Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 133/2007 - 47

č. j. - 48

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: M. Č., zastoupena JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem Praha 2, U Kanálky 3, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2007, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, č. j. - 9,

takto:

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně M. Č. (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Praze, jenž odmítl její žalobu ze dne 26. 3. 2007.

V rámci podané kasační stížnosti požádala stěžovatelka soud o přiznání odkladného účinku, přičemž uvedla, že „na základě stěžovatelka tímto žádá, aby podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek“. Blíže tento návrh neodůvodnila.

Žalovaná se ke kasační stížnosti ani k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

Podle ustanovení nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom použije přiměřeně ustanovení až 4 Dle ustanovení přizná soud kasační stížnosti odkladný účinek tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Vedle toho je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Extenzivní užití institutu odkladného účinku by z kasační stížnosti učinilo de facto řádný opravný prostředek. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nenahraditelné újmě.

V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka žádné důvody, proč by jí měla vzniknout nenahraditelná újma ve výše naznačeném smyslu realizací pravomocného rozhodnutí krajského soudu, neuvedla. Podmínku vzniku nenahraditelné újmy jako újmy, jež má zcela nereparabilní následky, ať již vyjádřené v penězích či jinak, může ovšem soud posoudit pouze na základě tvrzení navrhovatele a posouzení důkazních prostředků stěžovatelem předestřených; ze soudního spisu nemůže sám takové následky konstruovat. Pokud stěžovatel taková tvrzení a důkazní návrhy soudu neposkytne, neumožňuje soudu posouzení podmínek, za nichž by mohl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.

Poněvadž Nejvyšší správní soud nemohl posoudit první a podstatnou podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (vznik nenahraditelné újmy na straně stěžovatele), nebylo možné a účelné zkoumat podmínky další, jež musejí být naplněny kumulativně. Proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu