Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 19/2008 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: S. Z., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. – 30,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. – 30 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM -518/LE-05-ZA07-2006 ze dne 28. 8. 2007, kterým žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky (dále jen „ “).

Proti usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost.

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvody obsažené v a d) , (dále jen „ “). Stěžovatel je státním příslušníkem Kazachstánu, neovládá český jazyk a není orientován v českém právním řádu. Soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel požádal o nařízení jednání. S projednáním věci samé je přitom spojena řada úkonů stěžovatele, které není zjevně schopen činit toliko za účasti tlumočníka. Postup soudu tedy zcela eliminuje smysluplný výkon oprávnění účastníka, které spočívá v jeho osobní účasti při projednání věci. Stěžovatel dále poukazuje na soudem citovaný rozsudek č. j. ze dne 27. 5. 2004, který se netýkal azylové věci, nýbrž přezkoumání rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ve věci přídavku na dítě a na předmětnou problematiku není přiléhavý. Přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ustanovení v daném případě stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že svým dosahem přesahuje zájmy samotného stěžovatele a současně otázka ustanovení zastoupení v rámci soudního přezkumu rozhodnutí ve věci azylu doposud v rámci rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nebyla komplexně řešena, což dokládá i odůvodnění napadeného usnesení.

Navrhuje usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle zastoupen advokátem. V dané věci stěžovatel není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být přezkoumán závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle může předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh zástupce, jímž může být i advokát. Podle může být na návrh osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Podle zjištění krajského soudu není potřeba stěžovateli k ochraně jeho práv ustanovit advokáta, neboť žaloba, kterou stěžovatel podal u krajského soudu obsahovala veškeré náležitosti požadované Dle názoru krajského soudu je zřejmé, že stěžovatel je schopen sám chránit svá práva. Stěžovatel učinil svými úkony vše, co je třeba podle právních předpisů k ochraně jeho práv učinit, a to zcela kvalifikovaným způsobem. Podle názoru soudu tak není potřeba ochrany práv stěžovatele. Neznalost zákonů České republiky a skutečnost, že stěžovatel je cizinec, není za těchto okolností sama o sobě důvodem pro ustanovení zástupce. Ani skutečnost, že stěžovatel požádal o nařízení jednání, není dle názoru soudu důvodem pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Při jednání bude přítomen tlumočník a stěžovatel tak nebude znevýhodněn z důvodů neznalosti českého jazyka. Krajský soud své závěry podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004 č. j. - 64.

S výše uvedeným názorem krajského soudu se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 28. 4. 2004 č. j. - 41, kde posuzoval skutkově obdobnou věc a dospěl k závěru, že soud pochybil, jestliže pouze z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatele. V citovaném rozsudku dále zdůraznil, že „podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele však není možné považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stádiu řízení soud nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci (žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude. Žalobkyně je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž řízení před soudem se vede, a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu nelze předpokládat; ostatní žalobci jsou pouze děti a rovněž cizinci. Jejich osobní situace, která ze správního spisu je patrná, nijak nenasvědčuje tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce třeba.“

Výše uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Stěžovatel je neznalý českého jazyka a skutečnost, že sepsal formálně bezvadnou žalobu, sama o sobě nesvědčí o tom, že je schopen sám svá práva v soudním řízení chránit. Ustanovení tlumočníka, z něhož krajský soud dovodil, že stěžovatel nebude při ústním jednání věci znevýhodněn, zaručuje stěžovateli pouze to, že soudní jednání bude konáno v jazyce, kterému porozumí ( d). Právo na tlumočníka či na jednání v mateřském jazyce však nelze zahrnout pod právo na právní pomoc. ( d). Smyslem zastoupení advokátem v řízení před soudem je zajištění odborné právní pomoci účastníkům řízení. Za situace, kdy na jedné straně stojí účastník řízení laik (stěžovatel není právně vzdělán), navíc, jak již bylo výše uvedeno, neznalý českého jazyka, ve kterém jsou rozhodné právní předpisy vydány, a který se nachází v poměrně složitém právním sporu, v případě, kdy stěžovatel požadoval, aby bylo ve věci nařízeno jednání, v rámci kterého je stěžovatel oprávněn činit procesní úkony (např. může navrhnout provést dokazování ve věci), nelze dospět k závěru, jež učinil krajský soud, že ustanovení zástupce nebude k ochraně jeho práv zapotřebí.

Nejvyšší správní soud se proto domnívá, že krajský soud pochybil, jestliže z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatele. Proto Nejvyšší správní soud jeho usnesení, jímž se návrh na ustanovení zástupce zamítá, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud vázán výše uvedeným právním názorem rozhodne o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce opětovně, přičemž posoudí naplnění všech podmínek pro jeho ustanovení ve smyslu ustanovení

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 28. března 2008

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu