Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Aps 6/2007 - 70

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: nezl. A. R., právně zast. Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou, se sídlem Praha 10, V Nových domcích 13, proti žalovanému: Policie České republiky, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2007, č. j. – 40,

t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2007, č. j. – 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Žalovanému s e z a k a z u j e provést výmaz údajů vedených o domnělém otci žalobce až do konečného rozhodnutí ve věci.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze. Tímto usnesením uvedený soud odmítl žalobu stěžovatele na ochranu před nezákonným zásahem. Stěžovatel se touto žalobou domáhal, aby soud žalovanému přikázal sdělit veškeré informace, které jsou o domnělém otci žalobce známy.

Městský soud v Praze o žalobě rozhodoval podle části třetí hlavy druhé dílu třetího , (dále jen „“). Žalobce spatřoval nezákonný zásah v odmítnutí žalovaného sdělit žalobci údaje z informačního systému, a to jména, příjmení a adresy svého otce, s odvoláním na zákon č. 101 /2000 Sb., o ochraně osobních údajů a dále též vzhledem k ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že neposkytnutí požadovaných informací nenaplňuje pojmové znaky zásahu ve smyslu , a žalobu odmítl podle pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Stěžovatel v kasační stížnosti napadl usnesení Městského soudu v Praze z důvodů uvedených v , tj. pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Podle jeho názoru jsou splněny všechny podmínky pro poskytnutí ochrany podle , neboť sdělení žalovaného ze dne 27. 3. 2006, jímž došlo k zamítnutí žádosti o poskytnutí informací o domnělém otci žalobce je v rozporu s ústavními zákony, žalobce je tímto úkonem zkrácen na svých právech znát své rodiče, daný úkon směřuje vůči žalobci jako konkrétní osobě a důsledky zásahu trvají. Stěžovatel současně zdůraznil, že hrozí, že pokud nedojde ke sdělení údajů vedoucích k identifikaci jeho otce do konce listopadu 2007, že tyto údaje budou zničeny, neboť údaje evidované v souladu s ustanovením , o pobytu cizinců na území České republiky, se u osob na území České republiky pouze ubytovaných uchovávají jen po dobu 5 let.

S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po podání kasační stížnosti stěžovatel samostatným podáním učinil návrh na vydání předběžného opatření, jímž se žalovanému zakazuje provést výmaz údajů vedených o domnělém otci žalobce až do konečného rozhodnutí ve věci.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením , v rozsahu důvodů, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti. Z úřední povinnosti poté přihlédl k vadě, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ( ).

Ze obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 9. 7. 2004 v souvislosti s řízením o určení otcovství nezletilého žalobce v Německu požádala jeho matka Cizineckou policii České republiky v Praze (žalovaného) o sdělení údajů o mladém muži z Norska, který pobýval v Hotelu A., K. 115, P. 6, s nímž společně v uvedeném hotelu strávila noc z 30. 11. na 1. 12. 2002, a následně se jí narodil syn (žalobce). Přípisem ze dne 29. 7. 2004 bylo zástupkyni matky stěžovatele žalovaným sděleno, že vzhledem k existenci , o ochraně osobních údajů a zejména k ustanovení , lze další data k identifikaci této osoby poskytnout na základě požadavku věcně a místně příslušného soudu. Matka žalobce požádala žalovaného o poskytnutí požadovaných údajů o domnělém otci žalobce znovu přípisem ze dne 22. 2. 2006, na který žalovaný odpověděl přípisem ze dne 27. 3. 2006, s tím, že veškeré možné informace jí byly poskytnuty v zaslané zprávě ze dne 29. 7. 2004. Znovu bylo zopakováno, že vzhledem k existenci , o ochraně osobních údajů a zejména k ustanovení , lze další data k identifikaci této osoby poskytnout pouze na základě požadavku soudu nebo příslušného orgánu. V žalobě podané k Městskému soudu v Praze žalobce uvedl, že na území Německa zahájil soudní řízení o určení otcovství a stanovení výše vyživovací povinnosti, návrh byl odmítnut s tím, že nelze na území Německa vést řízení proti blíže neurčené osobě. Žalobce soudu sdělil, že na jeho dotaz mu budou veškeré údaje Policií České republiky sděleny, avšak i tak Úřední soud v Drážďanech žalobu jako nepřípustnou rozsudkem ze dne 31. 7. 2006 zamítl. Proto žalobce podal, ve vztahu k předcházejícímu postupu žalovaného, žalobu k Městskému soudu v Praze proti nezákonnému zásahu, o němž městský soud rozhodl usnesením, které žalobce napadl nyní projednávanou kasační stížností.

Městský soud v Praze v řízení o podané žalobě provedl rozbor definice „nezákonného zásahu“ ve smyslu , posoudil znaky tohoto institutu ve vztahu k posuzované věci a dospěl k závěru, že ukončení neposkytnutí požadovaných údajů z informačního systému žalobce nemá povahu nezákonného zásahu. Následně dovodil, že v důsledku této skutečnosti chybí základní podmínka pro meritorní projednání věci, tento nedostatek je neodstranitelný, proto žalobu dle odmítl.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním názorem Městského soudu v Praze v té části rozhodnutí, ve které dovozuje, že neposkytnutí požadovaných údajů z informačního systému žalobce, resp. sdělení, že požadované údaje nemohou být žalobci poskytnuty není zásahem, jak jej má na mysli Tento úkon v prvé řadě musí být úkonem, který není rozhodnutím, přičemž dále musí současně platit, že jde o faktické jednání správních orgánů, naplňující mj. následující dva znaky: 1) musí jít o aktivitu (úkon), nemůže se jednat o pasivitu (nekonání) správního orgánu, a 2) úkon musí být pro osoby, vůči nimž směřuje, závazný tak, aby tyto osoby na základě tohoto úkonu byly povinny něco dát, konat či nekonat.

Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s věcným posouzením povahy tvrzeného nezákonného zásahu, shledal však vadu ve volbě formy rozhodnutí o žalobě. Výše uvedené posouzení splnění podmínek a následné vyslovení závěru, zda jde či nejde o nezákonný zásah, je dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodováním o věci samé. Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu v dané věci tak není, nejedná se o nedostatek podmínek řízení dle , nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek ust. podle nedůvodná, nikoli neprojednatelná.

Za podmínky řízení lze označit předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout. V případě žaloby dle musí být splněny obecné podmínky na straně účastníků řízení, tj. způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, a dále dle citovaného ustanovení musí být též splněna povinnost tvrzení žalobce, že byl zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. Závěr o tom, zda se skutečně jednalo o nezákonný zásah, kterým by žalobce mohl být na svých právech zkrácen, je již hmotněprávním posouzením věci, dle něhož je posouzena důvodnost žaloby.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil podmínky stanovené , v důsledku čehož vydal nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Přestože v samotném hmotněprávním posouzení důvodnosti žaloby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Městského soudu v Praze nezpochybnil, byl v souladu s povinen z úřední povinnosti vytknout nesprávnou formu rozhodnutí jakožto vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Je-li návrh soudem odmítnut, má toto rozhodnutí pro navrhovatele jiné právní důsledky, než meritorní zamítnutí žaloby. Pochybení soudu tak nelze posoudit jako formální nedostatek, který by neměl vliv na práva a povinnosti stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení Městského soudu v Praze dle ve spojení s zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu ( ), rozhodne tedy o podané žalobě v zákonem předepsané formě. Ve svém rozsudku rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Nejvyšší správní soud současně posoudil návrh na vydání předběžného opatření a dospěl k závěru, že návrh je pro hrozící újmu žalobce důvodný. Proto rozhodl tak, že se žalovanému zakazuje provést výmaz údajů vedených o domnělém otci žalobce až do konečného rozhodnutí ve věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu