Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 7/2008 - 58

- 60

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: D. S. N., zast. opatrovníkem: Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Praha 9, Kovářská 4, a ustanoveným zástupcem: Mgr. Martin Slezák, advokát se sídlem Chýně, U dráhy 316, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2007, čj. OAM-10-245/LE-C06-L07-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2007, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 13. 6. 2007, čj. OAM-10-245/LE-C06-L07-2007, zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podanou žalobu Krajský soud v Praze zamítl. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v tzv. zkráceném řízení o azylovém právu zakotveném v . Pokud žalovaný zamítl žádost žalobce podle jako zjevně nedůvodnou proto, že žalobce neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , nebylo jeho povinností provádět dokazování o splnění podmínek a meritorně posuzovat naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení. Námitka v tomto směru uplatněná proto podle soudu nemůže obstát, neboť obsahem správního spisu je doloženo, že žalobce žádné důvody pro udělení azylu podle v řízení před správním orgánem neuváděl. Zmínil pouze ekonomické problémy, legalizaci pobytu a snahu vyhnout se základní vojenské službě, které však nejsou podřaditelné důvodům taxativně vyjmenovaným v , neboť nemají svůj původ v žádné formě pronásledování nebo obavy z pronásledování, jak má na mysli . Ekonomické problémy pak postihují značnou část obyvatelstva Vietnamské socialistické republiky bez rozdílu a nejsou namířeny výlučně proti osobě žalobce.

Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, ve které uplatnil důvody vymezené v a b) , (dále jen „ “). Soud dle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku, a to zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle a . Vietnam stěžovatel opustil proto, že odmítl nastoupit vojenskou službu z důvodu svědomí. V případě návratu by mu zde hrozilo trestní stíhání. Správní orgán pak porušil Úmluvy o právním postavení uprchlíků, který zakazuje vyhostit nebo vrátit uprchlíka jakýmkoli způsobem za hranice území, kde by jeho život či svoboda byly ohroženy. Dále stěžovatel odkázal na a Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, podle kterých se může stát, že žadatel je podroben různým opatřením, která sama o sobě ještě nepředstavují pronásledování (např. různým formám diskriminace), ale jsou v některých případech spojena s dalšími zápornými faktory (např. obecné ovzduší nejistoty v zemi původu). V těchto situacích mohou různě se uplatňující aspekty ve svém součtu vyvolat určitý efekt, který může logicky opravňovat k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě. Podle posléze uvedeného článku se tyto úvahy nemusejí nutně zakládat na osobních zkušenostech žadatele. To, co se stalo např. jeho přátelům, příbuzným a dalším členům stejné rasové nebo společenské skupiny, může klidně ukazovat, že jeho obavy v tomto smyslu (že se sám dříve nebo později stane obětí) jsou opodstatněné. Relevantní jsou zákony v zemi původu a zejména jejich aplikace. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. K otázce zákonnosti postupu žalovaného, kdy při zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné již tento nečiní výroky podle § , 13, 14 či 91 ( ) , existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu: srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 130, publ. pod č. NSS, rozsudek ze dne 10. 2. 2004, č. j. - 71, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, či rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 90, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. , ve znění podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ). Ustanovenému advokátu stěžovatele Nejvyšší správní soud odměnu za zastupování nepřiznal, neboť, jak plyne ze soudního spisu, neučinil v řízení o kasační stížnosti žádný úkon právní služby. Na výzvu Nejvyššího správního soudu k vyčíslení odměny, která mu byla doručena dne 4. 2. 2008, pak ve stanovené lhůtě nereagoval.

Pokud jde o ustanoveného opatrovníka stěžovatele, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, byl tento ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 18. 12. 2007 (č. j. - 50), tedy až poté, co byl stěžovateli týmž soudem ustanoven zástupcem advokát Mgr. Martin Slezák (usnesení ze dne 22. 11. 2007, č. j. - 42). K ustanovení opatrovníka tak došlo v rozporu se zákonem, konkrétně ust. , neboť stěžovatel již byl v době jeho ustanovení zastoupen a nebyla tudíž splněna podmínka obsažená v hypotéze tohoto ustanovení (absence zastoupení fyzické osoby). Z povahy věci pak vyplývá, že tato podmínka je rovněž nezbytným předpokladem užití ust. , podle něhož krajský soud v daném případě postupoval. Jelikož usnesení ze dne 18. 12. 2007 již nabylo právní moci, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než toto pochybení krajského soudu alespoň konstatovat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu