Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 67/2007 - 75

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce P. F., zastoupeného JUDr. Jánem Juhászem, advokátem se sídlem Slovensko, Košice, Palackého 2, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. – 43, ze dne 31. 1. 2007,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Jánovi Juhászhovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2600 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2003 zamítla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) žádost žalobce o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení , o důchodovém pojištění (dále jen „ “) a podle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Žalobci nárok nevznikl, protože nezískal potřebných 15 roků pojištění, nýbrž podle dokladů pouze 11 roků a 113 dní pojištění.

Rozsudkem ze dne 20. 9. 2005, č. j. - 94, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí ČSSZ pro vady řízení zrušil, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Soud žalované uložil zhodnotit další dobu pojištění žalobce, která doposud nebyla zhodnocena, a to dobu od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954, kdy žalobce pracoval u D., tj. 124 dnů pojištění; dále zhodnotit dobu pojištění od 25. 5. 1957 do 19. 8. 1957, kdy žalobce pracoval jako nižší zdravotnický pracovník. Dobu, po kterou se žalobce zdržoval v zahraničí, žalovaná žalobci nezapočetla, neboť žalobce tuto dobu neuplatnil. Soud uložil žalované zhodnotit i tuto dobu, bude-li prokázána jako doba pojištění, a to od doby platnosti Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení.

Dne 28. 2. 2006 vydala žalovaná nové rozhodnutí, kterým žádost žalobce o starobní důchod opět zamítla pro nesplnění podmínek ust. a podle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že v souladu s názorem soudu dodatečně žalobci zhodnotila dobu pojištění v období od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954 v rozsahu 124 dnů a v období od 25. 5. 1957 do 19. 8. 1957 a na základě žalobcem doloženého originálu potvrzení byla žalobci dodatečně započtena doba pojištění od 21. 1. 1954 do 30. 1. 1954. Dále žalovaná došetřila dobu žalobcova pojištění u firmy P. a.s. v období od 1. 7. 1968 do 30. 9. 1968 a od 1. 11. 1968 do 17. 9. 1969. Nárok na starobní důchod žalobci nevznikl, protože nezískal potřebných 15 roků pojištění. Dle dokladů získal žalobce pouze 13 roků a 17 dní pojištění.

I toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2007 (rozhodnutí přezkoumávané nyní Nejvyšším správním soudem). Soud provedl důkaz dávkovým spisem žalobce vedeným u ČSSZ a zjistil průkaznost dob pojištění tak, jak byly podrobně rozepsány v písemném vyjádření žalované k žalobě. Sumarizovaná celková doba pojištění získaná v českém systému důchodového pojištění činila 1317 dní. Z právního stanoviska žalované podle soudu rovněž vyplynulo, že žalobci se došetřují ještě další doby pojištění získané u německého nositele pojištění, které budou předmětem nového rozhodnutí o žalobcově žádosti o starobní důchod. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle , (dále jen „ “), zamítl.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá nezohlednění dalších dob pojištění, konkrétně dobu od 6. 7. 1966 do 22. 9. 1969. Z rozsudku podle něj dále není zřejmé, jak se krajský soud vypořádal se zápočtem doby pojištění od 1. 7. 1968 do 30. 9. 1968 a od 1. 11. 1968 do 17. 9. 1969 ve firmě P. p. Soud pouze konstatuje, že zjistil doby pojištění tak, jak byly podrobně rozepsané ve vyjádření žalované k žalobě, kde se uvádí, že tyto doby byly došetřeny. Rozsudek soudu proto stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný a nesrozumitelný. Žádá Nejvyšší správní soud, aby jej zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel dovolává důvodu vymezeného v , tj. nepřezkoumatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně, resp. tvrdí jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

O věci uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá toho, aby soud zhodnotil doby jeho pojištění, konkrétně od 6. 7. 1966 do 22. 9. 1969. Této žádosti nelze vyhovět. Jak bylo uvedeno výše, uložil Krajský soud v Ostravě ve svém zrušovacím rozsudku žalované, aby zhodnotila dobu pojištění stěžovatele od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954 a od 25. 5. 1957 do 19. 8. 1957. To žalovaná v následně vydaném rozhodnutí ze dne 28. 2. 2006 učinila, a nadto započetla stěžovateli dodatečně dobu pojištění od 21. 1. 1954 do 30. 1. 1954. Ve více než plné míře tedy realizovala, co jí bylo krajským soudem uloženo. V žalobě proti tomuto novému rozhodnutí žalované pak mohl stěžovatel úspěšně brojit pouze zpochybněním výše uvedeného závěru.

Žádá-li stěžovatel cestou opravných prostředků ke správnímu soudu o započtení dalších dob pojištění, než které byly žalovanou na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě zhodnoceny, není tomuto požadavku možno vyhovět, neboť soud nemůže naznačeným způsobem nahrazovat činnost správních orgánů. Pro tuto situaci předvídá možnost zažádat o zvýšení důchodu podle jeho z toho důvodu, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží.

Pokud tedy Krajský soud v Brně žalobu jako nedůvodnou zamítl, postupoval v zásadě správně, byť pro tento závěr bylo zcela dostačující posoudit, zda žalovaná respektovala závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě či nikoliv. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený rozsudek netrpí vadou podle ustanovení a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a 2 ve spojení s ust. ). Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s a d) ve spojení s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu