Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Azs 101/2007 - 93.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 101/2007 - 93
Na závěr stěžovatelky vytkly krajskému soudu, že v doplnění žaloby zmínily materiály, které měly jejich tvrzení podpořit, avšak krajský soud je odmítl s tím, že se nevztahovaly k době rozhodování správního orgánu. Stěžovatelky mají totiž za to, že tyto se týkaly situace dodržování lidských práv v zemi jejich původu obecně, situace se v Kyrgyzstánu natolik nezměnila a navíc tyto podklady popisovaly i dlouhodobý stav v této zemi ještě v době rozhodování žalovaného.
Na potvrzení svých obav z diskriminace z důvodu náboženství předkládají stěžovatelky jako důkaz zprávu ze serveru Forum18, ze dne 27. 9. 2006, zveřejněnou na příslušných webových stránkách. Tato zpráva naznačuje jednak diskriminaci křesťanů ze strany muslimů, a dále potíže s vymáháním práva u místní policie, pokud jde o náboženské konflikty.
Stěžovatelky proto vzhledem ke všemu shora popsanému navrhují, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelek.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítají-li stěžovatelky, že krajský soud nesprávně vyložil pojem pronásledování ze strany nestátních činitelů, připomíná Nejvyšší správní soud, že se touto otázkou zabýval v obecné rovině např. ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 4 Azs 395/2004, (publ. na www.nssoud.cz): „Obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání existence takového pronásledování, za situace, kdy se stěžovatel účinně neobrátil se svými problémy na domovské orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu.“; anebo v rozhodnutí ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 7 Azs 38/2003: „Za pronásledování ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., je nutno považovat pouze takové ohrožení života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv takové negativní jevy, které státní orgány cíleně potírají a čelí jim.“ Zdejší soud musí stěžovatelkám oponovat, že judikatura vykládající tuto právní otázku, tedy pojem pronásledování ze strany nestátních činitelů, teprve vyžaduje sjednocení, neboť již ze shora vyřčeného je zjevné, že tato judikatura je jednotná, a proto nelze v této námitce shledat přesah vlastních zájmů stěžovatelek, jenž by odůvodnil přijatelnost kasační stížnosti.
Zdejší soud již posuzoval také případy intolerance vůči náboženskému vyznání žadatelů o mezinárodní ochranu a ve svém rozsudku ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 4 Azs 271/2004, vyložil pojem pronásledování, resp. odůvodněný strach z něj z důvodu náboženství: „Verbální útoky rodičů vůči žadatelce o azyl, jejichž důvodem byla známost a plánovaný sňatek žadatelky s partnerem jiného náboženského vyznání, nelze pokládat za pronásledování ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Za pronásledování či odůvodněný strach z něho by v daných souvislostech mohla být pokládána jen taková situace, kdy by ze strany orgánů státní moci docházelo k perzekuci osob pro jejich náboženskou orientaci, popř. k systematickému odmítání poskytovat jednotlivcům ochranu před šikanou vyvolanou netolerancí k jejich náboženskému vyznání.“ Obdobné uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 2 Azs 15/2004: „Neshody stěžovatele s příbuznými z náboženských důvodů, o kterých státní úřady vůbec nevěděly, nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.“
Brojí-li stěžovatelky proti tomu, že krajský soud neprovedl jimi navržené důkazy a že správní orgán vycházel ze skutkové podstaty, jež nemá oporu ve spisech, konstatuje Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti dostatečně zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 4 As 56/2003, kde uvedl: „Pokud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
V neposlední řadě zdejší soud konstatuje, že si je pochopitelně vědom směrnice Rady Evropské unie 2004/83/ES, o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, které z jiných důvodů potřebují mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, nicméně tato tzv. „kvalifikační směrnice“ nic nemění na dosavadní české judikatuře v tomto směru.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na posuzované námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Shledal ji proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Stěžovatelkám byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka JUDr. Jana Kuřátková; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby (prostudování spisu dne 13. 11. 2007, jak vyplývá ze soudního spisu na č. l. 80) a 1 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. f), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovená advokátka je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 35 odst.7 s. ř. s.). Částka daně, vypočtená dle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu