Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 73/2006 - 75

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: O. S., zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Vaňátkem se sídlem Riegrova 336/5, Brandýs nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor školství, mládeže a sportu, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2003 čj. 14776/2003/ŠKO, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006 č. j. - 44,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006 č. j. - 44 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006 č. j. - 44, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2003 čj. 14776/2003/ŠKO a rozhodnuto o nákladech řízení.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že rozhodnutím ze dne 24. 6. 2003 nevyhověla ředitelka Střední průmyslové školy stavební Mělník žádosti žalobce o povolení opakování třetího ročníku této školy. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo shora uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je z přezkoumání soudem vyloučeno. Soud odkázal na ust. , (dále jen „ “), z něhož je nutno dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ust. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími. Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jímž žalobce nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo.

Soud vyšel z ust. , o státní správě a samosprávě ve školství, a z ust. , o středních školách, podle něhož žákovi, který splnil povinnou školní docházku, může ředitel střední školy povolit opakování ročníku. Z této dikce plyne, že na povolení opakování ročníku nemá žák právní nárok. Je tedy věcí volné úvahy ředitele školy, zda žáku, který na konci druhého pololetí neprospěl a nemůže proto postoupit do vyššího ročníku, povolí opakování ročníku. Zákon ani podzákonná právní norma diskreční pravomoc ředitele školy neomezují, ani nestanoví, k jakým skutečnostem by měl ředitel školy při rozhodování o žádosti žáka o povolení opakování ročníku přihlížet.

Vzhledem k tomu, že žádný závazný právní předpis nepřiznává žalobci právo na vyhovění jeho žádosti o opakování ročníku, nemohl být žalobce vydáním napadeného rozhodnutí zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo. Jelikož zde není právní nárok na vyhovění žádosti o opakování ročníku, není zde ani subjektivní právo žadatele, aby jeho žádosti bylo vyhověno. Městský soud v Praze proto žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ust. ve spojení s ust.

Žalobce v kasační stížnosti uvedl, že podle jeho názoru není pravda, že nebylo porušeno žádné jeho právo. Postupem ředitelky školy a žalovaného bylo vážně porušeno žalobcovo právo na vzdělání, protože nebylo vyhověno jeho žádosti o opakování ročníku, což se prakticky rovnalo vyloučení ze školy, a to z důvodů, které nebyly řádně vysvětleny. Žalovaný tak prakticky velmi ohrozil možnost dalšího vzdělání žalobce, neboť důvod, proč žalovaný neumožnil žalobci opakování ročníku, žalobce při jednání o přijetí na případné další školy značně poškodil.

Žalobce si je vědom toho, že ředitel školy sice nemá žádnou zákonem stanovenou povinnost umožnit žalobci opakování ročníku a záleží pouze na jeho uvážení, zda opakování povolí a že tudíž žádný přímý nárok na opakování ročníku žalobci nevznikl. Žalobce je však přesvědčen, že výklad, který použil Městský soud v Praze v napadeném usnesení, nelze přijmout.

Žalobce je toho názoru, že ve všech obdobných případech má být kladen důraz především na stabilitu ve školství a jistotu při celém procesu vzdělávání studentů na konkrétních, jednotlivých školách. Žalobce je přesvědčen, že při svém rozhodování v předcházejícím řízení soud nesprávně posoudil právní otázku věci, nepostupoval v souladu se smyslem zákona a nezohlednil všechny specifické okolnosti případu žalobce, ač tak učinit měl a mohl. Zamítnutí žádosti o opakování ročníku bylo více než přísným posouzením žalobcova případu, a to i s ohledem na to, že mu mohlo velmi zásadním způsobem znemožnit další přístup ke vzdělání.

Žalobce navrhl, aby rozsudek (správně usnesení) Městského soudu v Praze byl zrušen z důvodů uvedených v ust. a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvody a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto:

Podle ust. , o státní správě a samosprávě ve školství, ředitel školy rozhoduje o žádosti žáka ke změně studijního nebo učebního oboru a opakování ročníku po splnění povinné školní docházky. Toto ustanovení je systematicky zařazeno v části druhé zákona, která je nazvána Výkon státní správy ve školství. Ředitel školy rozhoduje o právech a povinnostech žáka, tedy o tom, zda mu povolí opakování ročníku, proti jeho rozhodnutí je přípustné odvolání a na toto řízení se vztahuje . Podle názoru Nejvyššího správního soudu se tedy jedná a rozhodnutí v oblasti veřejné správy ve smyslu ust.

Podle ust. , o středních školách, žákovi, který splnil povinnou školní docházku, může ředitel střední školy povolit opakování ročníku.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s Městským soudem v Praze v tom, že zákon ani právní předpis nestanoví řediteli školy, k jakým skutečnostem by měl při rozhodování o žádosti žáka o opakování ročníku přihlížet, takže diskreční pravomoc ředitele školy není omezena. Neshoduje se však s Městským soudem v Praze v tom, že by tato právní úprava měla mít za následek odmítnutí žaloby „vzhledem k tomu, že žádný závazný právní předpis nepřiznává žalobci právo na vyhovění jeho žádosti o opakování ročníku, nemohl být žalobce vydáním napadeného rozhodnutí zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo…napadené rozhodnutí tudíž nelze považovat ze rozhodnutí, které by zakládalo žalobní legitimaci ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s….“.

Judikatura Nejvyššího správního soudu se otázkou soudního přezkumu správních rozhodnutí, která jsou založena na správním uvážení, již několikrát zabývala. V rozsudku tohoto soudu ze dne 30. 11. 2004 č. j. - 79 (č. 739/2006 – bod II.- Sb. NSS) je uvedeno: I když správní orgán rozhoduje na základě absolutně volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil. I v těchto případech musí správní orgán respektovat stanovené procesní postupy a elementární právní principy správního rozhodování. Nezákonnost takového rozhodnutí může spočívat mj. v překročení nebo zneužití stanovených mezí správního uvážení ( ) nebo může být způsobena jiným porušením procesních předpisů. Účastníci jsou tím limitováni při formulaci žalobních bodů správní žaloby, nikoli však vyloučeni ze soudní ochrany.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23. 3. 2005 č. j. - 42 (č. 906/2006 – bod IV. – Sb. NSS) posunul chápání pojmu správního uvážení, když uvedl: Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.

Městský soud v Praze vyšel z odlišného právního názoru a proto Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení Městský soud v Praze, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku, věc projedná v rámci uplatněných žalobních bodů.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2008

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu