Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Azs 62/2007 - 1.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 62/2007 - 1
K poslední stěžovatelčině námitce, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné také díky vadě řízení, když vedl celé řízení o žalobě v jazyce, jemuž dobře nerozumí, zdejší soud konstatuje, že i tuto otázku Nejvyšší správní soud opakovaně řešil, a proto odkazuje např. na svůj rozsudek ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 6 Azs 10/2003 , kde vyložil: „Reaguje-li cizinec v řízení před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v § 18 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba.“ Obdobně také v rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 6 Azs 380/2004 : „Povinnost ustanovit tlumočníka vzniká soudu pouze tehdy, pokud by účastník řízení pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, soud tedy aktivně nezjišťuje, zda jsou naplněny podmínky stanovené v § 18 odst. 2 o. s. ř. “
Jen nad tento rámec je proto vhodné uvést, že stěžovatelka se mýlí, pokud tvrdí, že s ní krajský soud komunikoval výhradně v českém jazyce. Z obsahu spisu totiž plyne, že jí bylo vyjádření žalovaného a výzva k vyjádření ohledně nařízení ústního jednání doručeno dne 17. 7. 2006, přičemž tato výzva byla vyhotovena v ruštině (č. l. 20). V tomto jazyce byla taky poučena o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nebude trvat na ústním jednání, bude rozhodováno bez jeho nařízení. Na tuto výzvu však nikterak nereagovala. Je tak zřejmé, že stěžovatelce bylo umožněno vyjádřit se k této výzvě v jazyce, kterému rozuměla, a není důvod pochybovat o tom, že když by trvala na ústním jednání, že by se konalo za přítomnosti tlumočníka. Tato stížnostní námitka proto neodpovídá obsahu spisu a již proto musí být posouzena jako nepřijatelná, neboť v daném případě nedošlo ze strany krajského soudu k žádnému procesnímu pochybení, které by se mohlo negativně promítnout do právní sféry stěžovatelky.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky obsažené v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát
Mgr. Tomáš Císař; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§ 35 odst. 7 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti) a 2 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f) , § 7 , § 11 odst. 1 písm. b) , a d), § 12 odst. 1 , § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem
4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu