Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 103/2007 - 83

- 85

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Y. D., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 10. 2006, č. j. OAM-870/VL-07-K01-2006, o neudělení mezinárodní ochrany pro nesplnění podmínek podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „“), když namítá jednak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, dále pak vady řízení vzhledem k tomu, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu, a v neposlední řadě nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nedostatku jeho důvodů, který má za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí.

Stěžovatel ve své kasační stížnosti nejprve popisuje průběh řízení před krajským soudem a také obsah napadeného rozsudku a dodává, že v jeho případě je třeba zvážit politickou situaci na Ukrajině nejenom v kontextu s důkazy předloženými žalovaným, nýbrž že je nutné hledat další relevantní údaje z nezávislých zdrojů, které se zabývají problematikou lidských práv a jejich dodržováním. Dle jeho názoru není možné vycházet ze stavu popsaného ve zprávách z let 2005 a starších (např. Zpráva MZV USA). Stěžovatel se domnívá, že je nezbytné hodnotit situaci v zemi jeho původu v širším kontextu a za použití i jiných, neoficiálních zdrojů. Žalovaný i krajský soud vyhodnotili opatřené důkazy tendenčně, naopak důkazy předložené stěžovatelem považovali za nevěrohodné či dokonce nepřípustné (materiály dokazující účast stěžovatele na demonstraci v Praze). Stěžovatel dodává, že soud by měl hodnotit celkovou politickou, sociální i hospodářskou situaci v jeho vlasti v kontextu s dodržováním lidských práv a svobod nejen k datu podání žádosti o mezinárodní ochranu, ale i poté, neboť doba mezi podáním žádosti a konečným výsledkem správního řízení může být různě dlouhá a za tuto dobu se může stát řada azylově relevantních skutečností.

Na závěr stěžovatel namítá, že v jeho případě se nejednalo o vyhrožování ze strany soukromých osob, nýbrž o představitele státu, jeho výkonné moci, a místní samosprávy - gubernátora a poslance městské rady. Krajský soud ani žalovaný k této skutečnosti nezaujali jednoznačné stanovisko a ani si neověřili, zda-li nedošlo k omezení stěžovatelových práv zneužitím veřejné moci těmito osobami.

Stěžovatel proto vzhledem ke všemu shora popsanému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti nicméně Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení , ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Namítá-li stěžovatel, že si soud neopatřil další relevantní důkazy z nezávislých zdrojů a že tedy nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav, připomíná Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti již dostatečně zabýval ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Pokud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“

V odpověď na další námitku stěžovatele, že krajský soud by měl hodnotit situaci v zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu nejen k datu podání žádosti, ale i poté, odkazuje Nejvyšší správní soud na svůj rozsudek ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. , v němž mj. vyložil časový aspekt pronásledování, resp. odůvodněného strachu z něj: „Podmínky pro udělení azylu podle ustanovení , o azylu, a překážky vycestování podle ustanovení téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení tohoto zákona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v citovaného zákona nebo na odůvodněný strach z této skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po případném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím v odlišném čase.“ Obdobný názor vyslovil zdejší soud také v rozhodnutí ze dne 9. 4. 2004, sp. zn. : „Důvody pro udělení azylu je třeba ve smyslu , o azylu, zkoumat ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o azyl zemi opustil. Je proto právně irelevantní, jaké jsou poměry v zemi původu v době, kdy probíhá správní řízení nebo jaké poměry tu budou v době, kdy by se žadatel o azyl do země vracel.“

Co se týče skutečnosti, že se stěžovatel obává pronásledování ze strany představitelů státu (nikoliv tedy soukromých osob) poté, co byl náhodným svědkem incidentu v baru a podal o něm pravdivé svědectví, připomíná Nejvyšší správní soud svůj rozsudek ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. , ve kterém nastínil podmínky, za kterých by bylo lze stěžovatelovy potíže s představiteli veřejné moci označit za jevy státní mocí podporované, trpěné či záměrně nedostatečně potlačované: „Příkoří, jemuž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. jednorázové potíže s policisty v jednom konkrétním případě, nelze z hlediska jeho intenzity ještě považovat za jev státní mocí přímo vyvolaný, tajně podporovaný, státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný ve smyslu . Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany před chováním příslušníků policie při výkonu služby, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo, neboť stěžovatel sám přezkum postupu policistů o své vůli zastavil.“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na posuzované námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. března 2008

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu