Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 103/2007 - 80

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Mgr. Lukáše Raidy, správce konkursní podstaty úpadce Union banka, a.s. „v likvidaci“, zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2007, č. j. - 48

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel (dále jen stěžovatel) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2004, č. j. 2004/7830/2, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 26. 8. 2004, č .j. 6346b/2004-21. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o povolení obnovy řízení ve věci zaplacení celního dluhu v postavení ručitele za dlužníka ITC, spol. s r.o., se sídlem Písnické zahrady 461, Praha 4, uloženého rozhodnutím Celního úřadu Uherské Hradiště dne 30. 11. 2001, č. j. 5121/2001-10, ve spojení s odvolacím rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 3. 2002, č. j. 1419/2002-01.

Městský soud dospěl k závěru, že nebyla zachována lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení stanovená v , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2007, č. j. - 104 a na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2006, č. j. - 81, podle nichž lze žádost o povolení obnovy podat do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel dozvěděl o důvodech obnovy, nejpozději však do tří let od konce roku, v němž vznikl celní dluh. Podle , celního zákona, ve znění účinném do 30. 4. 2004, celní dluh vznikl v okamžiku, kdy bylo zboží odňato celnímu dohledu. Z jednotlivých platebních výměrů dlužníka soud zjistil, že celní dluh v daném případě vznikl dne 31. 12. 2000, což žalobce potvrdil i ve své žádosti o obnovu řízení. Objektivní lhůta pro podání žádosti o obnovu řízení tak započala běžet dne 1. 1. 2001 a prekludovala dne 31. 12. 2003. Žádost podaná dne 18. 6. 2004 byla podána opožděně a je nerozhodný odkaz na běh subjektivní lhůty, neboť ta může plynout jen v rámci lhůty objektivní. Nad rámec těchto důvodů městský soud poukázal na nesprávnost postupu správních orgánů, které tvrdí, že žalobce mohl nahlédnout do spisu dlužníka za účelem opatření poznatků o běhu lhůt a současně od něho požadoval předložení souhlasu ke zbavení mlčenlivosti. Tím žalovaný porušil žalobcova práva, ovšem tento postup neměl vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Proto městský soud žalobu zamítl.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku. Městský soud totiž zcela pominul žalobní tvrzení, že závazek ručitele Union banky, a.s., je zcela rozdílný od závazku společnosti ITC, spol. s r. o., a proto nelze odvozovat běh lhůty od vzniku celního dluhu tohoto dlužníka. Závazek stěžovatele je závazkem ručitelským a jeho trvání je upraveno v § 263 odst. 1 celního zákona. Podle tohoto ustanovení zajištění celního dluhu (tedy i ručení) nezanikne, dokud celní dluh není splněn, nebo dokud by ještě mohl vzniknout. Je nepochybné, že v době podání žádosti o obnovu řízení celní dluh společnosti ITC, spol. s r.o., splněn nebyl a celní úřad mohl v době podání žádosti ručitelský závazek bance vyměřit. Za této situace pak v souladu s ust. § 54 odst. 3 daňového řádu byla žádost o obnovu řízení podána před uplynutím objektivní lhůty před jejím uplynutím. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Dodatečně stěžovatel doplnil kasační stížnost „podklady pro rozhodnutí“ zasláním znění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , aniž s tím spojil nějaký návrh.

Žalovaný nevyužil možnosti podat vyjádření k této kasační stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ). Stěžovatel, aniž své námitky konkrétně právně podřadil, fakticky vznáší důvody podle , d)

V prvé řadě je třeba vážit námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu. Pokud by rozsudek byl takto vadný, zřejmě by to vyloučilo možnost zkoumat námitky ostatní. Stěžovatel nepřezkoumatelnost spatřuje v opomenutí žalobní argumentace spočívající v odlišnosti postavení ručitele a tudíž i v odlišném posuzování běhu lhůt, zejména lhůty objektivní. Lze tak dovodit, že stěžovatel měl na mysli nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

Jak Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75 (zveřejněno: Sb. NSS č. 133/2004), nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.

Je pravdou, že v žalobě bylo poukazováno na směšování postavení dlužníka a ručitele s odkazem na ust. § 263 odst. 1 celního zákona. Rozsudek městského soudu, jak výše uvedeno, spočíval zejména v hodnocení běhu lhůt a jako správný způsob počítání objektivní lhůty označil způsob odvozený od vzniku dluhu dlužníka. Skutečnost, že v odůvodnění výslovně nevyvrátil žalobní argumentaci, není důvodem nepřezkoumatelnosti rozsudku, neboť soud zaujal právní názor od této argumentace odlišný, a ten zdůvodnil. Z logiky věci plyne, že právní názor odlišný od žalobního tvrzení je jeho vyvrácením, je-li tento názor dostatečně odůvodněn, což v daném případě byl. Ze strany stěžovatele se tak jedná o součást tvrzení o nesprávnosti právního názoru soudu, tedy součást žalobní námitky podle , nikoliv o námitku podle , která naplněna nebyla.

Námitka zaujetí nesprávného právního názoru vychází z odlišného postavení dlužníka a ručitele.

K této námitce je třeba ze správního spisu konstatovat záručníu z r. 1996 a osvědčení o záruce z r. 1997, podle nichž Foresbank, a. s., (právní předchůdce stěžovatele) poskytla v systému globální celní záruky celní záruku společnosti ITC, spol. s r.o., a to do výše 5 000 000 Kč. Záruční byla vypovězena sdělením Union Banky, a.s., v březnu r. 1999. Platební výměry ukládající dlužníku ITC, spol. s r.o., zaplacení celního dluhu, byly všechny Celním úřadem Uherské Hradiště vydány ve dnech 16. - 19. června 2001 s tím, že celní dluh vznikl dne 31. 12. 2000 nezákonným odnětím zboží celnímu dohledu. Ve všech případech se jednalo o zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu v r. 1997 a 1998, které se při ukončení platnosti veřejného celního skladu v něm nenacházelo. Rozhodnutí o povinnosti ručitele k plnění za dlužníka ve výši 77 883 837 Kč bylo vůči Union bance, a. s., vydáno Celním úřadem Uherské Hradiště dne 30. 11. 2001 a doručeno jí 25. 2. 2002 včetně přehledu platebních výměrů, které nebyly dlužníkem uhrazeny. V odvolacím řízení bylo rozhodnutí celního úřadu změněno rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc dne 27. 3. 2002 pod č. j. 1419/2002-01, a to zejména v částce dluhu – na 57 871 078 Kč.

Žádost o obnovu řízení datovaná 18. 6. 2004 byla doručena Celnímu úřadu v Uherském Hradišti dne 2. 7. 2004 a opírala se zejména o nově zjištěné skutečnosti o existenci tří postupně a nezávisle na sobě povolených celních skladů a o nesplnění povinnosti upozornění ručitele na neukončení celního režimu dlužníkem. Žádost o obnovu byla Celním ředitelstvím v Olomouci zamítnuta dne 26. 8. 2004 a podané odvolání bylo zamítnuto žalovaným dne 11. 11. 2004. Důvodem bylo uplynutí prekluzivní lhůty, a to jak objektivní, tak i subjektivní.

Žaloba, jak výše uvedeno, stála na tvrzení o zachování lhůt, městský soud ji zamítl z důvodů uplynutí lhůty objektivní.

Obnovu řízení podle § 54 odst. 1 písm. a) daňového řádu bylo možno povolit, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Podle odst. 3 téhož ustanovení musí být žádost o obnovu řízení podána do šesti měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy řízení, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zaniká právo daň vyměřit nebo doměřit. Tyto lhůty nelze prodloužit ani povolit navrácení v předešlý stav. Není sporu o tom, že celní dluh vznikl ke dni 31. 12. 2000 a že objektivní lhůta k podání návrhu na obnovu uplynula dnem 31. 12. 2003. Stěžovatel ovšem poukazuje na skutečnost, že jeho povinnost vyplývala z ručitelského závazku, a proto je pro běh lhůty rozhodné ustanovení § 263 odst. 1 celního zákona. Toto ustanovení upravovalo trvání zajištění po dobu, v níž nebyl celní dluh splněn, nebo v níž mohl celní dluh ještě vzniknout (pouze touto částí citovaného ustanovení stěžovatel argumentuje v kasační stížnosti). Smyslem tohoto ustanovení bylo zajištění celního dluhu vzniklého v době trvání zajištění i poté, kdy zajištění již zaniklo; nebylo odlišnou úpravou běhu lhůt pro vyměření cla. Zde lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. - 57 (dostupné na www. nssoud.cz), řešící mj. i vztah hlavního a ručitelského závazku. Z hlediska této kasační stížnosti je však rozhodující především skutečnost, že dané ustanovení bylo zrušeno novelou celního , která nabyla účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, tj. dnem 1 5. 2004. V době podání žádosti o obnovu řízení (červen 2004) tedy již součástí celního zákona nebylo a nelze z něho cokoliv ve vztahu ke stěžovateli dovozovat. Z těchto důvodů neshledal Nejvyšší správní soud naplněnou ani kasační námitku podle

Stěžovatel doplnil kasační stížnost odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. . Tento nález změnil dosavadní převažující nazírání na rozsah globální celní záruky a zřejmě by se dotýkal i stěžovatele. Pro rozhodnutí soudu by však mohl mít význam pouze tehdy, pokud by souvisel s uplatněnými důvody obnovy a pokud by se jimi soud mohl zabývat věcně.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 (§120) s ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. února 2008

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu