Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 69/2007 - 72

č. j. - 74

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et. Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní věci stěžovatelky T. K., zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosech, Tyršova 434, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007, č. j. - 22, k námitce podjatosti vznesené ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2007, č. j. - 22, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 3. 4. 2007, č. j. OAM-5272/VL-07-R02-P16-2002, kterým stěžovatelce nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení , , , a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti tomuto rozsudku soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení kterou se domáhá, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po doručení poučení o složení senátu a o možnosti vznést námitku podjatosti soudců, stěžovatelka uplatnila námitku, že z projednávání a rozhodování předmětné věci jsou vyloučeni soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach, kteří se jako soudci tohoto soudu již podíleli na rozhodování této věci v předchozím řízení.

Uvedení soudci Nejvyššího správního soudu ve svém vyjádření uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci, ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům a žádnou z těchto osob ani neznají. Pokud stěžovatelka spatřuje důvod k jejich vyloučení v tom, že rozhodovali v jiné její věci, pak tato skutečnost není podle ustanovení důvodem k jejich vyloučení.

Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Je nespornou skutečností, že soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach již jednou rozhodovali ve věci, v níž byla stěžovatelka účastníkem. Šlo však o kasační stížnost Ministerstva vnitra proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2004, č. j. - 43, který zrušil pro vady řízení jeho rozhodnutí ze dne 18. 12. 2002, č. j. OAM-5272/VL-07-12-TZ-2002, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu podle ustanovení , kterým jí současně nebyl udělen azyl podle ustanovení , 2 a uvedeného citovaného zákona a nebyla na ní vztažena překážka vycestování podle ustanovení citovaného zákona. Nejvyšší správní soud v této věci rozsudkem ze dne 8. 11. 2006, č. j. - 99, zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 12. 1. 2007, č. j. - 25, zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 12. 2002, č. j. OAM-5272/VL-07-12-TZ-2002, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ministerstvo vnitra následně vydalo dne 3. 4. 2007 rozhodnutí č. j. OAM-5272/VL-07-R02-P16-2002, jímž rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany podle až b stěžovatelce a Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 22. 5. 2007, č. j. - 22, žalobu stěžovatelky zamítl.

Za této situace se soudci JUDr. Marie Součková, JUDr. Jaroslav Vlašín a JUDr. Milan Kamlach nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Předchozí soudní řízení je totiž třeba chápat nikoli časově, tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byla stěžovatelka účastníkem a v němž se soudce podílel na rozhodování, nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněné pod č. 53/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Vyloučeni by tak byli soudci, kteří by o téže věci rozhodovali nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení u Nejvyššího správního soudu nebo naopak. O tento případ se však nejedná. Ani jeden z uvedených soudců Nejvyššího správního soudu totiž nerozhodoval nejprve jako člen senátu Krajského soudu v Praze v řízení o žalobě ve věci samé a poté v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu nebo naopak. Tito soudci rozhodovali jen jako soudci kasačního soudu ve dvou různých řízeních týkajících se stěžovatelky.

Třeba ještě dodat, že za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán, a stěžovatelka to ostatně ani nenamítá. Rozhodování uvedených soudců Nejvyššího správního soudu v jiných věcech rovněž nemůže vést k jejich vyloučení ( in fine). Soudce proto může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka o nespravedlnosti dřívějšího rozhodnutí. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti. Existence odlišných názorů na věc pak s podjatostí soudce nemá nic společného.

Nejvyšší správní soud neshledal zákonný důvod pro vyloučení soudců JUDr. Marie Součkové, JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha z projednávání a rozhodování této věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2007

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu