Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 116/2007 - 47

č. j. - 47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: G. S. S., zastoupeného JUDr. Radanou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2007, č.j. OAM-10-154/LE-PA04-PA03-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2007, č. j. - 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna soudem ustanovené advokátky JUDr. Radany Pekárkové s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2007, č.j. OAM-10-154/LE-PA04-PA03-2007. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ust. odst 1 písm. g) , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „“).

V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl krajský soud ke shodnému závěru jako žalovaný, že žalobce neuváděl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů taxativně uvedených v ust. nebo v ust. . Žalovaným správním orgánem bylo zjištěno a krajským soudem potvrzeno, že důvodem žádosti žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany jsou problémy se soukromými osobami, které po žalobci chtěly, aby pro ně pracoval. Žalobce se jednou obrátil se žádostí o pomoc na policii, ta mu pomoc neodmítla. Krajský soud nepřisvědčil názoru žalobce, který se zařadil do sociální skupiny (ve smyslu ) osob terorizovaných zločineckým seskupením. Žalovaný došel ke správnému názoru, že v případě žalobce nebyly dány důvody pro udělení doplňkové ochrany a neměl povinnost zkoumat podmínky pro udělení humanitárního azylu podle .

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení , , v platném znění (dále jen „“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Stěžovatel v podané kasační stížnosti ve znění jejího doplnění argumentuje důvody obsaženými v ustanovení b) a d)

V kasační stížnosti je napadán rozsudek krajského soudu, kdy stěžovatel obecně poukazuje na znění ust. b) a d) a dále v obecné rovině uvádí, že správní orgán v řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil ust. , ust. a odst. 3, ust. , .

Správní orgán vycházel z nedostatečně zjištěného skutkové stavu věci, když zamítl žádost stěžovatele podle . Stěžovatel namítá, že pronásledování jeho osoby vychází z příslušnosti ke konkrétní sociální skupině osob terorizovaných zločineckým seskupením. Běžní obyvatelé jsou touto skupinou osob vnímáni jako potenciálně ekonomicky vytěžitelné subjekty a tudíž jde o vnější percepci, která tuto skupinu definuje. Stěžovatel v pohovoru uvedl, že byl v zemi původu několikrát ohrožen na životě organizovanou skupinou, proti níž nebyly orgány státu schopny zasahovat, i když a priori pomoc neodmítaly. Z tohoto tvrzení lze usuzovat o nebezpečí vážné újmy ve vztahu k posouzení možnosti udělit doplňkovou ochranu ve smyslu , zejména uvedl-li stěžovatel v závěru pohovoru, že mu doma hrozí nebezpečí zabití, a proto žádá o ochranu. Není tedy možné, aby správní orgán zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou podle ust. , jestliže může existovat pochybnost minimálně o tom, zda vnitřní situace v zemi původu není důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle ust. . Takový závěr by však správní orgán mohl učinit až po zjištění informací o zemi původu. Při absenci jakýchkoli informací o zemi původu nemůže správní orgán vědět, zda státní orgány v zemi původu stěžovatele jednání soukromých osob ohrožujících stěžovatele schvalují nebo podporují.

Stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v uvedeném postupu soudu, kdy došlo k zásahu do hmotně-právního postavení stěžovatele a k odepření práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces. Dle stěžovatele nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu doposud řešeny právní otázky týkající se ust. a , resp. povinnosti správního orgánu zjišťovat v této souvislosti skutkový stav.

Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Otázka potíží stěžovatele se soukromými osobami – organizovanými skupinami v zemi původu byla již zdejším soudem několikrát řešena, namátkou lze např. uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48. Taktéž problematiku příslušnosti k sociální skupině zdejší soud v minulosti judikoval, a to jak v rovině obecné (srov. např. rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. - 60, a ze dne 14. 1. 2004, č. j. - 48, www.nssoud.cz), tak z hlediska konkrétních skupin osob, které jsou z dosahu zákonného pojmu „příslušnosti k určité sociální skupině“ vyloučeny, (rozsudek ze dne 26. 8. 2004, č. j. - 49, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 14. 1. 2004, č. j. - 48, www.nssoud.cz).

Posouzením žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ust. , jakož i tím, zda žadatel tvrdil skutečnosti svědčící o důvodech pro udělení doplňkové ochrany podle , se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 59, www.nssoud.cz., stejně tak v případě otázky skutkových zjištění ohledně země původu ve vztahu k zjišťování skutkového stavu při posouzení žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. – 36, www.nssoud.cz.

Ke všem obecným námitkám stěžovatele, které nejsou podloženy žádnými konkrétními tvrzeními - stěžovatel obecně namítal porušení ust. , ust. a odst. 3, ust. , , odkazuje Nejvyšší správní soud souhrnně např. na rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 41, na rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. – 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. – 103, vše viz www.nssoud.cz, které se vztahují k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných žalobních námitek.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. ve spojení s ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena soudem zástupkyně advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátce částkou 4200 Kč dle ust. , advokátního tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 10. 2007. Soud advokátce dále přiznal částku 600 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů ( advokátního tarifu). Celkem tedy odměna soudem ustanovené advokátky činí 4800 Kč. Protože advokátka soudu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 912 Kč. Zástupkyni stěžovatele se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti navýšená o daň ve výši 5712 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu