Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 As 28/2006 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 As 28/2006 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: Olomoucký kraj, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Opavě, se sídlem Opava, Praskova 11, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2006, čj. 22 Ca 74/2006 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Šumperk zaslal dne 28. 11. 2006, pod sp. zn. PU 19363/2005-809-1 žalobci (dále též „stěžovateli“) výzvu podle § 5 odst. 2 a 4 zákona č. 634/2004 , o správních poplatcích k zaplacení správního poplatku ve výši 100 Kč. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2006, čj. O-80/475/2005/31 bylo odvolání stěžovatele proti této výzvě zamítnuto a jím napadené rozhodnutí katastrálního úřadu bylo potvrzeno.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se stěžovatel domáhal přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2006, čj. 22 Ca 74/2006 – 10 byla tato žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, krajský soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2005, čj. 2 Azs 252/2004 – 9 dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. Toto rozhodnutí nemá samo o sobě za následek ukončení řízení; k němu dochází až rozhodnutím o zastavení správního řízení, proti němuž je žaloba podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. přípustná. Má-li nezaplacení správního poplatku za následek neprovedení úkonu, lze se soudní ochrany prostřednictvím žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s. s. ř. s. ). Zaplatí-li poplatník k výzvě správního orgánu správní poplatek, o němž má za to, že je nezákonný, může se domáhat jeho vrácení. Správní orgán jeho žádosti buď vyhoví a poplatek vrátí, anebo nevyhoví a žádost o vrácení zamítne; proti zamítavému rozhodnutí se může poplatník po vyčerpání opravných prostředků domáhat ochrany ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s.
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhal zrušení tohoto usnesení krajského soudu, ve které zejména uvedl:
Na rozdíl od krajského soudu rozhodnutí žalovaného z 13. 1. 2006 považuje za rozhodnutí, kterým je řízení ukončeno. Nic další po právní moci rozhodnutí nenásleduje a správní řízení je vedeno právě ohledně vyměření správního poplatku. Žalobce vyměřený správní poplatek uhradil na výzvu z 28. 11. 2005, protože výzva nemá odkladný účinek a žalobce potřeboval požadovaný doklad pro výkon své působnosti, výpis z kat. nemovitostí obdržel. Pro nezákonnost podal proti výzvě odvolání, ovšem rozhodnutím z 13. 1. 2006 byla výzva potvrzena.
Poukaz krajského soudu na zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu není dle názoru stěžovatele případný. Soud nevzal v potaz, že v daném případě bylo napadeno rozhodnutí, které samo o sobě ukončuje proceduru konanou správním orgánem ve věci samé. Nesprávný je dle přesvědčení žalobce názor soudu, podle kterého nelze soudně přezkoumat v daném případě rozhodnutí o vyměření již uhrazeného správního poplatku, zatímco soudně přezkoumatelné bude rozhodnutí v řízení o vrácení správního poplatku, ač bude v obou případech předmětem řízení stejný správní poplatek a v obou případech bude ze stejných důvodů namítána nezákonnost správního poplatku. Pokud se poplatník rozhodne bránit již proti rozhodnutí o vyměření poplatku, bude tak ve správním řízení dvakrát projednávána zcela stejná otázka, aby vůbec bylo poplatníkovi umožněno domáhat se přezkumu u soudu. Je přitom nepochybné, že řízení o vrácení správního poplatku bude mít zcela stejný výsledek jako obrana proti vyměření správního poplatku, neboť bude rozhodovat stejný odvolací správní orgán, který již svůj právní názor k otázce nezákonnosti správního poplatku vyslovil v řízení o jeho vyměření. Akceptace takového názoru by poplatníky nutila absolvovat po neúspěšném skončení řízení o vyměření poplatku další řízení o vrácení poplatku, což není ani logické, ani rychlé, ani racionální, ani ekonomické, a to jak pro poplatníky, tak pro správní orgán a soud. Takový názor není ústavně konformní, neboť soud nesplnil své povinnosti vyplývající z Ústavy České republik y a Listiny základních práv a svobo d a neposkytl dostatečným způsobem ochranu právům subjektu, který se u soudu ochrany svého práva domáhal.
Taková rozhodnutí, jako je napadené rozhodnutí žalovaného, nemohou být s ohledem na výše uvedené ze soudního přezkumu vyloučena, a to s odvoláním na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti, pokud se týká usnesení krajského soudu, uvedl, že aplikace § 70 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. je zcela na místě, a to i přesto, že nesdílí názor, že by mělo následovat rozhodnutí o zastavení správního řízení, případně podání žádosti o vrácení poplatku. V daném případě žádné správní řízení vedeno nebylo. V případě nezaplacení správního poplatku se úkon neprovede a neaplikuje se tedy postup z druhé věty odst. 4 zákona č. 634/2004 Sb. , že „správní úřad zastaví zahájení řízení.“ Citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu se tedy dle názoru žalovaného nedá na danou věc aplikovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu, přičemž vycházel z následujících úvah a závěrů.
Na případy vrácení poplatku pamatuje především zvláštní úprava v § 7 zákona č. 634/2004 Sb. , o správních poplatcích. Podle tohoto ustanovení správní úřad vrátí poplatek v plné výši na žádost osoby, která poplatek zaplatila, a) nebyl-li proveden požadovaný úkon, vymezený v položkách sazebníku, a nejde-li o poplatek, jehož předmětem je správním úřadem přijatá žádost, návrh, přihláška, podnět, námitka, ohlášení nebo oznámení, b) byl-li zaplacen poplatek, který není stanoven v sazebníku, c) byl-li zaplacen poplatek osobou, která není podle tohoto zákona poplatníkem. Toto ustanovení se vztahuje jak na případy, kdy správní poplatek byl uhrazen, aniž by byla vydána výzva k zaplacení poplatku, tak i na případy, kdy poplatek byl uhrazen až po vydání této výzvy (jak tomu bylo i v dané věci). Samotná výzva pak není překážkou pro vydání rozhodnutí podle tohoto ustanovení a to ani rozhodnutí o vyhovění žádosti o vrácení. Při splnění zákonných podmínek se pak poplatník může domáhat žalobou u soudu přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení poplatku.
Protože i v dané věci žalobce nezvolil tento postup, nepředcházelo rozhodnutí o žádosti o vrácení správního poplatku a žaloba přímo směřovala proti výzvě k zaplacení, je výrok krajského soudu o odmítnutí žaloby správný. Proto byla kasační stížnost žalovaného zamítnuta.
Jak vyplývá z obsahu spisu, úspěšnému žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti nad rámec běžných výdajů nevznikly. Proto mu náhrada těchto nákladů nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu