Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 110/2007 - 59

- 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: O. T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 26, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2006, č. j. OAM-950/LE-07-07-2006, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a současně na žalobce nevztáhl překážku vycestování podle téhož zákona.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to prostřednictvím svého zástupce Mgr. Karla Hrona, advokáta.

Dne 26. 11. 2007 krajský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Podáním ze dne 29. 1. 2008 sdělil Mgr. Karel Hron, advokát, Nejvyššímu správnímu soudu, že stěžovatele již nezastupuje.

Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 6. 2. 2008, č. j. - 56, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li plná moc ve stanovené lhůtě předložena, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle

Toto usnesení bylo dne 19. 2. 2008 stěžovateli uloženo na poště X P. X poté, co nebyl zastižen poštovní doručovatelkou v místě svého pobytu (T. 1464/20, P. X). Stěžovateli bylo uložení zásilky oznámeno a stěžovatel si ji dne 25. 2. 2008 vyzvedl.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti ( ), nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl ( ) [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. - 34, www.nssoud.cz].

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že se stěžovatel na výše uvedené adrese zdržoval, když reagoval na výzvu pošty a zásilku si vyzvedl. Za den doručení napadeného usnesení proto nelze považovat den 25. 2. 2008, kdy si stěžovatel předmětné usnesení osobně převzal, neboť za den doručení je nutno považovat poslední den lhůty stanovené k uložení zásilky na poště.

Podle nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Podle písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.

Podle nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno () nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.

Z výše uvedeného plyne, že usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. - 56, bylo stěžovateli doručeno dne 22. 2. 2006, tedy poslední den třídenní lhůty stanovené k uložení zásilky na poště X P. X.

Lhůta dvou týdnů k předložení plné moci tak počala plynout dne 23. 2. 2008 a skončila dne 7. 3. 2008. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě na předmětnou výzvu nereagoval.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel na výzvu soudu nepředložil plnou moc udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil povinnost stanovenou v Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno pro výkon advokacie.

Stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání nemá, avšak na výzvu soudu nepředložil plnou moc udělenou advokátu pro zastupování v tomto řízení, přestože byl řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ( ) a tato vada nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. - 19, www.nssoud.cz).

Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2006, č. j. - 26, podle ve spojení s téhož zákona odmítl.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení ve spojení s téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. března 2008

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu