Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 51/2006 - 107

- 107

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a Mgr. Jana Passera, Ph.D., v právní věci žalobce B., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem se sídlem Šlikova 20, Praha 6, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 28, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2004, čj. FŘ-2973/13/04, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, čj. – 68,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2004, čj. FŘ-2973/13/04, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 15. 12. 2003, čj. 286640/03/006513/6251, jímž byl žalobci na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopadu 2000 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 6366 Kč oproti nadměrnému odpočtu ve výši 908 366 Kč vykázanému v daňovém přiznání.

Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, kterou Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost založenou na důvodech dle ust. a b) , neboť namítl, že soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku a současně skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, takže soud měl napadené rozhodnutí zrušit. Dále uvedl, že městský soud v dané věci považoval za podstatná taková zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení. Šlo především o vlastní šetření správce daně vedoucí k jeho tvrzení, že stěžovatel se účastnil tzv. „řetězového obchodu“, a k následnému závěru, že tato účast byla skutečným důvodem pro zamítnutí odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru. Soud v této souvislosti ani v nejmenším nepřihlédl ke stěžovatelově argumentaci, jíž namítal porušení základních zásad daňového řízení správcem daně I. stupně i žalovaným. Přitom tvrzení žalovaného neměla oporu ve spisech a byla pouhou konstrukcí bez konkrétní relevance. Stěžovatel dodal, že konkrétní argumentaci k výše uvedeným tvrzením doplní jak po skutkové, tak i právní stránce, dodatečně. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2007, čj. - 104, byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o konkrétní důvody, pro které rozsudek městského soudu napadá. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude kasační stížnost odmítnuta. Zástupci stěžovatele bylo usnesení řádně doručeno ( ) dne 14. 9. 2007. Ve stanovené lhůtě však vady podání odstraněny nebyly.

Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl.

Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v usnesení ze dne 1. 11. 2006, čj. - 77, jímž odmítl obdobnou kasační stížnost stěžovatele týkající se daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpna 2000, kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v ust. , pokud je podání nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala dostatečně určitá tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá, přičemž kasační stížnost lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ust. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán ( ). Kasační stížnost tedy vždy musí obsahovat konkrétní, tj. ve vztahu ke stěžovateli a k projednávané věci individualizovaná, tvrzení nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to po skutkové i právní stránce. Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v ust. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení (zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Ze znění kasační stížnosti však musí být seznatelné důvody, které odpovídají zákonným kasačním důvodům.

V daném případě, obdobně jako ve věci sp. zn. , stěžovatel jako důvody pro podání kasační stížnosti pouze citoval ustanovení a část písm. b) a obecně konstatoval, že městský soud ve věci považoval za podstatná zjištění správního orgánu, jež nebyla předmětem daňového řízení, a to především vlastní šetření správce daně o stěžovatelově účasti na tzv. „řetězovém obchodu“, přičemž tato účast byla skutečným důvodem zamítnutí odvolání proti platebnímu výměru. Tvrzení žalovaného neměla dle stěžovatele oporu ve spisech, soud pak v této souvislosti nepřihlédl k jeho námitkám ohledně porušení zásad daňového řízení. Taková kasační stížnost však obsahově neobstojí. Z uvedených tvrzení - i s ohledem na složitost předmětu řízení před městským soudem a obsáhlé odůvodnění napadeného rozsudku - není zřejmé, jaké konkrétní vady v úsudku či v řízení se měl soud dopustit či k jaké konkrétní v žalobě vytýkané vadě správního řízení měl soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a z čeho stěžovatel své závěry dovozuje. Chybí též stěžovatelův právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá řízení o kasační stížnosti. Předmětná tvrzení jsou tak stižena nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Stěžovatel si byl obecnosti uplatněných stížních důvodů a z toho vyplývající neprojednatelnosti kasační stížnosti sám vědom, když v jejím závěru konstatoval, že konkrétní argumentaci k uvedeným tvrzením doplní po skutkové i právní stránce dodatečně.

Stěžovatelovo podání tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, Nejvyšší správní soud ho proto vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. za použití ust. odmítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. ve spojení s ust. , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

O vrácení zaplaceného soudního poplatku je příslušný rozhodnout Městský soud v Praze, jehož příslušnost v této věci je dána ustanovením , o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti rozhoduje krajský soud.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu