, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného u příslušného okresního (obvodního) soudu. Toto poučení však žalobce nerespektoval a opět se s žalobou obrátil do téže (tj. správní) soudní větve. Lze tedy uzavřít, že stěžovatelkou předestřený judikát se vyslovuje k jiné právní otázce a že stěžovatelkou podaná citace je vytržena z kontextu a z tohoto judikátu stěžovatelka naprosto nekoherentně dospěla k závěru, jaký tehdy Nejvyšší správní soud nevyslovil.

Jiné námitky stěžovatelka v kasační stížnosti nevznesla.

V návaznosti na uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že Městský soud v Praze nepochybil, považoval-li žalobu za včasnou, tedy řízení před ním nebylo zmatečné pro chybějící podmínky řízení. Kasační stížnost byla proto shledána nedůvodnou a Nejvyšší správní soud ji proto podle § 110 odst. 1 věty druhé zamítl.

Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně měla ve věci úspěch, náklady řízení o kasační stížnosti jí však nevznikly. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2008

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu