Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 4/2008 - 54

- 57

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. T. L., zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM-3123/VL-20-C10-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2007, č. j. - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM-3123/VL-20-C10-2003, žalovaný neudělil žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování dle .

Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, č. j. - 27. Tento rozsudek však k žalobcově kasační stížnosti zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. - 61, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud následně žalobu opět zamítl, a to rozsudkem ze dne 5. 11. 2007, č. j. - 33.

I tento rozsudek žalobce (dále též stěžovatel) napadl kasační stížností. Uvedl, že v době podání žaloby byl svobodný, s partnerkou H. N. T. však očekával narození dítěte. Dne 15. 12. 2003 se jim narodila dcera, s partnerkou uzavřel sňatek dne 14. 5. 2004. Obě mají v České republice trvalý pobyt. V průběhu správního řízení měla být jeho těhotná partnerka účastnicí řízení dle , (ve znění účinném do 31. 12. 2005). V řízení před soudem, kdy již byla manželkou žalobce, pak měla být osobou zúčastněnou na řízení dle Žalobcovu situaci lze analogicky posuzovat dle , 2 . Rodinní příslušníci žadatele o azyl (žalobce) mají v České republice trvalý pobyt, mělo by tedy být odůvodněno, proč je rodina rozdělována, respektive by toto ustanovení mělo být využito ke sloučení žalobcovy rodiny. Při nemožnosti aplikace byly uvedené okolnosti podstatné pro posouzení podmínek udělení humanitárního azylu. Stát je dle Evropské úmluvy o lidských právech a povinen respektovat rodinný život. V řízení tak měl být zkoumán dopad vycestování žalobce z republiky na jeho rodinu. V této souvislosti měl být soudem proveden důkaz výslechem žalobcovy manželky, neboť šlo o důkaz závažný a nezbytný k prokázání osobních a rodinných poměrů žalobce, které jsou důvody zřetele hodnými dle . Neprovedením tohoto důkazu tak nebyly náležitě zjištěny všechny skutkové okolnosti.

Při posuzování splnění podmínek humanitárního azylu mělo být přihlédnuto i k velmi dlouhé době žalobcova pobytu v České republice (od roku 1986), kdy za tuto dobu se žalobce výrazně společensky integroval, včetně převzetí kapitalistického tržního způsobu smýšlení, a dále též ke skutečnosti, že v zemi původu žalobce je na děti narozené mimo manželství pohlíženo s opovržením. Žalobce ztratil ve vlasti všechny kontakty včetně rodinných vazeb, návratem do Vietnamu by nejen žalobce, ale i jeho manželka a dítě utrpěli nepředstavitelnou duševní újmu. Rozhodnutí žalovaného i krajského soudu je pro žalobce i jeho rodinu nepřiměřeně tvrdé a nerespektující zásady humanity, v této těžko řešitelné situaci mu měl být udělen humanitární azyl. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť , ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

K samotným důvodům kasační stížnosti se podává, že Nejvyšší správní soud se již ve skutkově obdobných případech vyjádřil k subsumpci nyní žalobcem tvrzených okolností (dlouhodobost pobytu v České republice, partnerka s dítětem, ztráta veškerých vazeb v zemi původu) pod tak, že se sice jedná o důvody pochopitelné, avšak nikoliv natolik závažné a naléhavé, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohly být vnímány jako výjimečné, tedy zvláštního zřetele hodné ve smyslu upravující udělení humanitárního azylu (srov. např. rozsudek ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. - 60, či rozsudek ze dne 21. 1. 2004, č. j. - 52, všechny na www.nssoud.cz). K aplikačnímu dosahu lze též odkázat na rozsudek 11. 3. 2004, č. j. - 55, www.nssoud.cz.

Žalobce dále namítl neprovedení důkazu výslechem jeho manželky soudem. Krajský soud sice tento důkaz skutečně neprovedl, tento svůj postup podle však dostatečně odůvodnil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. - 89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS).

Námitku poukazující na možnost analogické aplikace žalobce v řízení před krajským soudem včas neuplatnil, ač tak učinit mohl, jako taková je proto nepřípustná podle Nad rámec lze k této otázce poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. - 81, v němž kasační soud uvedl, že aplikace dotčeného ustanovení „by byla možná jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu osobě, která je rodinným příslušníkem stěžovatele“ (obdobně též rozsudek ze dne 16. 3. 2004, č. j. - 59, oba na www.nssoud.cz).

Ze stejných důvodů ( ) je nepřípustná též námitka porušení tím, že těhotná partnerka žalobce nebyla účastnicí správního řízení.

Co se týče jejího postavení před soudem coby osoby zúčastněné na řízení dle , je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. - 47, www.nssoud.cz, podle něhož rodinný příslušník žadatele o azyl není rozhodnutím správního orgánu o žádosti tohoto žadatele na svých právech či povinnostech přímo dotčen a chybí tak materiální stránka jeho účastenství na řízení před soudem dle

Pokud žalobce v kasační stížnosti tvrdil, že na děti narozené mimo manželství je ve Vietnamu pohlíženo s opovržením, pak jde o tvrzení, které ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží ( ).

Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. února 2008

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu