Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 72/2007 - 56

č. j. - 56

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. G., zast. Mgr. Karlem Neubertem, advokátem, se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 3. 2007, č. j. - 33, a o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2006,č. j. OAM-240/VL-10-K04-2006, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy z důvodu, že neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že mohl být vystaven pronásledování.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, www.nssoud.cz.

Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.

Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti ( ), řádné zastoupení ( ), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti ( ), apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných ( ).

Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.

Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že je v zemi původu pronásledován z důvodu politického přesvědčení, které spočívá v jeho nesouhlasu s postoji a kroky jeho nadřízených důstojníků ve válce v Iráku. Pro tento svůj nesouhlas je pronásledován vojenskou prokuraturou, která usiluje o jeho uvěznění, aby proti svým nadřízeným nemohl vypovídat a usvědčovat je z jejich nezákonného jednání. Dále namítá, že orgány v zemi původu mu nejsou schopny poskytnout ochranu a žalovaný správní orgán ani soud si o tom neopatřily dostatečné informace; stěžovatel tyto informace předložit nemohl, neboť orgány v zemi původu jsou zkorumpované a nevydaly by mu je. Správní orgán ani soud stěžovatele dostatečně nepoučily o jeho právech tak, aby mohl v řízeních před nimi uplatnit azylově relevantní důvody.

V posuzovaném případě je ze spisu správního orgánu i ze spisu krajského soudu zjevné, že jako důvody podání žádosti o udělení azylu stěžovatel uváděl obavy o svou bezpečnost pramenící jednak z toho, že jeho vojenský velitel v Iráku nelegálně rozprodával zbraně iráckým povstalcům a následně vojenská prokuratura vyšetřuje i stěžovatele jako účastníka vojenské mise v Iráku, jednak z toho, že jej v zemi původu napadají Čečenci z důvodu, že v Iráku bojoval proti jejich souvěrcům. Správní orgán i krajský soud dovodily, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly pronásledování z důvodů uvedených v , tj. pro uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

K tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti o jeho politickém přesvědčení je Nejvyšší správní soud nucen konstatovat, že žaloba tuto nebo obdobnou tezi neobsahovala. Je tedy poprvé prezentováno až v kasační stížnosti. Přitom podle § 104 odst. 4 s. ř. s kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud se tedy tímto tvrzením zabývat nemůže. Nehledě na to, jedná se o tvrzení natolik nekonkrétní (s jakými kroky a postoji nadřízených stěžovatel nesouhlasil?, jinými slovy v čem spočívá jeho politické přesvědčení?), že by je fakticky nebylo možno přezkoumat ani za situace,bylo-li by jeho přezkoumání formálně přípustné.

Uvádí-li stěžovatel, že jej správní orgán ani soud dostatečně nepoučily o jeho právech tak, aby mohl v řízeních před nimi uplatnit azylově relevantní důvody, jedná se o konstatování velmi povšechné a nekonkrétní, tj. není zřejmé, jakého konkrétního pochybení (jakých konkrétních pochybení) se jmenované orgány měly dopustit. Zdejší soud – prostudovav správní spis i spis krajského soudu – žádná taková pochybení nezjistil. K tomu lze také odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. - 57, www.nssoud.cz, podle něhož správní orgán musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestřít důvody, pro které je azyl obvykle poskytován.

K otázce neúplného dokazování v případě, že je žádost o udělení azylu zamítána jako zjevně nedůvodná, se zdejší soud již v minulosti též vícekrát vyjádřil. Tak např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. - 71, www.nssoud.cz, konstatoval, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [ ], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle . Obdobně se vyjádřil např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59 (publ. pod č. NSS): Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení téhož zákona zamítne.

Ve zbývajícím lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2003, č. j. - 49, www.nssoud.cz, v němž je řečeno, že smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu. Rovněž je namístě zmínit rozsudek ze dne 18. 12. 2003,č. j. - 48, www.nssoud.cz, ve kterém Nejvyšší správní soud zaujal názor, že neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle .

Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení odmítl.

Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval, nehledě na to, že odkladný účinek nastává podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany (dříve: azylu) přímo ze zákona – .

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení a rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu