Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 104/2007 - 66

č. j. - 70

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně H. I., zastoupená JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem České mládeže 135, Liberec VIII – Dolní Hanychov, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2006, čj. OAM-967/VL-07-04-2006, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2007, č. j. - 50,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 8. 2007, č. j. - 50, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2006, čj. OAM-967/VL-07-04-2006. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud podle dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden jeho novelou č. , s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kritéria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 36, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Stěžovatelka (v řízení před krajským soudem je označována jako „žalobce“ a je o ní pojednáno v mužském rodě – pozn. soudu) v kasační stížnosti uvádí pouze obecná tvrzení, podle nichž měla být pronásledována z důvodu její příslušnosti k určité sociální skupině, uprchla, neboť se odmítla podřídit sociálním omezením, která představují pronásledování. Pronásledování prováděly některé složky obyvatelstva a tato jejich činnost byla tolerována ze strany úřadů. Nejvyšší správní soud v dané souvislosti odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, č. j. - 67. Stěžovatelka dále v obecné rovině namítá, že byl žalovaným neúplně zjištěn skutkový stav, ohledně této námitky Nejvyšší správní soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. - 45, publikovaném pod č. 349/2004 Sb. NSS. Stran žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvádí, že od 13. 10. 2005 má ex lege podle § 32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek každá kasační stížnost směřující proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností podle Nejvyššího správního soudu kasační stížnost svým rozsahem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Nejvyšší správní soud ji proto ve smyslu shledal nepřijatelnou a odmítl jí.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle , použitého přiměřeně podle , neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu